Senilita Vladimíra P.
Michael Honig
Kousavá satira na současné Rusko a humorná variace na Orwellovu Farmu zvířat, v níž autor ukazuje, jak Vladimír Vladimírovič zkorumpoval svou zemi a oškubal její občany po stránce kulturní, duchovní a mravní. Odehrává se v blízké budoucnosti, kdy „pacient č. 1“ tráví svá pozdní léta na prezidentské dače a vzpomíná, jaké to bylo, když cinkal penězi a řinčel zbraněmi. Nemá tušení, že zaměstnanci ho bezostyšně okrádají a zneužívají. Jedinou čistou duší v jeho blízkosti je ošetřovatel Šeremetěv, ale i ten nakonec váhá, jak se zachovat, protože jeho synovci hrozí tvrdý žalář a on potřebuje peníze na úplatek. Kuchař se zmíní, jak to kolem Vladimíra Vladimíroviče chodí, a Šeremetěv stojí před zásadním morálním dilematem. V tomto bodě kniha upomíná na Dostojevského Idiota nebo Bratry Karamazovy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
The Senility of Vladimir P., 2016
více info...
Přidat komentář
Přišlo mi to spíš jako drsná realita, satira a humor je takového typu, jako třeba ve filmu Ztratili jsme Stalina - místy se čtenář zasměje, ale spíš z toho mrazí.
Z těch vtipných částí bych vybral tyto dvě:
Copak tu není nikdo, kdo by nekradl?, zakřičel.
Jasně že je. Ty! Jenom ty, Koljo.
... a pak přijedou sem na daču a člověk, kterej se stará o jejich manžela a tátu - ten jedinej člověk, kterej jim může stát v cestě - , si neřekne o nic. To je tak neruský. Vsadím se, že mají kabelky nacpaný prachama, protože jsou přesvědčený, že ti něco budou muset dát.
Řekl bych, že nadsázky tam moc nebylo. Škoda, že to takhle nedopadlo i v realitě.