Šestá cesta
Marek Vácha
Šestá cesta : o havranech, o liliích a o mnohem vzácnější cestě. Planeta Země v prostoru nevisí, ani se nevznáší, ale prostě je. Shora i zdola je obklopena mrazivým kosmem s vakuem. A v tomto černém vzduchoprázdnu pluje náš modrý koráb, osvětlený jak reflektory paprsky Slunce, a z jeho paluby visí girlandy orchidejí, nad kterými se vznášejí motýli a kolibříci. Tato loď překypuje životem. Náš příběh patří do říše pohádek, je čarokrásný, je to nejfantastičtější epická báseň, kterou by bylo možno vymyslet. A přece je to příběh psaný podle skutečných událostí. Na této planetě nám bude dáno potkat Boha, věčně se skrývajícího. Někdy jej můžeme tušit, jindy jako v zrcadle vidíme stopy jeho tvořitelské ruky. V jednom svém díle se však už Bůh nemůže skrýt: v bytosti, která je vrcholem a korunou hmotného stvoření, kterou Boží ruce hnětly z hlíny a která je naplněna nehmotným duchem života. Ústřední myšlenka je prostá: svatý Augustin mluví o dvou knihách, ve kterých se mohu setkat s Bohem. První je Písmo svaté, druhou kniha přírody. Nejkrásnější kapitolou knihy přírody je člověk. Pro muže je korunou stvoření, nejkrásnější bytostí vesmíru žena. V ní mnohem ostřeji než ve stvořené přírodě, spatřuje Boží obraz.... celý text
Přidat komentář
Skvělý a velmi dojemný. Orko opět nezklamal. Baví mě jeho pohled na svět a jeho vztah k Bohu.
Velmi dobrá kniha o Bohu, přírodě a lásce. Skvělá syntéza biologie a křesťanství.
Najviac ma udivuje s akou ľahkosťou pán Vácha predkladá v tejto publikácií syntézu kreacionizmu a evolúcie. Nemôžem napísať "pokus o syntézu", pretože teórie splývajú pod perom molekulárneho biológa a kňaza bez toho, aby si vykričali svoje argumenty obmedzeným a unáhleným spôsobom. Výsledný vyrovnaný koncept ponecháva priestor zástancom evolučnej teórie, s ktorou je autor stotožnený a súčasne zostáva priestor aj na "Niečo" naviac. Knihu som čítal bezprostredne po Ernstovi Mayrovi, kde bolo veľmi explicitne možné vnímať, ako moc má Mayr kreacionizmus v zuboch. V tejto knihe nenachádzate žiaden konflikt. Je to jednoducho vnútorne vyznanie autorovej lásky k "Bohu" a zároveň sa v knihe hlásia o slovo aj jeho rozsiahle vedomosti z biológie, ktoré ju obohacujú. Možno by som videl trošku kriticky úvahy o manželstve, ktoré nevychádzajú ani z praxe, ani z teórie, ale skôr takej náboženskej "láskológie", a ktoré by napríklad v párovej terapii rozhodne nefungovali.
Je to hrozná ostuda, ale Šestou cestu jsem měla z knihovny půjčenou rok a půl, než jsem ji začala číst. Takové útlé a zapálené dílko! A na poslední stránce 1Kor 13 (= automaticky plusové body). To si ode mě Orko fakt nezasloužil.
Hned na začátku jsem si vybavila svůj komentář (a doprovodné pocity) u knihy Přátelství je víc než láska, a teď se na něj odvolávám. Kdyby mi tehdy dal někdo do ruky tužku a do hlavy spisovatelské schopnosti, napsala bych Šestou cestu. Nebo aspoň tu její část, ke které není potřeba odborné vzdělání. V Přátelství čišela z některých slov kocovina a ustrašenost, v Šesté cestě je nenajdete, naopak, milostnému vztahu přiznává hodnotu, která mu podle mě po právu patří.
Těžko, přetěžko je být ateistou tváří v tvář milovanému.
O některých věcech se více řekne mlčením než mluvením. To platí i o této knize. Číst bronz, mluviti stříbro, mlčeti - zlato. Milovati - nebe.
Obdivuji lidi, kteří dokážou tyto věci nejen vidět, ale i je pojmenovat... Na to musí být člověk opravdu obdařen darem.
Marek Vácha propojuje pohled na viditelné a hmatatelné s neviditelným, Božím... A světe div se, ono to do sebe zapadá a člověk žasne nad tím, co se kolem něj vlastně děje a co předtím neviděl :)
Marek Vácha otvírá oči... a já doufám, že se mi o něco víc pootevřou u jedné z jeho dalších knih... :)
Moc pěkná knížka od Marka Váchy, která prohlubuje vztah člověka k přírodě, k ženě jako Boží bytosti. Kéž bychom opravdu viděli neviditelné skrze viditelné.
„A tak v našem tmavém vesmíru ležíme na suché louce, kolem bublá potok, voní květiny a zpívají ptáci - zkuste si ten obraz představit hodně zdaleka z kosmu - a zrovna říkáme, že kdybychom viděli zázrak, uvěřili bychom. Člověk by skoro řekl, že je to trochu paradoxní.”
PS: Doporučuji jako dárek každému, já tuto knihu dostal od své sestřenky k Vánocům.
Orko je mi sympatický tím, že jako kněz se zabývá také vědou, čímž dokazuje, že věda a víra se nevylučují. Opravdu - objevováním krás přírody vzdáváme hold Tomu, kdo to všechno stvořil. A paradoxně čím více toho víme, tím méně tomu rozumíme a potvrzujeme si tak dokonalost Božího záměru. Třeba nám jednou budou všechna tajemství zjevena...
Štítky knihy
láska příroda manželství hledání smyslu života věda a víra Bůh a člověk biblické citáty Bible pastorace křesťanská výchovaAutorovy další knížky
| 2017 |  Nevyžádané rady mládeži |
| 2019 |  Česko na křižovatce |
| 2011 | Modlitba argentinských nocí |
| 2008 | Místo, na němž stojíš, je posvátná země |
| 2014 | Neumělcům života |
Každou Orkovu knihu musím číst dvakrát a stále mám pocit,že je to málo,dalo by se o ní přemýšlet stále dokola,pro nás věřící je to o propojení s Bohem,ale i nevěřící,by zde našel spousty informací se kterými se v běžné literatuře třeba nesetká.Neuvěřitelně vzdělaný člověk,skvělý rétor a úžasný kněz