Sekerezáda aneb Zima lesních lidí
Edward Stachura
Mladý Jan Pradera přijíždí na krátkou brigádu do zimních lesů daleko od Varšavy, kde nechal svou lásku, jíž říká Jabloňová větvička. Ve vsi se seznámí s místními lesními dělníky, spřátelí se s nimi a prožívá šťastné chvíle drobných radostí a lyrických vjemů. Raduje se z každého dne, s vědomím, že může být dnem posledním, snaží se využít čas, i když padá únavou. Osamělý hledač sebe sama je obohacen láskou, o jejíž upřímnosti nelza pochybovat.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1980 , OdeonOriginální název:
Siekierezada albo Zima leśnych ludzi, 1971
více info...
Přidat komentář
koľko poézie a múdrosti v tomto skromnom dielku...
sekerezáda alebo muž, ktorý rúbal stromy
a lúbil a videl pravdivo
Zatiaľ môj objav tohto roka!
Úžasné! Nemám slov, abych popsala zážitek z knihy. Každé slovo, věta, odstavec jsou na svém místě a přede mnou dokonalý obraz všecho, co chtěl autor říct. Stachurovy prózy bych mohla číst pořád dokola.
Než jsem přečetla Sekerezádu, neměla jsem ráda mlhu. Teď se to asi změní. O téhle lyrické, meditativní knížce nelze moc vyprávět, na knížku a jejího hrdinu Janka ovšem nelze ani zapomenout. Vzpomněla jsem si na Šrámkův Stříbrný vítr, který však skvěle přeloženému polskému textu nesahá ani po kotníky...
Doporučuji - 200%
Autorovy další knížky
1980 | Sekerezáda aneb Zima lesních lidí |
1996 | Smířit se se světem |
2014 | Člověk-Nikdo |
1996 | Cestou na Yucatán |
O tom, že autor byl básník a slovem vládl bravurně, není pochyb. Avšak.. To, že se autor otiskl do hlavní postavy, jsem pochopil záhy. Deprese, kterými trpěl na sklonku života sám Stachura ( Já osobně myslím že nejen na sklonku...), z knihy vyvstávají tak očividně, až mi to nebylo milé. Mlha, kouř, opakující se dokola jako mantra. Do toho hromada chlastu. Není lepší lék na smutek..
Zase se dostavil ten pocit. Chci tohle číst? Možná špatné načasování, snad bylo té mlhy, kouře a BZUKOTU až příliš.