Sen o světové říši
Guido Knopp , kolektiv autorů
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/145476/bmid_sen-o-svetove-risi-uVn-145476.jpg
5
22
22
Přicházeli jako dobrodruzi, obchodníci nebo generálové. Hledali ráj na zemi, čirý zisk nebo krvavé konflikty. A narazili na cizí, většinou však nedotčenou kmenovou kulturu. Jihozápadní Afrika, jižní moře nebo východní Afrika – to, co Němci ve „svých“ koloniích zažívali, sotva odpovídalo koloniálnímu snu, který si vytvořili ve své vlasti. S pomocí výběru individuálních osudů vypráví Guido Knopp pohnutou historii „německé světové říše“ a ukazuje, že i „opožděný národ“ hrál v koncertu koloniálních mocností prvořadý part – part, který poznamenal německé dějiny hluboko do 20. století.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2013 , Ikar (ČR)Originální název:
Das Weltreich der Deutscher. Von kolonialen Träumen, Kriegen und Abenteuern, 2010
více info...
Přidat komentář
Historie bývá nespravedlivá. Občas čtu rozhořčené komentáře na adresu bílých Američanů za jejich chování k indiánům v 19.století. V porovnání s osudem původních obyvatel v jiných koloniích to byl přitom tehdy vrchol demokracie a humanismu. Hererové z německé jihozápadní Afriky by o tom mohli vyprávět. Jenže na ně už všichní zapoměli:
"Na německém území bude každý Herero, se zbraní i beze zbraně, s dobytkem i bez něho, zastřelen, už nepřijmu žádné ženy ani děti, zaženu je zpátky k jejich lidu a budu na ně střílet."
generálporučík Lothar von Trotha
"K čemu máme vychovávat negry? Moje stručná a pádná odpověď zní: k práci pro nás."
Ludwig Külz, koloniální lékař
Kniha rozhodně stojí za přečtení. Ačkoliv jde o populárně historickou publikaci, vzniklou v souvislosti s tvorbou TV dokumentů, je opravdu dobře a poctivě zpracována. V čtivé a celkem krátké knize prezentuje dobový společenský vývoj, a to jak v Německu, tak koloniích. Navíc poměrně objektivně. K tomu bych měl jen jednu výtku - u genocidy Hererů uvádí pro Německo o dost příznivější nižší čísla než anglojazyčné zdroje. Anglická literatura tradičně uvádí, že z 80-100 tisíc přežili 2. V této knize je nejvyšší odhad počtu Hererů tuším 60 tisíc, ale jsou tam i bez zdrojů informace uvedené výrazně nižší odhady, dokonce i jen 26.000. Naopak počet přeživších je uváděn až na 12.000, u toho je alespoň uvedeno, že 2000 jsou jen početěch, kteří uprchli do anglických kolonií, a ten rozdíl navíc jsou ti co uprchli jinam, nebo přežili genocidu v Namibii. Je zajímavé, jak i tehdy se údaji v různých zemých pružně pracovalo, podle toho, co se komu hodilo, a ten rozdíl v interpretaci událostí přetrvává dodnes. Některá čísla uváděná v knize jsou ale až příliš extrémní (což autor nezapírá), jen neuvádí, odkud je vzal.
Až na toto je ale kniha zpracována velmi poctivě a nestranně.
Bohužel se věnuje jen Namibii, Tanzanii a tichomoří. Další německé kolonie Togo a kamerun v ní nejsou zahrnuty.
A je třeba ocenit i kvalitní grafické a materiálové zpracování knihy a dobrou cenu.
Na knize mě zaujalo ještě pár věcí, které se netákají přímo německých kolonií, ale spíše obecně politiky a kolonializmu. Kniha otevřeně popisuje, jak se z Bismarka, který odmítal kolonie jako drahý nesmysl (o který v případě války s angliíí hned přijdou), stal Bismark budující koloniální říši. Stačily vyhlídky na blížící se volby, které asi nevyhraje, a najednou se téma kolonií hodilo. Co na tom, že je to pořád stejný nesmysl, hlavně že vyhraje volby. Mnozí tak přemýší i dnes. A na voliče to zabírá úplně stejně jako před lety. Z knihy si člověk uvědomí, že Německo přišlo tak snadno ke "koloniální říši" díky tomu, že všem ostatním velmocem nabídlo slušný podíl na porcování medvěda - tedy Afriky. Bez ohledu na místní obyvatele a státy (a bez jejich vědomí) si na Berlínské konferenci Evropské země rozdělili Afriku hranicemi, jak se jim hodilo, a s těmito hranicemi se Africké země trápí do dnes. A pak se každý z účastníků jal dobývat svou část Afriky. Do čela se postavila skupina dobrodruhů, kteří toužili dosahovat velkých zisků, ale extrémní náklady na zajištění bezpečnosti v kolonii, kterou jejich honba za zisky dál podkopávala, musela nakonec nést Evropská mocnost. je to vzorec privatizace zisků a socializace ztrát opakující se v koloniích všude po světě. V okamžiku, kdy by kolonie nebyla závislá na mateřském státě, přicházelo volání po samostatnosti. Tenhle problém Němci neměli, protože s vyjímkou maličného Toga byli všechny jejich kolonie vždy ztrátové.
Kniha dobře ilustruje problémy kolonialismu společné řadě jiných koloniálních. Vzhledem k tomu, že tohle téma se v českých školách vůbec neučí, jednoznačně doporučuji knihu k rozšíření si obzorů.
Kniha se mi moc líbila,pěkně upravená,plná fotografií a informací o koloniálním snu německé říše.Rozhodně doporučuji.
V roce 1884 zjistil Otto von Bismarck, že sjednocené Německo patří mezi nejsilnější státy Evropy, tak by přece mělo mít taky kolonie, jako ostatní. A tak na Konžské (Berlínské) konferenci společně se zástupci ostatních evropských států vzali pravítko a namalovali si hranice, podle toho, kdo měl o jakou část Afriky zájem. Ottovi se nejvíce ze zbylých území zamlouvala jihozápadní část Afriky (Namibie) a tak císař Vilém posvětil expanzi Německa do této části Afriky. Postupně šlo všechno podle plánu, ale potom se ti hloupí otroci vzbouřili proti Německému pořádku. A tak bylo potřeba začít s genocidou. Potom se ještě Ottovi líbila Nová Guinea a ostrovy v Tichém oceánu. Postupně šlo všechno podle plánu, ale potom se ti černoši vzbouřili. A tak bylo potřeba začít s genocidou. No a nakonec se ještě Ottovi líbila východní Afrika (Tanzánie). Tam už předem vyrazil Carl Peters a začal s genocidou. Když se situace trochu uklidnila, tak se ti černoši vzbouřili, takže bylo potřeba...
Guido Knopp píše hodně čtivě. Kromě historických souvislostí, popisuje témata, která s německým kolonialismem souvisí na příbězích konkrétních lidí. Takže kromě krvavých bojů nechybí misionáři, plantážníci, ráj na Samoi, podivné sekty, rasismus, fanatičtí generálové, šílení doktoři, apod.
Na dané téma toho u nás moc nevychází. Kniha je to velice pěkná, čtivě napsaná, se spoustou fotografií souvisejících s textem a ne pouze ilustračních. Togo a Kamerun jsou zmíněny pouze v časové ose na konci knihy, to je trošku škoda. Ale celkově - výborná a ojedinělá kniha.