Sedmikostelí
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/249576/mid_sedmikosteli-249576.jpg
4
772
772
Podtitul: Gotický román z Prahy Kniha je oslavou Prahy, její gotické architektury a svým způsobem je obžalobou moderní doby, které se k odkazu předků chová hůře než macečsky. Čte se jedním dechem, ačkoliv tempo vyprávění není nijak strhující. Do příběhu jsou vkládány poznámky o architektuře, minulosti a drsné přítomnosti. Prakticky od počátku tušíme, kdo by za tím mohl stát, jsou nám známy i důvody a leckdo je přijme. Odbočky od děje, které jsou v knize časté děj neruší, ale příjemně doplňují. Hrůznost některých scén jen dává tušit konec, který je stejně překvapivý jako celá kniha.... celý text
Přidat komentář
Snad nikdy jsem ještě nečetla knížku, kdy jsem víceméně nesnášela všechny důležité postavy, až v téhle. Fakt, že jsem to dočetla se dá přičíst mé zvědavosti co z toho bude a opravdu působivému stylu psaní. Protože atmosféru to má, té to má na 2 hvězdičky. Ale nic víc.
Můj první Urban, než jsem přijala jeho hru, chvíli mi to trvalo, ale potom jsem byla nadšená!
Kniha se mi četla docela těžko, nejsem velký fanoušek kostelů a tudíž mě dlouhé popisy kostelů spíše nudili. Kniha měla zápletku zajímavou ovšem konec, u kterého si nejsem jistá, zda se autor nezbláznil, to všechno zazdil. Škoda, jinak by to byla zajímavá nevšední kniha.
Praha je šokována sérií brutálních vražd, které se v krátké době odehrály. Veřejnost je zdrcena o to víc, oč perverznějšími způsoby byli vraždy provedeny. Jedno z těl bylo
nalezeno pověšené uvnitř zvonu v kostele svatého Apolináře.
Další našli nabodnuté na stožár před Kongresovým centrem na Vyšehradě. V té době do města přijíždí cizinec Matyáš Gmünd v doprovodu podivného skřeta. Důvod návštěvy je vrátit pražským kostelům jejich původní krásu.
Ze tří dosud přečtených Urbanů se mi líbila prostředně. Začátek super, ale pak to počalo ústit v pro mne nepřehlednou fantasmagorii. A to je gotika můj oblíbený stavební sloh...
Celou dobu velmi napínavé a strhující, krásná temná atmosféra, četlo se to jedním dechem, avšak závěr to celé úplně zazdil. Škoda. Jinak by to bylo na 5 hvězd.
Sedmikostelí, druhou Urbanovu knihu jsem přečetl shodou okolností jako druhou knihu od něj a tak mne to chtě nechtě nutí srovnávat. Jako je Stín katedrály oslavou Hradu, tak je Sedmikostelí oslavou Nového Města a jeho gotických staveb. Urban, věren svému jménu, tady poněkud ustupuje od detailních popisů prvků gotické architektury, zaměřuje se spíš na zachycení dávno minulé atmosféry města, kterou v intencích a tradicích gotického románu patřičně přibarvuje. Jako doplněk děje mu tentokrát slouží série teatrálních vražd. Tady bych chtěl odbočit – Sedmikostelí není detektivka, není to ani horor , ani SF – je to gotický román, pokud by na ně čtenář nahlížel jinou optikou, bude nepochybně zklamán (viď MarkétoS). Před řadou let jsem přečetl řadu anglických gotických románů autorů Walpolea, Beckforda, Lewise, Radcliffové, Maturina (připadalo mi to jako zábavnější než budovatelské romány) a abych se přiznal, nedokázal bych zasvěceně pohovořit o žádném z nich, čas mi je vyvál z paměti. Co ale zůstalo, jsou pocity. Pocity, které ve srovnání se Sedmikostelím výrazně dominují. Na druhou stranu je Urbanův průkopnický pokus o oživení tohoto žánru v dnešní přetechnizované a ukvaltované době docela dobrý. Docela se mi i líbily (na rozdíl od Stínu…) i trochu pitogresní figurky, kterými román zalidnil, jejich charaktery a popisy, třebas se mohou jevit přinejmenším excentrické, jsou zcela v duchu žánru.
Kniha se mi nicméně četla těžce, četl jsem ji po kouskách. Příčin byla řada. Především subjektivní důvody s knihou nic společného nemající. Nesedla mi grafická úprava. Jak jsem si u Stínu s Růtovými ilustracemi pomlaskával, tady se mi nelíbily, navíc mi vadila barva písma vydání a barevné „rantly“ okolo stránek, rušilo mne to (2.vydání). Oblast okolo Karláku pořádně neznám,nikdy nepatřila do mé zájmové sféry a tak jsem musel při čtení odskakovat do mapy, abych byl v obraze (ne každý má ale tenhle zlozvyk).
Tohle určitě ovlivnilo moje celkové vnímání a proto jsem se rozhodl ji přečíst ještě jednou někdy v létě, její trochu tajemná až mysteriózní nálada třeba zajímavě vynikne v kontrastu s pálícím slunkem.
Malý dodatek. Ta kniha má atmosféru. Atmosféra není jen vzduch nahuštěný do duše auťáku - jak jistě dobře vědí čtenáři Remarqových Třech kamarádů. Je to to také něco, co se dotkne samotné duše člověka.
Na doplnění - kniha měla být zfilmována. Scénář napsal Zdeno Kubina, režii měla být svěřena Jiřímu Strachovi. Nevím, zda došlo k realizaci. Pokud ano a někdo to viděl, uvítal bych tady jeho komentář (i když nejsme filmová, ale knižní Databáze).
Prý jeho nejlepší kniha. S tím teda nemůžu souhlasit, když má něco rysy detektivky, což tohle má, očekávám, že mě to na konci překvapí. Tady bylo jasné, kdo je pachatelem už velmi brzy. Ale nejvíc mě uchvátil závěr, to by vydalo na celou knihu.
Romány Miloše Urbana - a zejména ty gotické - jsou v naší literatuře vyjímečné. Čtenář se musí připravit na časté exkurzy do historie a architektury. Vzhledem ke skvělému autorovu jazyku však tyto výlety stojí za to.
Štítky knihy
Praha vraždy gotika středověk tajemství pátrání v minulosti gotické romány katolické kostelyAutorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
I když jsem si pod titulem "gotický román" představovala hrady, šlechtu, špínu a všechno gotické...nakonec se příběh odvíjel celkem dobře. Stačilo překousnout prvních 50 stran a už jsem se nechala vtáhnout do děje, který se odehrává v Praze. Hlavní postava, pan K., tedy Květoslav (pro mě mimochodem celkem hezké jméno), se pěkně potuluje po různých cestičkách vedoucích k zastrčeným kostelům až se mi chce rozjet do Prahy a všechno to vidět. Konec jsem sice trochu předvídala, ale nevadilo. Co mi ale vadilo, byly ty šílené ilustrace. To teda ne.