Sedmá pečeť
Melvyn Bragg
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69692/sedma-pecet-69692.jpg
3
6
6
Kniha známého britského spisovatele, scenáristy a mediálního pracovníka nemá ambici pokoušet se o hlubinný analytický rozbor filmu a jeho motivů. Je to spíše osobně pojatý pohled na tuto Bergmanovu klasiku. Snaží se z vlastní perspektivy přiblížit, jak film působil na diváky v době svého uvedení, co přinášel nového a jaký byl jeho vztah k dobovým proudům. Ze svého pohledu dlouholetého programového tvůrce BBC a LWT zkoumá provázanost Bergmanovy práce pro divadlo, film a rozhlas, což u filmu, jemuž byla předlohou divadelní hra (byl tedy inscenován dříve v podobě dramatu) a který byl adaptován i pro rozhlas (rovněž v ČRo) má své opodstatnění. Zasazuje také film do Bergmanovy předchozí i následující tvorby a do jeho (auto)biografie. Braggova studie je tedy spíše historickým přehledem a dobovým memoárem.... celý text
Přidat komentář
Průvodce po filmu, který je jednou velkou metaforou či otazníkem v prostoru. Bragg už od začátku působí netrpělivě, nedotahuje nic do konce, otevírá spoustu dveří, aby je ihned zavíral. Kniha tak neznalému filmu nedává nic a znalého místama irituje.
Sedmá pečeť
Sedmá pečeť (1957) patří nejen k nejznámějším a nejlepším filmům švédského režiséra a scenáristy Ingmara Bergmana (1918–2007), ale i k nejproslulejším dílům světové kinematografie; záběr na šachovou hru mezi rytířem a Smrtí nebo scénu tance smrti zná skoro každý filmový fanoušek. Já Bergmana miluji a Sedmá pečeť patří k mým oblíbeným filmům (vedle třeba jeho dalších, jako jsou Pramen panny, Mlčení, Persona, Šepoty a výkřiky, Podzimní sonáta a Fanny a Alexander), viděl jsem ji mnohokrát. Teď jsem si konečně s radostí přečetl útlou knížku, kterou Sedmé pečeti věnoval známý britský spisovatel, scenárista a televizní dramaturg a producent Melvyn Bragg (*1939).
Bragg v knize popisuje svá první setkání s Bergmanovou tvorbou a se Sedmou pečetí a nelehký vznik filmu; Bergman ho mohl natočit až po úspěchu filmu Úsměvy letní noci. Měl však velmi omezený rozpočet a jen 35 natáčecích dní. Musel se proto omezit na jednoduchou výpravu a kostýmy a scény z lesa natáčet nedaleko panelákového sídliště. Filmu to ale vlastně prospělo, v jednoduchosti je síla...
Dále autor popisuje klíčové scény filmu, zabývá se nádhernou černobílou kamerou Gunnara Fischera i hereckými výkony Maxe von Sydowa (rytíř), Gunnara Björnstranda (zbrojnoš), Bengta Ekerota (Smrt), Bibi Anderssonové (Mia) a dalších. Děj filmu je prostý a odehrává se v polovině 14. století: rytíř se vrací z křižáckých válek do rodného Švédska a začne hrát šachy se Smrtí s tím, že dokud hra neskončí, Smrt si ho nevezme. Putuje krajinou sužovanou morem a setká se se skupinou potulného kejklíře. Je jasné, že Smrt prohrát nemůže... Není to však v prvém plánu film historický, ale působivá filozofická meditace o víře a smyslu života.