Sedmikostelí
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/181130/sedmikosteli-181130.jpg
4
781
781
Podtitul: Gotický román z Prahy O úkladných vraždách, spáchaných v sebeobraně, o detektivním pátrání, jež vedlo zpátky, o morálním pádu, který byl krásný, a o zvrácené lásce, jež byla čistá – tento příběh vypráví Sedmikostelí, existenciální gotický horror o městě ve městě nad Vltavou.... celý text
Přidat komentář
Kniha mi moc nesedla. S mírným přemáháním jsem ji dočetla do konce. Hlavně mi nevyhovovaly dlouhé popisy pražských kostelů u nich jsem opravdu trpěla. Konec mi připadal unáhlený a trošku divný.
S každou další přečtenou knihou od něj, jsem více a více zamilovaná do jeho stylu. To, jak umí klást jednotlivá slova za sebe je prostě óda na český jazyk a pro mě pohlazení po duši (např. "Měsíc se pohádal s nocí, ač měly slavit úplněk; tma se černala bezedněji než všechny předchozí.") Nicméně, co se obsahu týče, jsem celkem překvapená, že zrovna tahle má tak vysoké hodnocení - mně přišla oproti jiným průměrná.
Nedočteno. I když jsem se na knížku těšila, žánr mi sedne a dle recenzí a anotace jsem věděla, co mám asi čekat, nedostala jsem se ani do půlky. Škoda.
Miloš Urban nazývá svou knihu gotickým románem, Já bych spíše řekla, že je to román o hledání gotického řádu v postmoderním marasmu. Je to kniha o hledání, při kterém padají hlavy a jiné lidské údy, Pražským Novým městem projíždí "neviditelný" oranžový jeřáb a jeho "neviditelný" řidič bere pořádek do svých rukou. Provokativní a fascinující příběh Miloš Urbana Vás odzbrojí a dostane!
Já vám pořád nevím... Na Urbana jsem se děsně těšila. Mám za sebou druhou knihu. Tahle byla rozhodně lepší, než první mnou zvolená, ale tak nějak to pořád není ono. Příběh byl dobrý. Líbilo se mi brouzdat Prahou, nahlížet na historické památky okem středověkého milovníka staveb, sem tam přidat nějakou tu rituální vraždičku... Ale tak nějak jsem čekala víc. Občas jsem se přistihla i u toho, že se nudím... No a nakonec přišlo těch posledních pár stran. Kladla jsem si otázku, jestli mi něco neuteklo nebo jestli kapánek panu autorovi nepřeskočilo. To bylo hodně přitažený za vlasy! Škoda... Snad do třetice....
Sedmikostelí se mi dostalo pod ruku ve čtvrťáku na střední. Přestože mi dalo tenkrát zabrat a nečetlo se mi vůbec dobře, otevřelo mi oči do světa architektury, které byly do té doby beznadějně zavřené. A to je přesně to, co některé knížky dokážou a co já ocením - i když vás třeba nestrhnou a nepřečtete je jedním dechem, změní váš pohled na svět.
Velmi zajímavá kniha, je ale pravda že postavy působí všechny dost nesympaticky. Závěr se mi líbil, pochopila jsem ho tak, že nemá cenu lkát po starých časech, protože realita by pak vypadala jinak než představy a vývoj je prostě nutný. Osobně mi to pomohlo smířit se s několika skleněnými stavbami v Praze, které mi přijdou fakt hrozné a někdy bych nejradši Prahu zakonzervovala někde v první republice, ale vývoj jde dál a je lepší to přijmout a být spokojený v té době, ve které žijeme. Jsem zvědavá na ten chystaný film.
Knihu jsem četl před časem a pamatuji si velmi sugestivní popisy míst, ulic, prostředí, atmosféry. Některé až dadaistické scény (hlava, která se kutálela až k zábradlí nad Vltavou a prorazila tam díru). Zajímavý je i závěrečný nápad, bylo by fajn vidět. jak by to vypadalo, takový návrat, a jestli by se nám to líbilo. Ale celý ten děj, běhání sem a tam, pochybné indicie, podivní lidé, i když to nakonec jakž takž je svázané do jednoho ranečku, přišlo mi to víceméně chaotické. V dialozích a postavách vůbec je podle mne kniha nejslabší. Vlastně je zde porušeno Vonnegutovo pravidlo - chybí zde alespoň jedna sympatická postava, které by člověk fandil nebo se s ní ztotožnil.
Kniha mě příliš nebavila - nepatřím k fanouškům dnes tak módní fascinace architekturou, hlavní hrdina byl nesympatický a zakomplexovaný šašek a jeho názory a úvahy ubohé a směšné. O to víc mě potěšil konec, který (jestli jsem to správně pochopil?) naznačil, že autor ho takto vykreslil úmyslně, aby ukázal, jak odporný by byl svět podle představ těch, kterým straší v hlavě středověk, šlechta a bláboly o "nádherném řádu starých časů"..
80% Víc než příběh hlavního hrdiny mne zaujalo vložené vyprávění o historii jednotlivých částí staré Prahy. Absurdní konec jsem příliš nepochopil.
Pro mě druhá Urbanova kniha a bohužel jsem ji nedočetla. Prostředí kostelů mě absolutně v tomhle případě nezaujalo a hlavní hrdina je poněkud nesympatický. Netroufám si to hodnotit, asi by to nebylo objektivní po třetině knihy..
Po této knize jsem sáhl, protože mě zajímalo, co tolik zaujalo Jiřího Stracha na Urbanových románech, že je natáčí. Kniha je napsána velmi čtivě, avšak po dočtení jsem absolutně nevěděl, co si o ní myslet. Konec byl hodně zvláštním, takový zrychlený, nevysvětlený. A v průběhu knihy jsem často narazil na dialogy, které byly alespoň pro mně příliš komplikované. Nicméně téma to je velmi krásné, avšak složité. Autor musí mít opravdu hodně odvahy, že jde do takovýchto románů, které mají navíc i zřejmý křesťanský (katolický podtext. Za to si zaslouží mé plné uznání.
Tato kniha vyniká svými popisy jak popis kostelů tak popis ulic. Velice mě bavilo číst jak někdo šel z bodu A do bodu B po Praze, měl jsem u sebe mapu Prahy a sledoval jsem na mapě "cestu" osob.
Zapůsobilo na mne to, že hlavní myšlenka, znovunavrácení šarmu budovám jež byly vybudovány v Gotice, je i pro dnešní dobu aktuální, poněvadž lidé procházejí okolo monumentů a ani neví, že tam něco takového bylo vybudováno.
Knihu doporučuji, velice mě bavila (byť až na druhý pokus). Dlouhodobě z ní utkví zájem o pražské Nové Město a Vyšehrad a radikální historické a architektonické soudy, např. emotivní pasáže věnované zaniklé zástavbě na Vyšehradě.
\"Jan Žižka, krvavý špalek i katovská sekyra české pokory, byl nejhorším ztělesněním českého křupanství, co dějiny pamatují, odstrašujícím vzorem asiatského barbarství a brutality, naším neštěstím a mezinárodní ostudou; to kvůli němu se nám po šedesát desítek let třesou ruce. Jeho zmaření Vyšehradu, nejskvostnější kameje románské Evropy, si svou ničivostí nezadalo s pražskou asanací přelomu devatenáctého a dvacátého století. A i kdyby u toho sám nebyl, jeho krvelačný vlčák Želivský, teorista v kněžském hábitu, to se svou smečkou hravě zvládl.\"
Líbí se mi Urbanův styl vyprávění a Sedmikostelí bych zařadila mezi jeho nejlepší knihy. Při čtení jsem měla chuť vyrazit na procházku Prahou a všechny kostely si prohlédnout na vlastní oči. Vřele doporučuji jako dárek pro cizince místo průvodce.
Moje druhá kniha od Urbana a opět se mi líbila, vyvstávají mi otázky Co je to za člověka? Jeho občas tajemné a zvláštní psaní mě přitahuje. Po přečtení knihy ve mě zůstává pocit úžasu nad jeho způsobem myšlení, je mi nějak povědomé, blízké. A souhlasu s tím, že dnešní doba je možná zvláštní a někdy je dobré vracet se ke starým zvykům, do doby mladší. Bizardnosti, jako např. postava Prunslíka, jsou mi více než sympatické. Konec knihy mě tím pádem ani moc nepřekvapil, jak si hlavní hrdina přál, tak se stalo.
klasický Urban ale Stín katedrály se mi líbil víc, zde se mi už zdál příběh zbytečně byzardní
Výborná kniha, ve které pro mě nebylo žádné hluché místo... Četla se lehce a přesto mě místy nutila se zastavit a zatbývat se v myšlenkách tím, co bylo řečeno...
Kdyby to bylo bývalo skončilo nějak úplně jednoduše asi bych byla nadšená... Nemám prostě ráda "velké" věci a konec téhle knihy mi připadal přímo obrovský... Tak obrovský, že jsem měla nutkání se po dočtení jen ušklíbnout a sdělit mojí imaginární představě autora něco jako: "UFO! Proč na konci raději nepřiletělo UFO?" Na druhou stranu to prostředí, ta atmosféra, ta Praha! Tím si mě Urban získal.
Štítky knihy
Praha postmoderna vraždy detektivní a krimi romány gotika středověk tajemství konspirace pátrání v minulosti gotické romány katolické kostelyAutorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Většinou knihy nehodnotím, když je nedočtu, ale tady udělám výjimku. Nuda. To je to jediné, co mi v souvisloti s touto knihou vytane na mysli. Všeobsažná nuda. Ztráta času. Myslela jsem si, že Sedmikostelí (mimochodem moc pěkný název knihy) bude čtivější. Anotace knihy mluví o tom, že odbočky od děje, které jsou v knize časté, děj neruší, ale příjemně doplňují. No, mne tedy rušily tak moc, že knihu nedám. Život je příliš krátký. A dobrých knih je tolik, že je nikdy nepřečtu všechny. Tak proč ztrácet čas s knihou, která za to nestojí. Sedmikostelí odkládám s čistým štítem. Dala jsem knize několik šancí. Jsem za polovinou, tak moc je vidět, že jsem to chtěla dočíst. Ale další odbočka od děje mne dovedla k poznání, že o nic nepřijdu, když se ke knize už nevrátím.