Šepoty v písku
Barbara Erskine
Napínavý děj má tentokrát dokonce tři časové roviny: staroegyptskou, viktoriánskou a soudobou. Současná hrdinka Anna, hledající po rozvodu novou životní náplň i novou lásku, cestuje do Egypta s praprababiččniným deníkem, díky němuž ožívá romantický příběh z 19. století. Elixír tajuplných zápletek a dojemné milostné tematiky je pro čtenáře.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2006 , Brána , Knižní klubOriginální název:
Whispers in the Sand, 2004
více info...
Přidat komentář
Erskinovou a její knihy miluji. Ještě se mi nestalo, že by mě nějaká její kniha zklamala. Bohužel, u Šepotů v písku se to stalo.
Začínalo to dobře, tajemný příběh z Egypta, sympatická hlavní hrdinka. Můj dojem z knihy se ale stranu za stranou zhoršoval. Mnohé situace mi přišly stále stejné, opakující se. Milostný příběh Anniny praprababičky jen těžko uvěřitelný.
Erskinová píše daleko daleko lépe. Tohle byla asi její slabší chvilka.
Hlavní hrdinka se vydává do Egypta, s sebou bere tajemnou lahvičku, kterou jí zanechala její příbuzná, a která je zřejmě prokletá, hlídaná jakýmsi duchem z dávných dob… To zní vcelku hezky. Jenže celá kniha je prakticky o tom, jak je hl.hrdinka střídavě zaujata a střídavě podrážděna dvěma muži, co o ni projevují zájem – či projevují zájem o převzácný deník její příbuzné (a převzácnou lahvičku od téže osoby), o jejichž bezpečí se hl.hrdinka ustavičně bojí (a přeci o nich před ostatními cestujícími bez přestání tlachá). A když už se všechny ty nezajímavé protivné postavy pro jednou přestanou věnovat opačnému pohlaví a vzpomenou si, že jsou součástí i mysteriózního románu a nejen červené knihovny, zápletka se točí výhradně kolem toho, kam onu lahvičku a deník ukrýt a kdo je chce asi vzít (vprostřed knihy už jsem byla na slova deník a lahvička naprosto alergická). Nu a co příběhová linie zmíněné příbuzné z 19. století? Ta při své návštěvě exotického Egypta líčí výhradně zaujetí svým panem průvodcem.
Erskinovou prostě miluju. Píše poutavě a zrovna tahle kniha z prostředí Egypta mě bavila moc.
Moje první kniha, kterou jsem od Barbary četla a líbí se mi asi nejvíc ze všech, co napsala...
Stále stejný mustr: současnost-minulost-z prdu duch. A to Egypt miluju, ale rok nechci slyšet slova lahvička a deník.
Tak jsem se znovu vrátila k Barbaře Erskinové - kdysi jsem její knihy polykala jednu za druhou ....
A zde jsem se ocitla ve starém Egyptě - kde příběh vznikl - a postupně se posouvala po staletích ....
A mně se tajemství " elixíru života " velmi líbilo - i celý děj a putování po řece Nilu ....
Je úžasné, že autorka při svém vlastním cestování dokáže vytušit magii místa ...
Já doporučím.
Nejsem si jistá, že jsem četla stejnou knihu jako poslední tři přisvívatelky. Mě se kniha moc líbila. Na dovolenou k vodě bych si ji určitě nevzala, protože pak bych se ani nevykoupala. Chvílemi jsem si připadala jako hrdinka čtoucí deník. Nemohla jsem se odtrhnout od čtení. Musela jsem knihu odkládat téměř s násilím. Velmi se mi líbilo propojení všech tří částí a plynulý přechod mezi nimi i popis krás egyptských památek.
Průměrná odpočinková kniha. Linka z 19. století byla nejzajímavější, linka ze starého Egypta byla krátká a v podstatě zbytečná a linka ze současnosti zbytečně rozvleklá. Konec nic moc. Tři * za knihu a čtvrtá * za Egypt.
V seznamu Přidat do mých knih by měla být i kolonka nedočteno :-) Snažila jsem se, ale ...
Egypt mám ráda, ale tohle opravdu ne. Nuda, stejně jako její navazující kniha. Tohle není styl mé oblíbené autorky, nedočetla jsem.
Bomba.Autorka mě vtáhla do děje, žila jsem ho s hrdinkou. Za mne druhá nejlepší Erskinová. Atmosféra Egypta k tomu jistě přispěla.
Strhující děj, úplně mě kniha vcucla. Není to sice žádná "vyšší dívčí", knihu bych zařadila mezi odpočinkové.
Doporučuji , nebudete se nudit.
Věděla jsem, že tahle kniha patří mezi ty slabší od Barbary Erskine, že je dost možné průměrné hodnocení. Jenže je to ještě slabší, než jak jsem očekávala. Nyní, s odstupem minimálně 10 let Šepoty v písku vnímám jako podivnou limonádu, ale i když nejsem na romanťárny a už vůbec ne na červenou knihovnu, doufala jsem pořád, že dojde aspoň na zajímavou duchařinu. Ale ani tahle linie nefunguje. Dokonce jsem čtení i odložila, protože mám s některými knihami zkušenost, že se mají číst jen ve správný čas. Ale po několika týdnech jsem ji otevřela, zkoušela se začíst, ale když mi před očima běhaly zase ty bezduché fráze, dramatické klepání na dveře a výraz v očích "soupeřky", který hrdinka přesně zhodnotí jako žárlivý i na dálku, román jsem otráveně odložila a odložím i ze své domácí knihovny. Je mi líto.
Pro mě z "Erskinovek" nejlepší, ke které se ráda vracím i v dospělosti (na rozdíl např. od Půlnoci anebo Žila jsem již...). Snad tématem Egypta i prolínáním tří rovin.
Po knize Oheň je Tvým osudem, z které jsem byla nadšená, jsem zkusila další autorčinou knihu. Ta pro mě však byla zklamáním, nebavila mě a do čtení jsem se musela nutit.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Žila jsem již před staletími |
| 2008 | Dům ozvěn |
| 2019 |  Strom duchů |
| 2014 | Nejtemnější hodina |
| 2017 | Spáčův hrad |
strašná blbost, opravdu...