Šel jsem svou cestou

Kniha Šel jsem svou cestou představuje paměti, které sepsal autor v poslední době - při všech nebezpečích tzv. subjektivismu - s co největší dávkou objektivity a se smyslem pro pravdivé podání událostí. Rozvíjí tu historii posledních asi sedmdesáti let jako její účastník - jako protagonista, hlavní představitel dramatu, jímž jeho život nepochybně byl. S jistou dávkou odstupu, který mu umožňuje sama sebe ironizovat a který otevírá možnosti humoru a vtipu, ovšem zůstává věren své představě o práci historika a vede čtenáře cestou faktů, událostí a děje, aniž by se vyhýbal palčivým problémům, jež posledních padesát let přineslo. Líčí tedy svá dětská léta v Heřmanicích, svá studentská léta na střední i vysoké škole v době, která (protektorát, heydrichiáda) sama byla neustálým nebezpečím. Dramaticky vypravuje o svém útěku po roce 1948, o lágrech, jimiž prošel na Západě, o svém studiu na montrealské a heidelbergské univerzitě a zvláště pak o své práci v kanadské administrativě, o jejich problémech, o politickém životě v Kanadě. Pozoruhodná je pak závěrečná kapitola, pojednávající o jeho návratech domů - po listopadu 1989, o hledání smyslu toho návratu a o zapuštění nových jakoby kořenů do rodné země. Kniha u nás poprvé zobrazuje problémy našeho exilu do sametové revoluce, pravdivě a bez příkras podává skutečný jeho profil a odkrývá bolestné stránky za posledních padesát let. Čte se přesto přese vše, že je prací historika, jako pozoruhodná reportáž, vytěžená ze samotného středu událostí.... celý text