Sedmikostelí
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223894/mid_sedmikosteli-6Zg-223894.jpg
4
766
766
O úkladných vraždách, spáchaných v sebeobraně, o detektivním pátrání, jež vedlo zpátky, o morálním pádu, který byl krásný, a o zvrácené lásce, jež byla čistá - tento příběh vypráví Sedmikostelí, existenciální gotický horror o městě ve městě nad Vltavou.
Přidat komentář
Moje první setkání s Urbanem byl rozhodně nezvyklý zážitek a zůstal mi z něj silný dojem, že nic divnějšího jsem nikdy nepotkala.
Že moderní doba kazí vkus a charakter, to je oblíbené literární a filosofické téma setrvale už od antiky. Ale neznám nikoho, kdo by řešení pojal tak doslovně, tak totálně, to si nedovolili ani autoři utopií. Ve službách svérázné myšlenky jde děj, který by jinak neobstál. Policejní pseudovyšetřování se nepodobá realitě ani náznakem, hrdinovo objevování se posouvá berličkami vykonstruovaných náhod, dialogy šustí papírem. To i podivná sbírka postav se dá omluvit inspirací gotickými romány, na které se autor odvolává, na mě to bylo přesto za hranou, příliš tlačení na pilu v míře naturalismu i grotesknosti. Barvité popisy pražských krás mě potěšily a rozhodně jsem se nenudila, ale s trochou zlomyslnosti mám chuť Sedmikostelí řadit jako svérázný příspěvek k myšlenkám New Age a všech ostatních hnutí, která hlásají návrat ke komunitě, přírodě... nebo kamkoliv jinam.
Krásný popis gotických kostelů u kterého jsem měla chuť se zvednout a jít se projít Novým Městem. Bohužel to by stačilo na malou stať a ne na román, který ze začátku vypadal rozvlekle, pak trochu slibně a od půlky nudně a jen čirá zvědavost mne donutila dočíst to do konce, závěr bych označila za bizár - asi proto, že nemám ráda mix různých žánrů: realistický román, detektivka, fantasy nebo přímo scifi?
Moje první a za mě nejlepší urbanovka. (Nevím, jestli je to moje diagnóza, že jsem vždy z nově objeveného dobrého autora paf a nic dalšího už se tomu wow efektu nevyrovná... nebo jestli jsem tak dobrá, že intuitivně sahám po tom nejlepším... :) Ale tady se to opět potvrdilo. Perfektní dílo. Vtahující atmosféra studené podzimní a zimní Prahy se vším jejím mizejícím kouzlem (okolí Karlova je fakt jedno z mála míst v centru, která mám upřímně ráda a kde se dokážu toulat dlouhé hodiny), nechutně odpudivý skutky a vraždy, komický a pitoreskní figurky a postavičky... a nakonec z toho ve snově podivným šejkru vyleze neuvěřitelnej (i když, vzhledem k předcházejícímu ději vlastně i uvěřitelnej) a značně děsivej závěr. Tak nějak si vlastně představuju postapokalyptickej svět v našich končinách. Fuj. A potlesk, teda.
Dlouho jsem si knihu chtěla přečíst - vzhledem k tomu, že ji chce Jiří Strach zfilmovat. Jsem zvědavá, jestli k tomu někdy dojde, tak koho obsadí do rolí a jak to bude celé vypadat.
Kniha se mi docela líbila, i když si možná ne všechny čtenáře získá.
Pár výtek bych i měla.
Urban oplývá téměř všemi atributy, které jsou mi u tvůrce sympatické: má bohatý a nápaditý jazyk, píše o neobyčejně vzrušujících tématech jako historie, vraždy, milostná dobrodružství, konspirace, architektura, svůj svět zalidňuje bizarními, deformovanými a zvrhlými postavičkami; a konkrétně Sedmikostelí je navíc situováno do nejkrásnějšího města Evropy (čímž přirozeně myslím Úštěk). Tak proč jsou jako celek přinejmenším tyhle sedmikostelecké uzeniny pro má ústa nepoživatelnější než polévka z žížal?
Především je to asi způsobeno tím, že celý román je jen sledem naprosto náhodných a na sílu uplácaných epizod – už po několika desítkách stran mě přepadl dojem, že to autora opravdu silně nebaví... anebo možná, že by sice rád psal a ví, jak na to, jenže neví, o čem vlastně. Pravděpodobně proto do děje po způsobu marnotratného generála vrhá nové a nové motivy, které odněkud vyčetl (nejspíše u pánů Browna, Eca a Poea) a které se mu zdají dostatečně poutavé a „gotické“. Se stejnou marnotratností je pak opouští, nevyužívá a nechává odumřít. Že tímto způsobem nemůže vzniknout nic, co by stálo za námahu spojenou s luštěním podivných znaků zvaných písmenka, to asi dá rozum. Proč jsou ty postavy takové, jaké jsou? Proč se dějí věci, které se dějí? Proč inzerovat tajemství, když jeho rozluštění je vždy hloupé a banální?
Abych nezapomněl: přirozeně nesmí chybět ani rádoby-erotický vztah s nakousnutíhodnou ženou, svádějící svými obnaženými vnadami neschopného a nezajímavého hlavního hrdinu, a to bez většího příběhového opodstatnění. Vážně začínám mít pocit, že pro české spisovatele mužského rodu existuje jakási tajná podzemní centrála, která jim tyhle oslizlé nápady vnucuje do mozku prostřednictvím nějakého telepatického cerebra; započalo to Hrabalem a přes Párala a Viewegha jsme se dostali až k těmto hlubinám. Jsem nicméně ještě mladý, a tak doufám, že se časem třeba dožiju populárního českého autora uchopujícího romantiku a sexualitu mezi mužem a ženou trochu originálnějším nebo odvážnějším způsobem.
Milostné vyznání gotické Praze. Vyznání, které se neštítí kolem sebe rozdávat ostré rány a sem tam uštědřit pořádný kopanec husitství a baroku. Hlavní postava povahou nesnesitelná, ale svým obdarováním úžasná. Prolínání minulosti a současnosti vyřešeno fantasticky! Detektivní zápletka je celkem podružná a rozuzlení předvídatelné, ale o to v knize vlastně vůbec nejde. Konec je krásný. Utopický, ale krásný. Kniha mě moc bavila a při čtení jsem si doplnila spoustu znalostí, ale nebude to čtení pro každého - sympatie ke středověku a gotice výhodou!
Děkuji za možnost stažení e-knihy zdarma.
Asi bych ji jinak nevyhledala a byla by to škoda.
Příběh je zajímavý, zpočátku mě velmi bavil, místa příběhu mám díky studiím poměrně prochozená (apropo, autor nezmínil, nebo jsem si nevšimla, že krom medicíny zde sídlí i technická univerzita :-)).
Ale časem přibylo težkopádnosti, postav, popisu, přiznám, že jsem trošku přeskakovala.
Zato konec jsem musela číst dvakrát, protože jsem tápala, zda chápu dobře.
Jak psal Blahorodi, pro gotiku jsou příznačné čisté linie, ale zde byly části až barokní.
Možná za to mohou jen ta letošní červnová únavná vedra, kdy se člověk začte asi jen do knih o dobývání severního pólu.
Zkusím ještě Hastrmana :-)
Kniha která vás vezme na procházku Prahou a při jejímž čtení budete hledat na internetu a v mapách, kde se děj zrovna odehrává. Skvěle napsaná kniha s napínavým dějem.
„Pozdvihl jsem dalekohled a namířil … vzhůru. Rázem se proměnil v dětský krasohled, musel jsem přimhouřit oči před záplavou záblesků … ve vysokých oknech, bájivých vykládačích světla dne … Nejprve mne upoutalo okno v kapli Božího hrobu … a přišlo mi pokleknout (jako) vděk za tu krásu. Abych se ubránil dojetí, pohlédl jsem jinam, do okna Thunovské kaple, a spatřil tam … člověka zápasícího o život … výjev hrůzného majestátu … poslední soud … zachraň se, dokud je čas!“
„Viděl jsem minulost: kamenné kružby protínaly sklo v roztodivných obrazcích … šplhaly po sloupech … měly v sobě vtesánu pokoru středověkého člověka.“
Pochmurné, iracionální, romantické vize, tajemný až bizarní děj, jako výplod dekadentní mysli, jehož výsledkem je návrat ke středověku, jako kultovní záležitosti doby přelomu milénia (vzpomínáte? … vnímané jako období příslibů a hrozeb nejasné budoucnosti lidstva), tak nějak lze popsat náladu gotického románu Miloše Urbana, který je povedenou směsicí středověkého hororu, moderní krimi, romantického příběhu a filozoficko-historické úvahy o ztrátě víry a jejím znovunabytí, když k tomu pak přidáte ještě drobné paralely odkazující k Umbertu Ecovi (mému favoritovi na literárním poli), je na světě jedinečný čtenářský zážitek. Jestli jste tady na DK, určitě to znáte taky, … když otevřete knížku a příběh vám dokonale sedí a četba je pro vás komfortní záležitostí :-). Skoro jakoby navzdory temnosti příběhu, kdy na scénu vstoupí starobylé bratrstvo, Praha je ochromená a otřesená sérií podivných brutálních a krutých vražd, protože tohle je jen jedna rovina, příběh je v širokém pojetí mnohovrstevný, a navíc, psaný zajímavě různorodým jazykem, spolu s Hastrmanem (za mě) zatím to nejlepší z Urbana, … rozhodně mi bylo potěšením :-).
Doporučuji, protože jsem, krom všech výše zmíněných důvodů, přesvědčená, že Urban napsal příběh, který je dobře čitelný pro velkou škálu čtenářů, určitě si v něm může najít každý tu „svou linii“, a skrze její „optiku“ pak číst, … strhující příběh, nebo třeba „jen pouhou“ detektivku, či romantický příběh s krásnými popisy staré Prahy, nebo „erudované“ historicko-filozofické úvahy … každý, dle svého gusta :-).
„Po dny a noci jsem se … bránil pomyšlení, že v celých dějinách lidstva to byl právě člověk dvacátého století, kdo nejvíce snil a nejhůře chyboval.“
Jedním slovem VYNIKAJÍCÍ! Překrásně popsaná Praha. Musela jsem si na pomoc vzít mapu, abych si dovedla představit kudy se hlavní hrdina pohybuje. Děj napínavý. A konec velmi příjemný. Kdyby to byla skutečnost, asi bych se chtěla přestěhovat. Je to druhá kniha od p. Urbana a jsem nadšená, jdu na další...
Příjemné na knize je, že se odehrává v Praze. Hlavní hrdina mi trochu lezl na nervy, což mě rušilo, ale jinak prima.
Po Lordu Mordovi můj druhý Urban - a snad ještě lepší než ten první (i když ten závěr je trochu bizarní, co si budeme povídat).
Neskutečně mě to strhlo, takhle rychle už jsem velmi dlouho žádnou knihu nepřečetla. Krásný jazyk, živé popisy míst, která neznám, ale kupodivu mi to nevadí. Autorovi se podařilo vybudovat opravdu prapodivnou atmosféru. V části knihy, kde dojde k rozuzlení, jsem pocítila mírné zklamání. Ale závěr mě vlastně potěšil. Zpočátku jsem byla přesvědčena o tom, že se v knize bude odehrávat něco mysteriozního, nadpřirozeného..touto cestou se ale nakonec Miloš Urban nevydal. Konec mi přišel v podstatě roztomilý, a zamyslím-li se nad tím, o čem kniha byla, tak to vlastně ani jinak skončit nemohlo. Velmi dobré a lituji, že jsem tohoto autora objevila až nyní.
Za doznívajících dojmů Strachova Labyrintu jsem byla zvědavá, co režiséra zaujalo natolik, aby knihu zfilmoval. Já jsem poslouchala audioknihu a to je dobře, protože klasiku bych asi nedočetla. První půle celkem dobrá, hledala jsem na mapách uličky a kostely, ale pak mi to přišlo rozvláčné, sem tam nepochopitelné, zmatené...
Ovšem musím pochválit nádhernou češtinu, Urban prostě umí psát. I nápad se mi zdá dobrý a určitě toto napsat muselo dát dost práce.
Něco málo mi poslech určitě dal a ráda si počkám na film, jestli vznikne a snad si dojmy z knihy při něm ujasním. Za mne tři hvězdy. :-)
Poslouchal jsem jako audioknihu. Přišlo mi to trochu zmatečné, jak vyprávěním, tak halucinacemi. Nejzajímavější mi přišly linky s Brunclíkem a Rozetou. Čekal jsem velké mysteriozní rozuzlení, které nepřišlo. Možná tomu nepomohla ani moje neznalost Prahy. Z knihy číší neuvěřitelné sexuální napětí, jaké jsem snad u jiné knihy nezažil.
Takže... Co to sakra bylo? Četlo se to skvěle, od začátku mě chytla výborná atmosféra. Hlavně přidanou hodnotu mělo pro mě to, že jako student PřF na Karlovce jsem všechna místa výborně znala. Určitě kniha bude působit jinak na někoho, kdo Prahu nezná, takhle to pro mě mělo přidanou hodnotu. Někdo tady psal, že mu vadila ta vidění a halucinace, protože je nedokázal odlišit od skutečného děje, ale to mi nepřišlo. Už jsem na ně zvyklá z Hastrmana. Nicméně hvězdičku musím strhnout za ten konec, protože... Cože? :D Vůbec jsem nečekala, že se to může začít ubírat tímhle směrem :D Možná jsem čekala něco víc fantaskního, méně uvěřitelného, více nereálného, mystického.. Dokonce mě i mrzelo, že skoro všechny zvláštní a nevysvětlitelné záležitosti nakonec vysvětleny byly. Jo, tahle kniha byla až moc racionální vzhledem k tématu. A taky pořád nevím, jestli mi byla hlavní postava sympatická. Když jsem četla jeho myšlenky, přišel mi trochu jako kretén, ale když vedl rozhovor, bavil mě. Nicméně Urban je asi moje nová srdcovka
Protrpěl jsem až do konce. Nevím, jestli je zrovna Dan Brown spisovatel hodný napodobování v češtině. Kdyby to mělo alespoň spád a napětí, které se nedá tomu zámořskému kýčaři přese všechno upřít.
Štítky knihy
Praha vraždy gotika středověk tajemství pátrání v minulosti gotické romány katolické kostely
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Sedmikostelí a Lord Mord - dva černé pražské romány, oba skvělé, nevím, který se mi líbí víc. Autor zná historii, z té vychází a v Sedmikostelí nám předkládá vizi návratu hluboko do ní - jako odezvu k přetechnizovanému světu, v němž přestává být místo pro člověka a jeho duchovno. To vše charakteristickou absurdní formou. Škoda, že film podle tohoto románu, který chce natočit Jiří Strach, nebude patrně natočen nikdy. Z finančních důvodů. Ale při četbě běží čtenáři znalému Prahy před očima jeho vlastní film a kdykoli jdu Resslovkou, dívám se po díře v zábradlí, zaplněné uťatou hlavou...