Pokání mrtvých
Peter Tremayne (p)
Sestra Fidelma série
< 27. díl >
Když do královského paláce v Cashelu dorazí posel se zprávou, že vrchní biskup a duchovní poradce mumanského krále Colgúa, starý opat Ségdae, byl při návštěvě pevnosti lidu Uí Fidgente zavražděn, všichni se zdráhají té hrozivé zprávě uvěřit. Colgú vysílá do pevnosti Uí Fidgente svou sestru Fidelmu a jejího muže Eadulfa, aby případ náležitě prošetřili. O pachateli činu není dle poslových slov pochyb, ačkoliv jeho totožnost není Fidelmě prozatím známá. Všem v Cashelu ale dělá starost, že vraha mají neodkladně popravit, což se příčí tradičnímu irskému právu, jehož je Fidelma vášnivou obhájkyní.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Historické romány
Vydáno: 2019 , VyšehradOriginální název:
Penance of the Damned, 2016
více info...
Přidat komentář
Autor svým obvyklým stylem a formou nám připravil další pěknou knihu. Tentokrát se domnívám, že více než na detektivní příběh (opět s hezkou zápletkou včetně úplného vysvětlení) položil důraz na vysvětlování okolností při nástupu křesťanství a na střetávání původní víry s křesťanstvím a na polemiku o tom, zda mají platit zákony vladaře či církve. Určitě to je poměrně věrný obraz na život té doby.
Nejtlustší kniha ze série, ale snad nejnudnější. Zdržovacími popisy se autor blíží kvalitám pana Jiráska :-))) Lehké zklamání.
Mohu naprosto souhlasit s Ulala. Eadulf se zde jeví jako platný člen výpravy, ne jen jako Fidelmin zmatený Watson. Fidelma je o dost milejší a dokonce na jistou akci je dovoleno jít Eadulfovi, zatímco ona vykonává pouze pomocné práce, protože, jak tvrdí, není vycvičený bojovník (ale my moc dobře víme, že zvládá umění boje holýma rukama). Zápletka je srozumitelná, hlavní padouch nečekaný, vše je na konci vysvětleno a dořešeno, zřetelná návaznost na předchozí díl. Moc se mi líbilo setkání Donennacha s Deogairem. Jeden z hodně povedených příběhů.
Mně připadal tento příběh o trochu více přístupnější, o trochu více lidštější, bez výrazných jízlivosti Fidelmy. Historická fakta více navázána na příběh. Moc dobře se to četlo, ale také to mohlo být způsobeno u mně tím, že mám přečtené všechny díly a už se tak trochu orientuji v názvech a jménech. Za mně tentokrát bez ztráty hvězdičky a těším se na další.
Jak mám příběhy o Fidelmě ráda a těším se na každou novou knihu, nebylo to tentokráte na všech pět hvězdiček. Třeba zase příště.
Tentokrát to bylo trochu kolísavé. V úvodu opakování z minulých dílů, kde se klasicky ztrácíte ve jménech. Vytrváte-li, jste po zásluze odměněni dějem, který má spád, nápad i vtip. Celkově mě díly, kde jde o spiknutí a koketování s válkou baví o něco méně. Tady se přidalo ještě trochu věroučných sporů o starou a novou víru . . . tolik podobné naší současnosti. Vždyť touha po moci a jiné lidské pokleslosti se příliš nemění. Ano knihy si už dávno začaly být podobné, přesto mě vždy přitáhne Fidelmina osobnost a její realismus.
I tuto knihu jsem už měla přečtenou v originále (stejně jako Monk who wanished), takže rozuzlení jsem znala předem. To mi ale nezabránilo dát jako obvykle pět hvězdiček, i když mám několik přestože, neboť nalézám také spoustu důvodů proč tak učinit.
Nejprve ta přestože
1. znovu máme binec v mumanských brehonech, Fidelma odjíždí na území Uí Fidgente v zastoupení svého bratra, krále, a jeho brehona Ailína (který ale už na konci Ďáblovy pečeti byl odvolán a nahrazen Fíthelem). Naštěstí v té následující už je to dobře.
2. V seznamu osob se stále uvádí, že Eadulf je Fidelmin společník, ačkoliv i ona sama v knize uvádí na pravou míru, že není její druh ale manžel.
3. Všechny knihy si začínají být podobné. Fidelma s Eadulfem doputují do nějakého kláštera, který se ukáže být semeništěm zla. To pak spolu odhalí a vymýtí, i když často ne důsledně a do kořene.
4. Žádná žena, která měla moc a urozený původ (samozřejmě kromě Fidelmy) za nic nestála (čest výjimkám jako princezna Gélgeis z Durlus Éile nebo ta dívka z Bretaně z dílu Holubice smrti).
No a teď teda klady a důvody pro vysoké hodnoceni:
1. Není to žádná červená knihovna. Tady dokonce není ani náznak romantiky, ačkoli nám přibyl jeden manželský pár. Na rozdíl např. od Holubice smrti, Sedmé polnice nebo Druhé smrti. Co taky v manželství s romantickou láskou, že... :-))
2. Sice jsme přišli o Ségdaeho, čestného a laskavého opata z Imleachu, ale má zdatného nástupce. Tady mám i malé přestože... Vzhledem k tomu, že byl nejvyšší duchovní Mumanu a jejich přítel, čekala jsem ve vyšetřování od Eadulfa a Fidelmy trochu méně chladu. Při prvním čtení v angličtině jsem dokonce marně doufala, že se nakonec dozvíme, že šlo o omyl a zavražděná osoba byl někdo jiný. Všechny podobně doufající musím zklamat, jelikož tomu tak není.
3. Setkali jsme se opět s válečným pánem Conrím a taky se synovcem bratra Conchobhara Deogairem, ačkoliv zrovna tahle linie se mi vzhledem k různým schvalovacím procesům rodinnou radou (derbfine) zdála poněkud nepravděpodobná.
4. Fidelma byla nařčena z mimomanželského vztahu. I když jen v náznaku a rychle zase bylo toto obvinění staženo. Eadulf se i tak málem popral...
Snad mě to konečně popostrčí k dočtení předposlední dosud vydané knihy v originále. Její čtení mi po několika úspěšně zdolaných, tentokrát nešlo vůbec a musela jsem ho odložit. Tak se do Bloodmoon pokusím ještě jednou začíst a doufám, že se mi to podaří, dříve než vyjde v češtině...
Autorovy další knížky
2004 | Rozhřešení vraždou |
2005 | Paní temnot |
2004 | Nechte maličkých |
2009 | Pán duší |
2007 | Opat s mečem |
Tahle série je moje srdeční záležitost. Takže jako x-krát před tím zase 5*. Stal se ze mě obdivovatel tehdejšího Irska a jeho právního systému a vlastně i celkového uspořádání společnosti. V tomto dílu se konečně dostává rovnoprávné pozice i Eadulfovi. Na druhou stranu je trochu slabší krimi zápletka. Ono se v záhadě zamčeného pokoje už asi nic nového vymyslet nedá. Takže jeden z pachatelů je jasný už někdy od 50. strany. K tomu je opat tak jednoznačně negativně zobrazovaný, takže je jasné, že tak jednoduché řešení autor nenapíše. A moc dalších možností už není.