Šestnáct hodin s tajným posláním
José Rodrigues Miguéis
Sedm povídek významného portugalského exilového spisovatele. Miguéis uprchl ve třicátých letech před diktátorským režimem z Portugalska a usadil se v USA. I když později měl možnost se vrátit, zůstal v exilu až do své smrti, přitom ovšem psal výhradně portugalsky a ve své vlasti došel plného uznání. Tento poněkud rozporuplný životní úděl se mohutně promítá do jeho díla, povídky v této knize nejsou výjimkou. V příbězích atentátníka, který přijíždí splnit svůj úkol do neznámého města, vědce, který z touhy po nezávislosti „prováhá“ svou osudovou lásku, spisovatele s příliš bujnou fantazií, zde i v ostatních povídkách jde především o pocity lidí, vytržených ze svého prostředí a tápajících v cizím světě. Toto téma je zjevně autorovou alfou i omegou a jeho vášnivá touha ulevit své rozpolcené duši prostřednictvím vesměs osamělých literárních hrdinů dává knize jakýsi naléhavý tón. Zajímavé čtení, zvláštním způsobem upřímné, oscilující na hranici tragična a ironického nadhledu, což je zřejmě styl vlastní autorům, jejichž základní životní zkušenosti vyvěrají ze specifického a často nemilosrdného prostředí latinského světa.... celý text
Přidat komentář
Půvabný jazyk a styl – ostatně překládala velká Pavla Lidmilová, která také knihu vybavila výborným doslovem –, který mě zaujal už v Dobrodružství v Bruselu. V tematicky pestrých povídkách najdete na jedné straně báječný humor, nejvíce asi v té o spisovateli, který nemůže vymyslet pointu své povídky, až na něj pointa doslova skočí v reálném životě málem jako jagulár na Púa; na straně druhé pověstný portugalský pocit saudade (japonský dvojenec tohoto pocitu, mono no aware, je u nás známý v současnosti nejvíc díky Murakamimu), ještě umocněný tím, že autor žil v emigraci. S knížkou jsem strávil krásný večer.
Kniha psaná hezkým jazykem. Příběhy jsou pěkné, ale nezanechaly ve mě nijak hlubší stopu. Pro mě průměrná kniha.
Vcelku solidní povídkový výběr, z něhož nad průměr vynikala povídka Pašovaný prsten. Stylově pěkné, kvalitně přeloženo, avšak nic, co by mě nějak zvlášť nadchlo.