Šest čtyři
Hideo Yokoyama
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/455644/mid_sest-ctyri-lU4-455644.jpg
3
55
55
Šest čtyřek. Noční můra každého rodiče. Případ, který nevyřešil žádný detektiv. Zvraty, které čtenář neočekává. Pět dní během ledna 1989 poslouchali rodiče sedmileté tokijské školačky požadavky jejího únosce. Nikdy nezjistí jeho totožnost. Nikdy už svou dceru neuvidí. Dalších čtrnáct let japonská veřejnost poslouchá omluvy policejních složek. Na tohle zpackané vyšetřování nejde zapomenout. Říká se mu "Šest čtyřek". Lidé jim nikdy neodpustili. Ale na konci roku 2002 se během pár dní všechno změní. Tiskový mluvčí policejního oddělení náhodou najde ve starých záznamech cosi, co zaseje semínko pochybnosti. Vůbec netuší, co odhalil. Kdyby věděl, co najde, nikdy by se do těch starých složek nedíval...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2018
,
Omega
Originální název:
Six Four, 2012
více info...
Přidat komentář
Na tuto detektivku jsem se opravdu hodne tesila a mela jsem velka ocekavani! Bohuzel, dostavilo se hodne velke zklamani.
Cekala jsem pravou detektivku, kde hlavnim bodem bude reseni stareho, nevyreseneho pripadu. Misto toho me cekal navod, jak komunikovat s novinari. Navic mi na nektere otazky chybeli odpovedi.
Skoda, myslim si, ze kniha mela velky potencial, ktery ale nebyl uplne vyuzit.
Asijští autoři jsou mi asinzapovězeni,nějak jejich kniham nerozumím.
U téhle jsem očekávala detektivku a ne hádk s tiskovym klubem a navíc se celou dobu hádali nad jednou jedinou věcí.
Jediný důvod, proč jsem knihu dočetla byl, že jsem chtěla vědět, jak to bude s jeho dcerou.
Musím přiznat, že závěr se nedal předvídat a nadchnul mě.
Když se mě během čtení knihy někdo zeptal: „A jaké to je?“ odpověděla jsem, že „typicky japonské“, a je tomu vskutku tak. Příběh má pomalé tempo, nikam nespěchá, nemá to nijak zapotřebí - zkrátka typický asijský přístup. Manipulace na pozadí policejního ředitelství a jeho vztah k tisku poměrně složité záležitosti, na české poměry možná až nepochopitelné, ale mají svůj význam a vyžadují plné soustředění.
U knihy nelze čekat dynamický děj, tak jak ho známe z jiných detektivek a thrillerů, vše má svůj čas a vše bude řečeno, až nadejde ta správná chvíle, o čemž se přesvědčí nejen čtenář, ale i sám Mikami. Závěr perfektní. Domnívám se, že žádný anglosaský autor by s podobným nápadem nikdy nepřišel, v čemž opět tkví zvláštnost japonského chápání a pohledu na svět.
Doporučuji všem lidem, kteří mají rádi japonskou kulturu i literaturu a ví, co od ní očekávat. Čtenářům běžných detektivek a thrillerů (a že jich všude kolem je) bych však doporučila raději se knize vyhnout, pokud je neodradí už samotný počet stránek.
Ještě se mi nestalo abych vyloženě slovo od slova souhlasila s komentářem. Kdyby to bylo možné, dala bych soukrome alespoň pět palců za vystižení knihy jak v obsahu tak v rozsahu. Mimochodem, to klopýtání ve jménech bylo opravdu nepříjemné.
Japonsko miluji, proto ráda sáhnu po pěkném románu ze starého či moderního Japonska. A zejména moderní detektivky či krimithrillery (především od místních) vždy slibují zajímavé, netradiční čtení. Je jich u nás překládano ale velice málo, proto mě zaujal tento nový titul.
Anotace vypadala, že se jedná o skutečný případ, ale vše je fikce. Samotný příběh točící se kolem nevyřešeného únosu a nových odhalení, která nakonec vedla k jeho vyšetření, byl skvělý. Hlavní hrdina byl velmi sympatický, sice skrz naskrz Japonec (zdvořilý, bez debaty poslušný nadřízeným i starším, skrývající emoce a často vlastní názor), ale autorovi se podařilo poodhalit jeho korektní brnění, takže jsme mohli nahlédnout do jeho bystré mysli i měkkého srdce, což obojí hrálo v celém ději značnou roli.
Byl v nezáviděníhodné pozici, přesto si připomínal, že má "rozbourat tu šibenici", "kacířství je kacířství - nemá žádné stupně" i že nahoře jsou a přežijí jen ti, kdo si nejlépe střeží svá tajemství...
Nicméně celý román má 700 stran, které z valné většiny sledují jiný než výše nastíněný děj: vztah policie s tiskem, politické a hierarchické rošády mezi odděleními místními i funkčními, osobami v kariérním žebříčku, minulými, současnými i budoucími pověřenci. Proto např. celý únos (včetně objasnění proč "64") přichází na přetřes až někdy po prvních zoufale nudných stu stranách... A pokud by ty politické hrátky nestačily, českého čtenáře ubije s tím související nekonečný proud jmen osobních a místních. Ubohý čtenář (aspoň já) začne klopýtat už záhy, kdy zjistí, že hlavní hrdina se jmenuje Mikami, jeho žena Minako, jeho podřízená Mikumo... (doteď jsem si to nezapamatovala) a k tomu se přidá desítka dalších důležitých jmen na Mi- a tucty mihnuvších se dalších jmen stejně začínajících...
Pokud odfiltruji politické tanečky, zbude z knihy rozumných a velice kvalitních 250 stran kompaktního a komplexního originálního příběhu, který rozhodně stojí za přečtení.
Aktualizace: nový komentář z 12/11/2020 mne popudil, neb se ostudně obouvá do nás čtenářů, kteří sem přičinili komentáře dříve (jsme lenoši, kterým svědčí tak leda Ferda? - jsme vůbec mezi dospělými čtenáři na DK?), komentují se přece knihy a ne komentáře!, zmíněný neříká prakticky nic ohledně knihy - mimochodem kniha je hodně o japonské novinařině a vztazích policie s veřejností
První půlku jsem četla vic jak 14 dní, protože jsem se ztrácela v postavách a nic se nedělo. Konec jsem naopak přečetla rychle a ten závěr jsem opravdu nečekala. Doporučuji přečíst.