Šest dýmek Františka Filipovského
Jiří Tvrzník
Vzpomínky oblíbeného českého herce na kolegy. Jiří Tvrzník ve spolupráci s Františkem Filipovským vytvořili jeho profil jako člověka jedinečného, originálního, nezapomenutelného. Filipovský v rozhovorech vzpomíná na řadu svých přátel, jejich pohnutých předválečných a válečných osudů a rozmlouvá také o svém životě a řemesle, kterému propůjčil své charisma a neutuchající elán. 59-281-81... celý text
Přidat komentář
Čekala jsem humorné vzpomínky,kniha je psána jako dokument plný jmen,zachycuje dobu předválečnou , válečnou do padesátých let.Je doplněn i obrazovým materiálem.
Aromatická oblaka obleků života. Jarní beránci, podzimní draci. Poetika, filipika, šarm. Fantazie bafání, "ze soudku se špičkou," do výšin. Líbivý šál z pěn dní, který voní chutěmi chvil. Nadýchanými "kanýry" z pavučinek hraní, kdy osobitý šém do figur/ek/ vpravil. Hodný i podšitý "strýček" s energií.
Od útlého věku jsem F. Filipovského vídával ve filmech, v televizi a slyšel jeho hlas v rozhlase. Se zájmem jsem si proto přečetl vyprávění o jeho touze a cestě, stát se hercem na prknech, co znamenají svět. Zaujali mě i poutavé vzpomínky na herecké kolegy a vůbec všechny, co ho doprovázeli ke splnění jeho životního snu. Je mi sympatické, s jakou láskou vzpomíná na legendy našeho divadla a děkuje všem za pomoc a přijetí mezi sebe.
Hezky jsem si zavzpomínal a připomněl i nekonečné fronty a tlačenice na lístky do kina. Na v pátek, sobotu a neděli promítané filmy s Četníky a s Fantomasem. V těch dobách jsem měl tetičku v pokladně kina. Chodil jsem však pro lístky k ní domů, neboť jsem většinou z kupovával skoro celou řadu (pro kamarády). V pondělí bylo kino zavřené a ve zbývajících dnech se promítaly pouze sovětské filmy, na které téměř nikdo nechodil. Byly však nejnavštěvovanější, protože vstupenky musely vykoupit podnikové organizace ROH, které je pak většinou rozdávaly zaměstnancům zdarma. Promítalo se však pouze, pokud přišlo více jak 9 diváků.
František Filipovský, alias "Filísek" byl geniálním hercem drobných rolí. třeba v "Hotelu Modrá hvězda", kdy z něj Nataša Gollová udělá na pár chvil generálního ředitele super hotelu, i doutníček si může vychutnat. A pak Roztomilý člověk a on svatební host, "holka pro všechno" by si tak rád pochutnal na těch svatebních dortících. Nemůže, ale umí bleskově šířit neuvěřitelné drby, zejména mezi dámami . Tak to jsem vždy nadšen. A pak : Bylo nás pět - tak nádherné slyšet Péťu Bajzu v rozhlase. Měl jsem kliku, že jsem ho slyšel s tímto přednesem v třeboňské Auroře.
Ovšem, a to plyne z knihy - jeho hlavní láska bylo Osvobozené divadlo ! Té srandy s "kluky" jak říkali V+W a Ježkovi. To je gró roztomilých hovorů, které sepsal bývalý redaktor Mladého světa Jiří Tvrzník.
Odvedl skvělou práci !
Myslí si že tohle je první kniha o Františku Filipovském, kde dává nahlednout do svého soukromý, do svého nitra. Pamatuji se že když vyšla tak byla po ní shánka. Měla jsem štěstí, že jsem ji našla na smetišti.
Štítky knihy
čeští herciAutorovy další knížky
1980 | Šest dýmek Františka Filipovského |
1975 | Jaroslav Marvan vypravuje |
1995 | Herecké eso Jaroslav Marvan vzpomíná |
1994 | Jahody a trnky |
1994 | Kamarád dobré nálady |
František Filipovský vypráví o svých osudových setkáních s divadlem, herci, režiséry a kritiky od dětství v Přelouči po jeho angažmá v Národním divadle, kde byl od srpna 1945, se kterým se loučil v závěru knihy kvůli jeho uzavření z důvodu šestileté rekonstrukce v letech 1977-1983. Nejvíc vzpomíná na éru Osvobozeného divadla, kde působil od roku 1932 do jeho konce v listopadu 1938. Je to spíše povídání o herecké práci, kontaktu s diváky a úloze umělců a divadla ve společnosti. Jádro vyprávění spočívá ve vylíčení divadelnictví v Praze ve 30. letech a v době protektorátu. Je zmiňován i Julius Fučík, se kterým se kamarádil. Přezdívku Filísek mu vymyslel Miloš Nedbal. O filmových rolích či zážitcích z natáčení se toho čtenář moc nedozví. Filipovský si nejvíc cenil role Kecala v Prodané nevěstě, kterou sám odzpíval.