Šesté vymírání: Nepřirozený příběh
Elizabeth Kolbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345837/bmid_seste-vymirani-neprirozeny-pribeh-PuY-345837.jpg
4
60
60
Americká autorka Elizabeth Kolbertová se rozhodla zasadit až detektivně pojatý příběh šestého vymírání, které probíhá přímo před našima očima, do kontextu katastrofických změn, jimiž procházela naše planeta ve vzdálené minulosti a které byly tak bolestné, že prudce snížily diverzitu života. Spletitou a fascinující historii jejich objevování objasňuje na pozadí sporů velkých přírodovědců, kteří položili základy vědních oborů, z nichž vycházela evoluční teorie. Neméně důležitou roli zde však mají i nejnovější vědecké poznatky z astronomie, geologie, biologie a genetiky. Na osudech řady živočišných druhů – od dinosaurů a amonitů přes megafaunu z poslední doby ledové až po druhy vymřelé zcela nedávno – sleduje obecné vzorce masových vymírání i to, v čem se navzájem odlišují a co je specifikem dnešního ohrožení biodiverzity. Převážná část knihy však popisuje, k čemu dochází v přítomnosti – ve zbytcích amazonského deštného pralesu, na rychle se oteplujících svazích And, na vnějších okrajích Velkého bariérového útesu i v bezprostředním okolí každého z nás. V této souvislosti můžeme lépe porozumět důsledkům změny složení atmosféry, okyselování oceánů nebo šíření invazivních druhů a fenoménům geologického období, pro něž se ujímá název antropocén. Čtenář nutně dospívá k přesvědčení, že romantická představa člověka, který v minulosti žil v souladu s přírodou, je mýtem. Homo sapiens byl díky svým charakteristikám, jimiž se z ostatní přírody vyděluje, bytostným ohrožením pro jiné druhy – stejně neodvratným jako srážka asteroidu se Zemí – už od svého vzniku, jak dokládá například jeho interakce s neandrtálci nebo vyhubení tzv. megafauny. Otázky nadhozené v závěru, zejména zda zásadně a nevratně neměníme směr evoluce a zda se obětí šestého vymírání nestaneme i my sami, případně jak tomu předejít, zůstávají otevřené a hledání odpovědí na ně už bude tématem jiného příběhu.... celý text
Literatura naučná Historie Přírodní vědy
Vydáno: 2018 , Lukáš a syn (Barrister & Principal)Originální název:
The Sixth Extinction: An Unnatural History, 2014
více info...
Přidat komentář
K této knize jsem se dostala teprve nedávno, když jsem si přečetla na webových stránkách Billa Gatese, že tento titul doporučuje. A nelitovala jsem. Kniha je čtivá, dobře napsaná a přestože jde jen o velmi omezený výčet taxonů, jež jsou na pokraji zániku nebo již zanikly, její poselství je zřejmé: vlivem činnosti člověka (a o tom již nemůže být sporu) biodiverzila na Zemi povážlivě klesá a tento proces akceleruje. Na toto téma by se toho dalo napsat hodně, ale vše podstatné napsal v úvodu k českému vydání Marek Orko Vácha. Jen bych se opakovala. Vřele doporučuji každému, kdo se kromě vlastního blahobytu a růstu HDP zajímá alespoň trochu o svět, ve kterém musíme my i další generace žít.
Super psano, i pro zacatecniky v oblasti bez problemu pochopitelna. Paradni je i ozdrojovani textu.
Jinak - pomerne desive cteni.
Reportážně pojatá vědecká práce, jejíž nejsilnější stránkou je způsob, jakým si i přes relativně složitě uchopitelné téma dokáže najít cestu ke čtenáři. Šesté vymírání se logicky a srozumitelně přebrodí historií, aby nenásilně alarmovalo o stavu nepěkné potenciální budoucnosti. Dopad aktuálního jednání, které se nás zdánlivě na první pohled netýká, totiž dřív nebo později ohrozí biologickou strukturu planety i nás, ačkoliv to nemusí být aktuálně jasné. Je jednoznačně dobře, že takové dílo vzniklo (a bylo oceněno). A je dobře, že díky čtivému jazyku i stylu může být dostupné také širším masám a neresonuje jen uvnitř akademické obce. Výstražná siréna totiž bzučí čím dál tím hlasitěji.
Kniha je čtivá, uvedená fakta (a je jich opravdu hodně) jsou dobře ozdrojovaná. O většině popisovaných událostí jsem už někdy slyšela, ale nikdy jsem je neměla před očima takhle provázané, uvedené do souvislostí. Nikdy jsem si plně neuvědomila, jak všechny nepříznivé vlivy, které člověk na životní prostředí má, pracují neúprosně ruku v ruce. A jak pracují rychle. Daleko rychleji, než jak příroda dokáže reagovat. Oceňuji, že autorka nepředkládá některé doposud nedoložené vědecké názory jako dogma, je věcná a nesklouzává do hysterie.
PS: Proč je povinnou četbou ve škole nadále „Babička“ (nic proti ní..) a ne například tato kniha? Myslím, že by byla daleko užitečnější.
Rozhodně zajímavé čtení nabízející množství informací týkajících se vymírání živočišných druhů. Některá fakta jsou opravdu alarmující.
Kniha je velmi čtivá, přesto popisuje hodně vážné téma jak z historie, tak to co se děje právě teď - vymírání tvorů. Autorka nás bere do minulosti, seznámí nás s Darwinem a dalšími teoriemi, které dnes bereme jako samozřejmost, ale dříve byly středem sporů. Ze současnosti se zmiňuje o vymírání korálů, acidifikaci moří a dalších fenoménů, které, pokud dál budeme spalovat tolik uhlíku jako doposud, může dopadnout katastrofálně. Určitě doporučuji k přečtení, problematika je aktuální a autorka zmiňuje i jakousi naději do budoucna.
K českému překladu: Překlad je skutečně velmi odfláknutý. A to tak, že se chvílemi až skoro nedá číst. Volba slova „jednotlivců“ namísto „jedinců“ v povídání o tom, že počet exemplářů jistého druhu poklesl, je to nejmenší (i když už to tahá za uši až vrchovatě). Pokud by textu vůbec pomohla nějaká „korektura“, pak by musela být skutečně hoodně důkladná...
Mala som najprv obavu, či ma to bude baviť, či to nebude príliš odborné. Našťastie nie- Kolbertová nás krásne prevedie jednotlivými epochami, keď sa predpokladá masový úhyn živočíchov, zároveň to prešpikuje popismi a rozhovormi so svojich vlastných ciest po svete (Brazília, Nemecke, a pod.) a k tomu ešte dodá historické fakty, akým spôsobom vedci v minulosti začínali skúmať prastaré živočíchy (napr. Darwin, Lyell).
Velmi čtivě zpracováno, faktologicky bohaté, leč... Autorka přejímá i některé "vědecké" téze (např. CO2), jak je propagandisticky rozšiřuje OSN a další instituty, což její knihu bohužel snižuje.
Kniha podáva vcelku zaujímavý pohľad na človeka a históriu planéty ako takej a pointu hodnotím veľmi kladne. Čo mi však trošku vadilo boli formálne chyby a miestami aj zveličené informácie na úkor exaktnosti.
Čtivé, srozumitelné a hlavně ne jednotvárné. Křížem krážem přes různá témata - žáby a Bd, mastodonti, white-nose syndrome, acidifikace, fragmentace... Žádné vtíravé názory autora samotného, ale čistá novinařina zahrnující debaty s odborníky i osobní účast na terénech. Oceňuji i značné množství zdrojů uvedených v příloze.
Kniha nepřináší nic extra objevného, ale podle mého z důvodu aktuálnosti jejího tématu velice podnětná. Nicméně kola stroje jsou již příliš v pohybu, takže je otázkou jestli vůbec je možné je zastavit nebo spíše aspoň přibrzdit. Ve finále pro Zemi to není ani první ani poslední příběh o vymírání.
S myslí a sebeuvědoměním přišla zkáza těch nejúchvatnějších výtvorů pozemského života. S člověkem přichází další, šestá, kataklyzmatická událost této planety. Homo Sapiens - velký prehistorický vrah, nejúspěšnější vetřelec v biologické historii, jeden nadmíru plevelnatý živočišný druh. Marně by se hledala kniha, která by postavila lidstvo do ještě horšího a kritičtějšího světla, než jej staví Šesté vymírání. Jak píše autorka, Elizabeth Kolbert, jež za knihu dostala Pulitezra, v historii světa došlo k pětici velkých vymírání živočišných druhů (takzvaná Velká pětka) - způsobených klimatickými změnami nebo vesmírnými katastrofami - nikdy ale za systematickým vyhlazováním fauny i flory nestál jeden biologický druh. Druh, podle jehož fatálních zásahů do zemského ekosystému se nazývá celé geologické období. ANTROPOCÉN - období vlády lidstva, věk spalování fosilních paliv, odlesňování, globalizace přinášející invazi plevelnatých predátorů nebo nebezpečných bakterií, stoupající teploty a okyselování oceánů. Odhaduje se, že třetina všech korálů, sladkovodních měkkýšů a žraloků, čtvrtina všech savců, pětina plazů a šestina ptáků směřuje k zapomnění. Jen v nejbližší době. Nejohroženějšími jsou obojživelníci, jejichž vymírání je 45 tisíckrát rychlejší, než by mělo být. Už za sto let ale, jak vědci předpokládají, z úchvatných korálových útesů zbydou jen „rezivějící“ ruiny - půjde zřejmě o první totálně zhroucený ekosystém. Jen během psaní knihy vymřel jeden druh žáby, další dva vyhynuly ve volné přírodě. Dramaticky se zmenšila kolonie netopýrů hnědých v celé Severní Americe - vinou globalizace se na kontinent dostala masožravá houba, vůči které nejsou tamní netopýři, tak jako netopýři evropští, imunní.
Zásadní ingrediencí, kterou potřebují živočichové a rostliny k tomu, aby se adaptovali na nové klimatické podmínky, je čas. Ten ale v současném světě chybí. Změny klimatu probíhají v neúprosném tempu, které je dosud nevídané (když nepočítáme náhlý náraz asteroidu na konci křídy, který vyhubil všechny živočichy větší než kočka - mimo jiné všechny dinosaury) - změny jsou nepřirozené. Dnes nevymírá tudíž ten, který je geneticky lépe vybavenější, nejedná se o darwinovský přírodní výběr těch silnějších, dneska jde o loterii. V té, bohužel, prohrávají ti největší (sloni, nosorožci, kočkovité šelmy, medvědi), a řeklo by se dříve geneticky dispozičně nejúspěšnější - jejich rozmnožování nestíhá tempo změn prostředí a pravidelný rytmus pytláckých výprav. Ještě v osmnáctém století člověk nechápal, že svět nevypadal vždycky tak, jak vypadá v přítomnosti. Pojem „vyhynutí“ byl neznámý, neexistoval. A to přesto, že už za sebou lidstvo mělo například vybití ptáka moa (na Novém Zélandu jeho devět druhů totálně zdecimovali Maorové) nebo před několika tisíci lety zodpovídalo za vymření svých bratranců a sestřenic z neandrtálců a hobitů. O tehdejší megafauně - mamutech a mastodontech - ani nemluvě.
Vymírání určuje podobu příštího života. Kdyby nevymřeli dinosauři, je možné, že dnes by civilizaci tvořili oni (podle vědců se v jejich řadách nacházely druhy, které toho byly schopny), až vymřeme my (což je podle vědců pravděpodobné, vybíjením jiných druhů si pod sebou prý podřezáváme větev), převezmou naše místo nejspíš krysy - šedý zubatý příliv, velmi adaptibilní a inteligentní. Nebo druhovou variabilitu planety Země přece jen zachrání ultrazvuky nosorožců a onanování s napůl vyhynulými havajskými vránami? Podle knihy je již šesté vymírání v procesu - pro člověka téměř nepostřehnutelné, pro geologickou historii překotné a katastrofické.
Jedna z nejdůležitějších knih současnosti.
„Důvod, proč tuto knihu píše vlasatý dvounožec a nikoli nějaký šupinatec, souvisí spíše než s nějakou předností savců s neštěstím dinosaurů.“
Dobře a poutavě napsaná kniha. Nutí k přemýšlení, způsobuje smutek a hrůzu, přináší naději. Naprosto souhlasím s prvním komentářem.
Jediné, co mě zklamalo: odfláknuté korektury. Uznávám, ne každému chyby vadí. Ale mě to štve. Čekala bych trochu lépe odvedenou práci, zvlášť u knihy (populárně) naučné, zvlášť u díla, které s sebou nese různá ocenění. Bohužel to nebyly jenom překlepy, ale místy i kostrbaté věty a špatné koncovky ve shodě podmětu s přísudkem. Některé stránky, jako by nikdo ani nekontroloval. Škoda.
Neotřelá, čtivá, informačně bohatá, přesto nezahlcující kniha na téma současného masového vymírání druhů. Potěší jednak forma, která se vymyká populárním publikacím z per profesionálních biologů (autorka je novinářka), jednak fakt, že se knížka nesnaží čtenáři vnucovat nějaký jasně nalajnovaný názor (což bývá spíš odrazující), ale raději nabízí fakta k uvážení a podněcuje čtenáře, aby se nad námětem trochu zamyslel.
Šesté vymírání: Nepřirozený příběh
Velmi poučné a znepokojivé čtení jehož závěr není happy end. Život jak ho známe jistě zanikne, tak jako zanikal pět krát před tím. Kniha je napsaná erudovaně i když hlubší znalosti prehistorie musíme hledat přímo u specialistů. A tato publikace vás jistě po jejím přečtení na takové hlubší bádání naladí. Originál je již 10 let starý, takže mezi tím vyšlo plno dalších prací, které téma rozšiřuje. Poslední kapitoly o neandrtálcích a nás samotných můžete doplnit knihou "Zrození Evropanů", další kapitoly zas jiné práce jako "Poslední den druhohor". Tuto publikaci by měli dostat do ruky oběti popíračů změn klimatu. Ač žijeme jen v další etapě oteplení, záleží jak člověk změny urychluje. Právě faktor času je to, co je pro přírodu evolující v milionech let hodně důležitý. Fakt si ji přečtěte.