Sen o Červenom pavilóne I.
Süe-čchin Cchao
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483535/bmid_sen-o-cervenom-pavilone-i-555-483535.png
4
55
55
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Ať se na to dívám jako člověk, čtenář či jako pojem, předmět ukrytý v jiném pojmu či předmětu, dívám z jakékoliv strany jde o mimořádně krásný text...5/5 ( jakkoliv ho ovlivnil překlad a posunul ho byť i jinam, je to prostě velmi poutavé a krásné)
Knihu s tak tenkými listy jsem v ruce už dlouho nedržela, ale co jsem se dočetla byly pěkné básně, které některé postavy vymýšlely, trošku jsem se ztrácela v těch čínských jménech, páč vypadaly všechny stejně. Zajímavý historický román o lidech, kteří celý den nic nedělali, jen zaháleli a nechávali se obskakovat služebnictvem. Tedy, o tom ta kniha byla. Vlastně vůbec o ničem, ale hvězdičky dávám autorovi za to, že dokázal na tolika stranách pro postavy něco vymyslet, to je mi umění, psát stovky stránek o ničem.
Na další díl se možná někdy v budoucnu dostane. Kdo ví kdy.
Překladatel Oldřich Král napsal, že román Sen v červeném domě je v zemích Východní Asie předmětem všestranného výzkumu v rámci zvláštní vědecké disciplíny, tak jako na západě se studuje Shakespeare. Čtením děl nebo zhlédnutím kterékoliv Stakespearovy hry mě takřka ihned napadají základní lidské atributy : láska, žárlivost, lakota, laskavost, hněv, nenávist... Román Cchao Süe-Čchina odkrývá tyto emoce pozvolna přes detailní opis života členů jednoho rozvětveného rodu. Na rozdíl od mého oblíbeného románu od Pearl Buck (Dobrá země, Synové a Rozdělený dům), který je také o Číně, se zde nikdo nemusí starat o to, co bude jíst a kde spát, vesměs se jedná o rodiny bohaté. Pokud jsem to pochopila, autor zpodobil svoji rodinu, která kdysi byla na výsluní, pak její status upadal. Mám před sebou ještě dva díly, ale už z prvního lze předvídat ono šmodrchání vztahů, které formují život každého jednotlivce bez ohledu na místo, kde žije. Přes časovou náročnost je čtení o naprosto jiném životním stylu, odlišných zvyklostech a pravidlech a o neuvěřitelně pestrém a barvitém prostředí zajímavé.
Mimořádný román a to i z hlediska různých přístupů, které považujeme z pohledu západního románu za ryze moderní. Událost nahlížená z vícero perspektiv. Čas jenž je v některých kapitolách zhuštěn podobně jako u Prousta, ale v jiných naopak rozvolněn a události na sebe navazují v dobrodružně laděném sledu. Vnitřní monolog, proud vědomí (samozřejmě ne v míře jako u Joyce). Dlouhé a detailní popisy přírodních scenérií. Básně jako součást textu s náznaky budoucích událostí. Sny a vize. Přítomnost různých tajemných sil a duchů. Hororové prvky a občas takový až magicko realistický popis vztahů jednotlivých protagonistů, ne nepodobný Márquezovi, kde jméno jako by předurčuje osud jeho nositele. Tady je to podobně, ale samozřejmě to vychází z jiných principů a filosoficko-historických kořenů, především pak z buddhismu a taoismu, ale částečně i konfucianismu. Není to jen fráze, když v předmluvě překladatel Oldřich král Sen přirovnává k největším románům všech doba a především pak svým pojetím k Hledání ztraceného času. Mě Sen zaujal především svou mnohovrstevnatou strukturou, která ale není na úkor děje ani čtivosti. Vše plyne pozvolna a vše je zahaleno oparem smutku a pomíjivosti. O propracovanosti románu a vzájemných vztahů jednotlivých postav, které do velké míry určuje jakási osudová spřízněnost, která má své kořeny v buddhistickém a taoistickém učení, svědčí i stovky, možná tisíce prací v čínštině. V češtině možná něco vyšlo v nějakém odborném časopise, ale jinak o nějaké samostatné monografii v češtině nevím. To je trochu škoda, protože by to hlubšímu porozumění románu jen prospělo.
Pro zájemce o podobný román doporučuji Slivoň ve zlaté váze, taktéž v překladu Oldřicha Krále.
Kniha má svůj půvab, jen není zjevný, jak by tomu bezpochyby chtěl západní čtenář. Duši sinologa však pohladí :).
Musím se zahanbením přiznat, že knihu odkládám. A to jsem se fakt těšila .
Četla jsem už dost knih o Číně ať už o minulém století ,ale i romány historické .
Proto když jsem na DK objevila skoro 2 000 stran o této zemi , přeskočila jsem všechny knihy , které mám v Chystám se číst a po dlouhé době navštívila knihovnu , abych si knihy odnesla domů Hned v autobuse jsem začala číst a zdálo se , že jsem si vybrala dobře.
Ano chaos ve jménech jsem měla . Představte si osmipatrový panelák , kde jedna polovina se jmenuje Novákovi a druhá třeba Horákovi ,ale to jsem vyřešila a s tím bych se i srovnala ,ale celkové vyprávění mi přišlo tak nicneříkající , že jsem se nakonec rozhodla, , že tuto encyklopedii přenechám trpělivějším čtenářům.
Vždyť je tolik knih , které bych si ráda přečetla.
skúste si porovnať český a slovenský preklad, ak budete mať príležitosť ;) sú to iné knihy, tak iný je český prekald oproti slovenskému. osobne si myslím, že pani Marina Čarnogurská je najsilnejšia sinologička v obore. ak neveríte skúste porovnať aj preklady Lao´c.
Knihu jsem četla již před několika lety, takže si již nevybavuji jména jednotlivých postav a detaily děje. Dodnes však pociťuji dojem, který na mě udělala: nádherné vystižení atmosféry v přední šlechtické rodině, barvité popisy, určitá tesknost a předtucha špatného konce. Na jedné straně až přejemnělé prostředí panského domu, na straně druhé obrovská tvrdost a nelítostnost. Není to jednoduché čtení, ale o to je krásnější. Evokuje pocity vyvolávané četbou některých čínských básní v překladu (nebo spíš v adaptaci) B. Mathesia, před zraky čtenáře se objevují scény z čínských obrazů. Určitě doporučuji.
Tato kniha přichází jako kouzelný čínský drahokam, pozlacený nefrit z roku 1755, aby podala podrobnou zprávu o životě na tahdejším dvoře vévodském. Děj jakoby se nehnul z místa, ale to nevadí, i tak je čtenář uchvácen prostředím nádherných kvetoucích, vonících zahrad, paláců, dvorců. Je vtažen do rozhovorů, vztahů a rozkrývá složitou hierarchii manželek, snach, konkubín, komorných, chův a služek. Je svědkem různých svátků a jiných slavnostních setkání. Děj se točí hlavně kolem mládeže skládající dekadentní básně a čtenář si říká...kam to spěje? A čekají další díly!
Náhled do úplně jiného světa s jinými pravidly a jiným chápáním reality. Navzdory obrovskému množství postav - velká rodina, ve které má každý člen své sluhy a ti mají zase své sluhy a tak dále (a celou tu smečku musí hlava rodiny uživit), navzdory velmi podobným jménům a navzdory nezvyklému stylu vyprávění jsem si ten exotický příběh náležitě užila.
Kniha mi připadala opravdu zdlouhavá a ve jménech jsem měla až do konce trošičku zmatek. Postavy v knize žili svým životem, který byl zajímavý, ale mě docela nudil. Čekala jsem od toho víc. Ještě zvážím, jestli se pustím do dalších dílů. Čínská kultura zjevně není pro mě.
Obecně vzato, mám k čínské kultuře velmi pozitivní vztah a tento román (všech 120 kapitol ve třech dílech) doslova zbožňuji!
Srdeční záležitost. Když si vzpomenu, jak jsem v Galsworthyho Sáze rodu Forsytů tápal v první kapitole mezi všemi těmi postavami...
V tomto románu vystupuje přes 400 postav a většina se jmenuje nějak tak jako Tia. Ale po chvíli si uděláte pořádek a pak se to čte jedna báseň. Vlastně jako takový dlouhý TV seriál. Ale chytřejší. A je v tom vše, láska, politika, detektivka, horor, komedie. A navíc úžasný vhled do nám poněkud cizí kultury.
Štítky knihy
Čína 18. století čínská literatura historické romány romány
Autorovy další knížky
| 1986 |  Sen v červeném domě I |
| 1988 | Sen v červeném domě II |
| 1988 | Sen v červeném domě III |
| 2003 | Sen o Červenom pavilóne IV |
Tento první díl, je v podstatě exposice k celému románu, ale je velmi důležité si jej velmi pozorně přečíst. Kdo vytrvá, bude bohatě odměněn dalšimi díly. Nic není tak, jak se na první pohled zdá. Přečetl jsem za svůj život stovky knih. Ale tohle je nejúžasnější román co jsem kdy četl.