Sekl se Orwell o dvacet let?
Benjamin Kuras
podtitul: Svoboda a totalita v 21. století Jedenáctá česky vydaná kniha Benjamina Kurase vznikla rozšířením textu předneseného na orwellovském sympoziu Centra pro ekonomiku a politiku v červnu 2003. S tradičním kurasovským humorem a sarkasmem popisuje události a stav evropské politiky, ekonomiky a kultury hrozící sklouznout do nového totalitního systému. Vydání první... celý text
Přidat komentář
1984? 2004? 2014...? Doba se mění. Důvody k obavám nikoliv. Moc by mě zajímalo, co by Orwell napsal dnes. V každém případě bylo zajímavé připomenout si, díky ostrým a nevybíravým Kurasovým postřehům a glosám, dobu nedávno minulou, zaměřenou zejména na realitu českou a britskou. Kuras přitom nenechává na nikom nitku suchou. Vedle fenoménů doby jako globalizace, kapitalismus, ochrana životního prostředí či geneticky modifikované potraviny (moc pěkná pasáž k dnes už ne příliš sledovanému problému), se Kuras zabývá takovými pojmy, či spíše bizarními slovními konstrukty, jako právní saltomortalizace, pouliční kamerizace, hodnotová postmodernizace či sociální inspektorizace. Nechce tím nejspíš přitom poukázat toliko na palčivé nešvary doby, ale zjevně i na samotný jev nadužívání cizích slov, kterými je často a úspěšně zamlžována podstata věcí. Kniha není ani tak vizionářská, jako u Orwella, je spíše alarmující, okořeněná Kurasovým specifickým humorem i způsobem vyjadřování. Rozhodně stojí za přečtení.
"Kdykoli je zneužívání moci možné, je nevyhnutelné."
Klasický Kuras - pro mě tedy spokojenost. Je to jako vždy hodně poučné a zároveň hodně smutné čtení - hlavní témata: ztráta svobody, globalizace, nadnárodní korporace, geneticky modifikované potraviny, ekologie, kapitalismus. Srozumitelně, jasně, sžíravě a krutě podáno. Každá z jeho knížek mě vždycky donutí opět trochu překopat své vidění světa a nejinak je tomu i tady. A stejně tak každá z jeho knížek má poslední kapitolu plnou naděje - tak ta je i tady, protože naděje je vždycky.
Pro čtenáře, kteří si oblíbili Orwellovu knihu 1984 by možná bylo docela zajímavé si přečíst tuhle knížku v podstatě krátkých esejů psanou s jistou dávkou kurasovského humoru až sarkasmu (ze kterého ale občas takřka zamrazí). A dovolím si ocitovat z úvodu:
"Tímto směrem svět spěje.
V našem světě nebudou žádné emoce než strach,
vztek a sebeponížení.
Ale vždycky zde zůstane opojení mocí.
Vždycky zde bude požitek z pošlapávání bezmocných.
Chcete-li nějaký obraz budoucnosti,
představte si botu šlapající na lidskou tvář - navždy.
Ponaučení z toho je jednoduché.
Nedopusťte, aby se to stalo.
Závisí to jen na vás."
George Orwell
Dovolím si citovat: "Moje "tažení" je produktem něčeho, co s Orwellem bytostně až drásavě sdílím: hluboce zakořeněné alergie na jakékoliv zneužívání moci, vymetání s bezmocnými, instituční lži a lupičství a zavádění nedemokratických struktur a mašinérií nevyhnutelně směřujících k totalitě, jestliže se jim nebráníme."
V knize zaznívá Kurasův osobitý a jemu vlastní "antievropanský" pohled na politiku, ekonomiku, globalizaci i na působení jedince ve společnosti.
Tentoraz za päť, aj keď tak činím s istými výhradami. B. Kuras sa zapodieva celospoločenskými problémami dosť povrchne. Je však jasné, že mu nejde o nejaké ťažko stráviteľné hĺbkové analýzy. Naopak, chce čo najviac ľudí upozorniť na problémy, ktoré sa nás ako občanov bytostne týkajú a ktorým by sme tiež mali venovať pozornosť.
I keď – iste aj kvôli stručnosti – dosť zjednodušuje, vie doslova bravúrne vystihnúť podstatu veci. A činí tak s ostrovtipom jemu vlastným (aj keď občas zachádza až do cynizmu). Aj to pomáha autorovi udržať si nadhľad a čitateľa chráni pred ponorením sa do hlbokej depresie.
Kuras se ve své kritice zaměřil hlavně na Anglii, což pro českého čtenáře neznalého tamějších zvyklostí a vlády může být při čtení docela problém.
Autorovy další knížky
1996 | Češi na vlásku - Příručka národního přežívání |
2015 | Jak zabít civilizaci |
2004 | Tao sexu - Jak udržovat ženu v blahu a zpomalit stárnutí |
2012 | Soumrak bílého muže |
2016 | Poslední naděje civilizace |
„Je to rebel!“, volali děti. A to děti mohou. Mohou totiž takřka všechno. Pan Kuras napovídá, že těch, kdo mohou skoro všechno je rozhodně víc.
Je to docela smutné čtení, které ale přináší spoustu věcí k zamyšlení.