Sešit s tátovými recepty
Jacky Durand
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428795/bmid_sesit-s-tatovymi-recepty-CJA-428795.jpeg
4
80
80
Něžný román z francouzského bistra, při jehož čtení se vám budou sbíhat sliny. Pan Henri je neobyčejný kuchař, jeden z těch, kteří svým uměním potěší vaše chuťové pohárky. Vede francouzské bistro, které nabízí svým zákazníkům vše, po čem touží… tedy na talíři. Jednou věcí si je Henri jistý — jakmile tu už nebude on, bistro skončí, udělal přece všechno pro to, aby se jeho syn Julien kuchařskému řemeslu vyhnul. Henri upadne do kómatu. Julien tráví mnoho hodin tím, že ho drží za ruku a ve vzpomínkách se zaobírá kulinářským dědictvím svého tajnůstkářského otce.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , HostOriginální název:
Le cahier de recettes, 2019
více info...
Přidat komentář
Když si na styl psaní zvyknete, tak Vás kniha okouzlí. Jde jen o to, dát jí šanci. Kniha je čtivá, jen styl psaní a jeho nechronologičnost Vás možná z počátku zarazí. Je to však milé zaražení, které prakticky hned pomine. Pak už je to jízda, která stojí za to!
Taková milá jednohubka nejen o vaření a touhách, ale hlavně o rodičovské lásce a vztahu otce a syna
- Člověk miluje jak nejlíp dovede. Rodičovství je to nejtěžší povolání.
- Ale já čas neztrácím. Chci všechno: číst, psát i vařit
Poněkud pochmurné a dojemné vzpomínání na otce plné nečekaných zvratů. O tom, že s rodiči nemusíme mít naprosto otevřený vztah a přesto se můžeme milovat celým svým srdcem. O chlapci, který si přál být jako táta a o otci, který chtěl, aby jeho syn byl mnohem víc.
Nejdříve jsem si musela zvyknout na formu vyprávění, poté mi začala trochu vadit přemíra zmínek o jídle. Nenadchne, ale rozhodně neurazí a je přečtená za chviličku.
Nevedela som si veľmi dobre predstaviť ako ma zaujme tento druh námetu, no nakoniec som veľmi rada, že som sa dostala k tejto knihe.. v opačnom prípade, hoci by som si toho nebola vedomá, by som prišla o skutočne pôsobivé a zároveň citlivé, pútavé dielo. Je fascinujúce poznať niekoho (ľudsky, nie nevyhnutne v páre) v rovine, kedy nie sú potrebné žiadne slová (a čítať o tom), tj. ak sa čokoľvek vyskytne, inej dotyčnej osobe stačia iba samotné gestá na porozumenie, pochopenie celej prebiehajúcej situácie, vzhľadom na minulosť. Nachádza sa tu viacero takýchto "malých" momentov, ktoré (okrem iného, pre mňa) dodávajú dielu jeho charizmu a charakter. PS: Dobre vám radím, čítajte to najedení ;) :D..v opačnom prípade, je tu veľa inšpirácie, hlavne pre milovníkov mäsových jedál..
Milá oddechovka, trochu mi vadila forma, ale zvykla jsem si. A trocha nostalgie taky občas nezaškodí ...
Krásné, něžné vzpomínání na dětství a dospívání..Recepty tu nejsou vůbec to nejdůležitější, jen dokreslují atmosféru. Je to prostě taková milá, voňavá knížka..
ani neviem, z ktorej strany začať.
netuším, koľko autobiografických prvkov táto kniha skrýva. ale vnímam ju ako vyznanie lásky – asi všetkým tým „nehviezdnym“ kuchárom a kuchtíkom, ktorí naozaj od skorého rána do neskorej noci nasadzujú všetky svoje schopnosti, zručnosti a fantáziu a dokážu čarovať s hrncami, aby spríjemnili deň neznámym a náhodným hosťom.
varenie je moja radosť a čítať o varení je radosť dvojnásobná. tam, kde zvyčajne konzument pizze registruje nejaké divné slová, vidím hotovú poéziu na tanieri. tam, kde sa objaví ťažko vysloviteľný názov korenia alebo druh nevídanej zeleniny, mám farebný obraz plný vôní.
obdivujem kuchárov, ktorí to myslia vážne a viem, že ich je veľa. a mám rád spisovateľov, ktorí vedia o tomto prostredí zasvätene písať.
kuchyňa je naozajstné dobrodružstvo pre toho, kto ju dokáže vnímať.
a táto kniha mi v čomsi pripomenula krásny film s Phillipom Noiretom - Bio Ráj.
ak len trochu rozumiete kuchyni a možno aj zložitým vzťahom medzi otcom a synom, navyše s tajomnou zápletkou, určite si túto knihu prečítajte.
Právě jsem dočetl...
Skvělé. kniha, útlá svými rozměry v sobě ukrývá celý život hlavních postav.
Forma vyprávění mě zpočátku trochu vadila, ale ta nedočkavost a rychlost, dostat ze sebe kousky životního příběhu aby to člověk nezapomněl říct tomu druhému, mě dostala. Člověk nedočkavě obrací stránku za stránkou i když tuší jaký bude konec.
Sám jsem si nedávno prošel touto životní etapou, rozloučením se svými nejbližšími a tento vnitřní dialog jsem vedl mnohokrát....
Vřele doporučuji....
Prvních pár stránek jsem se nemohla zbavit “divného” pocitu, že je kniha vlastně vyprávěním samotnému otci. Postupně jsem to přestala vnímat. Příběh je velmi silný, alespoň mě tedy zcela pohltil. Několikrát mi kniha vehnala slzy do očí, jelikož některé momenty byly opravdu zlomové, nečekala jsem taková rozluštění. Popisy nejen francouzských jídel byly opravdu věrohodné. Sbíhaly se mi sliny! Je potřeba zcela vypnout a vnímat celý příběh svým srdcem.
Knížka vypráví o vztahu otce a syna, o jejich společném životě, který se točí hlavně kolem jídla a vaření. I když rodiče nejsou dokonalí a děti si z jejich chyb nesou do života drobná i větší traumata, pouto mezi nimi může být silné a trvalé.
Trochu mi vadila forma příběhu - syn v duchu mluví k otci, ale je jasné, že vše je řečeno pro nás, čtenáře. Pro mě to ubralo na věrohodnosti, přestože příběh sám o sobě je věrohodný až až. Takový život prostě je, hodně si toho neřekneme, spoustu věcí neuděláme, a zamrzí nás to, až když už to nemůžeme změnit.
Spomínanie vie byť nádherné i bolestivé zároveň. Dokáže nám na tvári vyčariť úsmev a vyvolať v nás príjemný, hrejivý pocit, no vie aj nepekne ublížiť a zaplaviť nás potokmi sĺz. Dovoľuje nám nahliadnuť do minulosti, pozrieť na udalosti z iného, vyzretejšieho uhla, umožňuje nám zamyslieť sa nad nimi, pochopiť a odpustiť.
Práve spomienky sú tie, ktoré nás prevádzajú Strateným receptárom - na prvý pohľad milým a oddychovým príbehom, no nesmierne clivým. Spolu s Julienom, ktorý prostredníctvom spomienkových fragmentov zliepa komplikovaný obraz svojho neľahkého vzťahu s otcom, odhaľujeme útržky jeho detstva a dospievania, reflektujeme udalosti, ktoré spolu zažili a ktoré v priebehu rokov viedli k naštrbeniu ich kedysi silného puta.
Svoju minulosť servíruje kúsok po kúsku raz spolu s rozvoniavajúcou zlatistou brioškou, inokedy s chrumkavým pečeným mäskom, no vždy s rovnakým výsledkom - zbiehajúcimi sa slinkami a smútkom zvierajúcim hrdlo. Nepreháňa, nepatetizuje, jednoducho spomína. Príjemná oddychovka, ktorú zlupnete na jedno posedenie.
Útla nevýrazná kniha plná príjemných opisov. Celý dej je vlastne rozprávanie adresované (už) mŕtvemu otcovi, kuchárovi, je to o ňom i pre neho, je to veľmi citlivé až pekné. Opisy jedla mi vohnalo do úst toľko slín, hneď som mala pocit, že presne viem ako to chutí! (i keď niektoré opisy jedál z vnútorností mi vohnali do úst niečo iné, ale aj to sú emócie)
Tato kniha není pro každého. Je velmi snová, nostalgická. Dobře se bude číst čtenáři, který je ochoten se zastavit, věnovat jí svůj čas, vychutnat si každé slovo, vzpomínku. Je to kniha o jídle, o francouzské kuchyni. Tak lehce plyne, ačkoli děj není úplně jednoduchý. Kdo by chtěl svižnou jednohubku, kterou přelouskne za běžného ruchu, ten s touto knihou spokojen nebude. Je třeba se ponořit do klidu a nechat ji rozeznít v hlavě i srdci.
Milé a nostalgické. Vrátila jsem se do dětství a vzpomínala. Trošku o mně, trošku o tátovi, hodně o vaření a lásce beze slov.
"Ale já čas neztrácím. Chci všechno: číst, psát i vařit."
Je to oddechová kniha s psychologickým pozadím, které není nijak více propravováno.
Tak tohle bylo velké zklamání. Nudné, melancholické a dojemné čtení o ne moc příjemným dětství jednoho chlapce... Na to mě prostě neužije :-( V podstatě bych řekla, že kniha měla začít tím, čím skončila a rozvést aktuální život hlavního hrdiny. Škoda.
Asi bych měla důkladněji číst celé anotace a nespoléhat jen na lákavý přebal :-)
Sešit s tátovými recepty
Prostředí provoněné kuchyně, otec a syn a sám život, který jim připravuje nesnáze a nedorozumění. Ale jak to v pozitivních knihách bývá a v životě má být, ztracení se vracejí a pomýlení procitnou.
Ve srovnání s Pianistkou je to kniha o lidech, jejichž na první pohled obyčejný život je nám bližší.