Sedmikostelí
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/181130/sedmikosteli-181130.jpg
4
781
781
Podtitul: Gotický román z Prahy O úkladných vraždách, spáchaných v sebeobraně, o detektivním pátrání, jež vedlo zpátky, o morálním pádu, který byl krásný, a o zvrácené lásce, jež byla čistá – tento příběh vypráví Sedmikostelí, existenciální gotický horror o městě ve městě nad Vltavou.... celý text
Přidat komentář
Na konci som zistil že mám v rukách vlastne iba polku príbehu. Musím si zohnať druhú časť. Zatiaľ to nebolo zlé, originálne ale úchylné. Tak uvidím ako sa to vyvŕby.
Nebyla to špatná kniha. Taková kafkovská nebo poeovská. Občas se děj trochu zadrhával a popis staveb mě teda trochu nudil, ale pro ty co mají rádi těžší knížky a pražskou architekturu to asi není špatná volba.
Trošku trvalo, než se začal odehrávat příběh. Příběh byl docela zajímavý, neměl jsem nutkání knížku odložit. Ale z konce jsem poněkud rozpačitý, ale možná jsem ho jen nepochopil a chyba tudíž je na mé straně. Nevím. Hastrman se mi líbil více.
Detektivní zápletka skrytá v gotickém románu. Musím uznat, že styl autora mě moc baví. Jeho popis Prahy, který se soustředí především na architekturu a historii budov, mě oslovil. Na pár chvil jsem se ocitla v Praze a spolu s hlavním hrdinou, Květoslavem, jsem procházela pražskými ulicemi a poodkryla tajemství kostelů. I přesto, že detektivky moc nečtu, tato mě nadchla. Po dlouhé době jsem se doopravdy bála, když jsem knihu četla před spaním.
Atmosféra super, ale kdyby bulímie fungovala tak, jak je tu popsaný, tak blije každá druhá.
Mysteriózní Sedmikostelní v historické Praze, pomalu napadané novodobými stavbami, zástavbami a arogantními architekty s vraždami s tím související. Kniha se mi velmi líbila, nejsem zrovna příznivcem kostelů, gotického slohu ani historické architektury, nicméně tento román ve mne dokázal i přesto vzbudit zájem a tematické okruhy si více prostudovat. V polovině mi začalo docházet, kdo bude hlavním pachatelem, ale i tak jsem se na konci dočkala překvapivého rozuzlení. A epilog? Tohle jsem tedy rozhodně neočekávala, spíše jsem si myslela, že se hrdina bude držet toho, co zná… i když… to se vlastně stalo.
Hodně, ale opravdu hodně rozporuplné pocity. Atmosféra na jedničku. Lehce mystický příběh Vás vtáhne....ale po čase zůstane čtenář poněkud zmaten. Něco se mi na knize líbilo, začátek navnadil, konec spíše rozladil, přičemž celková myšlenka nebyla špatná. Další díla autora mě ale nelakají.
Zatím to nejlepší, co jsem od Miloše Urbana četl a hned rozumím tomu, proč někdo říká, že jeho novější knihy jsou slabé. Podle mne nejsou, bavila mne i jednoduchá a přímočará “Závěrka”, jen prostě tohle je hodně jinde a dál.
Asi nejvíc mne na “Sedmikostelí” bavilo, jak tu je do děje zapojené město a jak tu ta Praha hraje vlastně hlavní roli. Ještě jsem se po přečtení nebyl na ten Karlák a Apolináře a Emauzy a okolí podívat, ale jsem si jist, že na ně teď budu koukat úplně jinejma očima. Ale díky tomu, že to v těch místech docela znám, všechno čtené se mi krásně odehrávalo před očima.
Krásná práce s fakty a historií, skvělá argumentace a logické chování postav a velmi dobře postupné odkrývání pointy celého příběhu, i když ji čtenář tuší, jistej si ničím není až do konce.
A taky krásná objevná práce s časovou osou. Prohození staré za nové a dobrá argumentace, proč to má být naopak.
Bylo o čem přemejšlet, bylo se čím bavit, bylo co objevovat a bylo čím bejt napnutej. Výtečná kombinace.
Mystická atmosféra na jedničku, jinak jsem z toho trochu zmaten. Příběh roztříštěný. Už jsem od Urbana četl lepší kusy.
Zajímavé spojení. Temná Praha, historie, kostely a vraždy. Poslech na vlnách Českého rozhlasu, dobrá práce.
První kniha od autora a po padesáti stranách jsem ji prozatím odložila.
Tento styl psaní není můj šálek kávy, asi bych ji se sebezapřením dočetla, ale nebudu ztrácet čas a pustím se do něčeho jiného.
Nejslabší Urban. Ale aspoň mě kniha navnadila znovu si projít Albertov a okolí.
Sedmikostelí čtu už podruhé. Poprvé se mi dostal do ruky, když vyšel poprvé a myslím, že byl prvním románem od Miloše Urbana, který jsem četla. Naprosto mě okouzlil, hlavně tím, jak se postavy pořád pohybovaly na mých oblíbených místech a také takovou tou detektivní linkou. Teď je se k němu dostala přes Rozhlas, kde byl výběr z románu načtený. Poslechla jsem si ho a znovu přečetla. A líbí se mi pořád. I ta myšlenka. :-)
Sedmikostelí, další počin Miloše Urbana, který jsem tentokrát se zaujetím poslouchala na Rozhlasu dvojce. Autorův styl mi převážně sedí a sdílím s ním zájem o naši historii a úctu ke starým památkám. Zároveň však pociťuji stejné znechucení z naší rychlodoby, která staví převážně účelová obludná monstra a uměním nazývá třeba i černou tečku uprostřed bílého plátna. Námět knihy mě zaujal, mám ráda tajemné příběhy o tajných řádech a společnostech, zvlášť mají-li střežit pradávná tajemství anebo chránit poklady minulosti, které ještě nestačil dnešní svět zničit válkami, vandalismem anebo demolicí, aby vzniklo místo pro nové "umělecké a účelové skvosty" této doby.
Kostely a Praha!
"Jan Žižka, krvavý špalek i katovská sekyra české pokory byl nejhorším ztělesněním českého křupanství, co dějiny pamatují,
odstrašujícím vzorem asiatského barbarství a brutality...Jeho krvelačný vlčák Želivský, terorista v kněžstkém hávu..."
Krásné popisy Prahy. Jemná mystika. Postavy mi neseděly, myšlenky odbíhaly a nakonec to byla nuda. Některé části absolutně výborné, ale za mě bylo kolem víc té nezáživné omáčky. Uznávám, že některé části Prahy jsou kvůli necitlivé architektuře zničené. Ale to je tak všechno. Abych knihu dočetla mě stálo plno sil.
Vůbec to nezačalo špatně z hlediska popisu mnou oblíbené a objektivně krásné části Prahy, kudy s chutí často chodím. Popisy a atmosféra mi sedí, nečte se to špatně do chvíle než mě obestřela nuda a nezájem o téma ústící do čehosi nezáživného.
Autor má bezesporu talent, ale zůstává kdesi na půl cesty.
Miloš Svačina (do osmi let) stvořil postavu Květoslava, která mi velmi nesedí a po stovce stran jsem z nudy začala louskat komentáře.
Souzním s těmi od zlovlk, Penicuik333 či Jezinkabezinka.
Za mě návrat k literatuře, co jsem četla na ZŠ :o)
2/3
Štítky knihy
Praha postmoderna vraždy detektivní a krimi romány gotika středověk tajemství konspirace pátrání v minulosti gotické romány katolické kostelyAutorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Sedmikostelí jsem četla kdysi v dobách svého studia na gymnáziu a matně si pamatuju, že na mne tato kniha udělala dojem. Měla jsem z toho důvodu tuto knihu ohodnocenou 4 hvězdami - byť už si nedokážu zcela vybavit, čím přesně na mne kniha tehdy zapůsobila. Přeci jen to je víc jak 15 let. Ale ten dojem jsem si celou dobu uchovávala jako pozitivní.
Jelikož jsem si knihu už ale vůbec nepamatovala, rozhodla jsem se si ji přečíst znova. A ejhle - můj čtenářský zážitek je najednou diametrálně zcela odlišný a já knihu odkládám v polovině jako nedočtenou.
Musím říct, že první třetina knihy mne bavila hodně. Bavila mne ta atmosféra, která je tajemná, sychravá, melancholická, napínavá. Baví mne taktéž to prostředí Nového Města - jako Pražanda většinu zmíněných míst znám osobně (byť u většiny zmíněných kostelů jsem vevnitř nikdy nebyla). Děj mne taky bavil - líbilo se mi pronikat do minulosti hlavního hrdiny v kombinaci se současnou dějovou linkou s detektivním nádechem.
Jenže čím víc jsem se blížila do poloviny knihy, tím víc jsem začala ve čtení zadrhávat, až jsem se najednou přistihla, že se u toho čtení vlastně nudím a moc se mi do té knihy nechce. A nevím, čím to, protože před lety mne kniha fakt bavila. A najednou takovýto zásek. Děj mne nudí, o osudy postav se nezajímám, ničím mne najednou k sobě nepřitahují, plácám se na místě a musím se do čtení nutit. To kouzlo se nějak pro mne již vytratilo...
A tudíž knihu tedy odkládám. A původní 4hvězdové hodnocení jsem nakonec snížila na 2 hvězdy. Přeci jen, kdysi jsem měla ke knize jiný vztah a nějaký ten dojem to na mně tehdy zanechalo. Kdybych knihu četla nyní poprvé a nedočetla bych ji, nechala bych hvězdové hodnocení prázdné. Takhle je to takový kompromis a můj respekt k mému dřívějšímu čtenářskému zážitku.
P.S. Hrozně ráda bych vyzdvihla grafickou stránku knihy, kterou jsem měla v ruce - s ilustracemi Pavla Růta, které umocnily tu tajemnou, skoro až mysteriózní, ale přitom lehce bizarní atmosféru.