Seržant Bourgogne: Válka s ohněm a zimou

14.04.2022

Skvělá knížka, velmi pečlivě doplněná poznámkami, opravami a komentáři pana Kovaříka. Přínosné jsou také dobové ilustrace. Pro zájemce o dějiny napoleonských válek je to prakticky povinná četba.
Zajímavé je, že kniha začíná prakticky až bitvou u Moskvy/Borodina a především popisuje tragický ústup od shořelého města, přitom z přiloženého grafu je zřejmé, že Napoleonovy ztráty cestou na Moskvu byly mnohem vyšší, než cestou zpátky. Otázkou samozřejmě je, nakolik se útrapy armády v letním horku dotkly autora a elitních vojáků císařské gardy.
Knížku si řadím i do ČV 2022 , protože postav na útěku je v ní asi 150 000 a uniknout se povede sotva pětině (to snad není spoiler).

19.03.2022

Nevadí mi utrpení v hraných filmech. Nevadí mi násilí ve videohrách, koneckonců jsem vyrůstal na Mortal Kombat a Doom II. Nesnesu násilí a utrpení ve skutečnosti. A tato útlá knížečka napsaná před pár stoletími francouzským granátníkem, trpícím nočními můrami ze svých zážitků, a editovaná profesorem historie, se mi četla pekelně špatně. Nebylo to ani tak kvůli tomu, že ani jeden z autorů není spisovatel. Nelze očekávat dokonale vykreslené charaktery a omračující scénické popisy. Ovšem ty zážitky, s nimiž se autor setkal, jsou neskutečně naturalistické, postupně je odkrývat pro mne byl téměř nesplnitelný počin. Teď je chci vytěsnit z hlavy stejně tak, jako seržant Bourgogne. Pokud máte trochu živější představivost a utrpení ostatních vám nedělá dobře, nepomýšlejte na čtení. Pan Kovařík připravil opravdu pekelnou cestu.

ps: kniha je doplněna spoustou užitečných přidružených informací a vysvětlivek

11.01.2021

Toto by som dala za povinné čítanie a to z dvoch prozaických dôvodov: kniha je slovom teenagera "tenká, a ľahko čitateľná. Ťažko hodnotiť utrpenie človeka, samozrejme, ale pět hvězdných komét zaslúžene patrí neskutočne dobrému Kovaříkovi. Opäť je to kniha, ktorú nečítame, ale prežívame a kto nevníma ešte ten rozdiel, skúste si prečítať hororovú poviedku od Stephena Kinga a potom zápisky seržantove. Nič proti kráľovi hororových príbehov, skrátka niečo sa vymyslí a niečo sa udeje. Je na nás, koľko toho "zvládneme" prečítať skutočného, alebo sa uchýlime k beletrizovanej podobe utrpenia v Hre o tróny:P Chceme čítať pravdu naobliekanú prvkami beletrie do toľkých vrstiev jak Francúz utekajúci z Moskvy, že pravdu ani nevidíme a v diaľke beží medveď, alebo skutočnú pravdu... Je to otázka výberu.
Seržantove zápisky sú také dobré ľadové facky pre tých, ktorí si nevážia hlavne to jedlo (ak teda majú v sebe kus sebareflexie a nesebectvo). Majme na pamäti vetu "nemáme hlad, nemáme vojnu", ktorá sa môže aj v kladne forme vyjadriť inak, ako mi to napadlo pri čítaní tejto knihy: Máme slnko, máme chleba. Tak si to, prosím, vážme a nevyhadzujme jedlo len tak. To je asi jeden z najväčších odkazov tejto knihy. Takmer na každej strane, vrátane bramborového príbehu, ktorý ešte aj smutne skončil v mrazivom závere.

"Na chléb se nicméně muselo čekat až do večera; nejedl jsem ho už padesát dní. Zdálo se mi, že když ho dostanu, zapomenu rázem na všechnu bídu světa." Bourgogne

Pobavilo ma a mierne rozčúlilo:D, že Židia dokážu aj v kríze myslieť len na to, čo sa leskne a čo má nejakú cenu. A čo sú ochotní spraviť pre cennú vec. Hrozné, hrozné:) Nedá sa to prehliadnuť v knižke a silne pochybujem o tom, že by bol tento seržantík protižidovsky založený, ten bol rád, že je občas rád a že prežil po toľkých príležitostiach stretnúť sa so smrťou. To je až neskutočné čítať, ako do poslednej chvíle bojoval o život (ešte aj s dákou ženskou, ktorá vyzerala ako kozák:D), tu niekto niekomu dačo ukradol, tam umrel, jeden sa začal smiať smiechom skoro mŕtveho, henten toho otrávil, tamten sa plazí, ďalší kričí, Ney strieľa, aby popohnal opozdilcov... apropo kriku si čitateľ "užije" dosť, ako aj posledných slov toho a toho. Kniha obsahuje aj zaujímavé informácie pre zvieratkofilov, tak napríklad o psíkoch, ktorí pôsobili v armáde, či Melet, ktorý si svojho jednorožca opatroval v niekoľkých bitkách NB, vrátane tých v ruskej kampani. Time to be horse. No. Time to eat horse:/ Naopak, menej pozitívne vyzerajú scény, kde hladný Francúz je polosurovú koninu a druhou rukou páli na Rusov... Tých zvláštnych scén je veľa... Rozhodne odporúčam!!!!!!!!!!!! Najlepšie je prečítať si túto knižku po knihách Napoleon v Rusku I a II, alebo paralelne s nimi!!!!
Česť pamiatke seržanta, ktorý ešte po tých hrôzach dokázal ako tak žiť, a nestrelil si do hlavy, ako to riešili poniektorí po príchode do Francúzska a ja ich aj so Schopenhauerom chápem.

„Kamaráde, prosím vás, ježto jste, stejně jako já, od císařské gardy, pomozte mi, podejte mi ruku, zachráníte mi život!“
„Jak bych vám já mohl podat ruku? Žádnou už nemám!“ opáčil.
Po téhle odpovědi jsem se málem z ledovce sesunul.
„Nicméně,“ dodal on, „když se vám povede chytit cípu mého pláště, pokusím se vás odtamtud vytáhnout!“
Nato se sklonil a já popadl plášť za cíp. Dokonce jsem se do něj i zuby zakousl a takhle se dostal nahoru na cestu.

06.08.2020

vynikajúce, miestami až neuveriteľne spomienky na ruské ťaženie. o živote v armáde sa ani tak veľmi nehovorí ako o dlhom putovaní do a z Moskvy, počas ktorého viac ako s Rusmi bojovali Francúzi s prírodou a hladom. aby prežili, museli sa znížiť k tým najprimitívnejším a často k najnechutnejším praktikám a cele tazenie bolo začiatkom konca napoleonovej vlády

28.01.2018

Z toho množství knih co jsem od autora četl tahle kniha je opravdu nejlepší. Koho zajímá , doba Napoleonských válek bude s této knihy nadšen. Napoleonovo tažení do Ruska roku 1812 , z vyprávění seržanta Bourgogne , jak si Velká armáda vylámala zuby. Perfektně napsaná kniha , doplněná dobovými obrázky z tažení. Doplněno o dodatky a přílohy k tažení v Rusku. Proto plný počet hvězd, a všem co nečetli vřele doporučuji. Tohle bylo radost číst a navíc jsem si opět doplnil mezery ve vzdělaní .

25.08.2017

Marbot a jeho paměti jsou parádní, ale tato kniha je, co se týká pohledu na život v napoleonské armádě a tažení do Ruska dokonala. Popis všech strastí celého ústupu je opravdu neuvěřitelný a člověk si opravdu říká, jak to mohl on samotný přežít.

Mann