Sestry pod vycházejícím sluncem
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/530375/bmid_sestry-pod-vychazejicim-sluncem-65a7b37c65d8b.jpg
4
69
69
Silný příběh odvahy a přežití z japonského zajateckého tábora. Od autorky bestselleru Tatér z Osvětimi. Norah Chambersová miluje hudbu, svého manžela i svou osmiletou dceru. Jenže druhá světová válka umění nepřeje a rodiny kvůli ní končí v troskách. A tak dojde k tomu, že se roku 1942 Norah ocitne v japonském zajateckém táboře, kde musí čelit krutým podmínkám. Spolu s ní tam skončí i velšská zdravotní sestra Nesta Jamesová. Obě ženy na místě nelidského utrpení objevují záblesky lidskosti i nečekanou odvahu uvnitř sebe sama – a pomáhají tak i ostatním. Příběh vznikl na základě skutečných postav a událostí.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2024 , CPressOriginální název:
Sisters Under the Rising Sun, 2023
více info...
Přidat komentář
Napsat, že mi osudy těchto žen nezapadají do 2. Světové války,že mi vadí,že ženy hladověly až v druhé půlce knihy atd. mi přijde nedůstojné vůči památce skutečných žen, které zažily a přežily něco, co mi si neumíme, z tepla gauče, ani představit. Kniha asi není žádný literární zázrak, ale člověk se dozví o historii a zlu lidské rasy zase o něco víc, ale i o síle obyčejného človeka,když musí čelit krutosti... Za mě určitě stojí za přečtení.
Na další knihu od autorky jsem se moc těšila,protože předchozí 3knihy (Tatér,Cilčina cesta a Tři sestry) se mi velice líbily...Bohužel to úplně nemůžu napsat o této knize, nevím,ale něco mi na ní chybělo, sice super nápad, opět druhá světová válka,teď trochu z jiného světadílu,což cením,ale ten děj,na to,že to byla světová válka,mi tam moc nezapadal.
Příběh australských zdravotních sestřiček z doby druhé světové války, tentokrát z Japonska.
Tohle mi moc nesedlo. Bez doslovu a příběhů reálných sester bych klidně řekla, že si to někdo vymyslel "na motivy", jen aby to byl hit.
Knížka přečtena za dva večery a cestu tramvají... jedním dechem, nepřijde mi tak plytká, jak může vyznít z některých komentářů, se smutkem si představovat podmínky žen, ve kterých žily a hrůzu, kterou prožívaly, na druhou stranu koncertovaly... hezké, mně se líbila, HM je moje oblíbená autorka, cítím úctu ke zdravotním sestrám za jejich nejen za osobní statečnost a odvahu. Cítím hodnoty, na kterých je příběh postaven.
Po přečtení anotace jsem se na knihu těšila. Ale při čtení už jsem tak nadšena nebyla. Trochu mi vadilo, že dvě hlavní hrdinky mají jmého začínající na “N - Norah a Nesta, takže jsem si je často pletla. Jejich zážitky určitě nejsou záviděníhodné, ale při čtení první půlky jsem měla pocit, že až na pár výjimek to tak hrozné v táboře není. Až pak začala autorka zmiňovat pocity hladu, strach, co s nimi bude a různé nemoci a další nepříjemnosti.
Celý příběh je o to děsivější, že vznikl na základě skutečných postav a událostí. Téma je to tedy zajímavé, ale u zpracování mi chyběly opravdovost a věrohodnost.
Osudy zdravotních sester v japonském zajetí... prošly si celkem 5 tábory... kniha je rozdělena na 3 části.... mě se četla dobře....
Od této knihy jsem měla velká očekávání. Příběhy zdravotních sester i obyčejných žen zajatých Japonci a držených v táborech na Sumatře by neměly být zapomenuty. Ale tady autorka suše popisuje jejich strasti, chybí tomu hloubka. Přečetla jsem celou knihu, nic nepřeskočila a přesto jsem uronila slzu až úplně na konci příběhu.
(25. 5. 24 - 10 606 - 26)
Sestry pod vycházejícím sluncem patřily mezi mé nejočekávanější knihy letošního roku!
Jedná se o novinku Heather Morris, autorky historického románu Tatér z Osvětimi, kterého já osobně z celého srdce doporučuji. Četla jsem ho v originále a příběh mě naprosto pohltil (vím, že to tak neměli všichni). Potom jsem se navíc setkala s autorkou a věděla jsem, že si od ní přečtu vše, co napíše. To setkání bylo naprosto nezapomenutelné, dojatá jsem byla ještě dlouho poté...
Navíc jsem dalším historickým románům autorky (Cilčina cesta, Tři sestry) dala 5* a tak jsem očekávala to samé i od této novinky.
Bohužel ale přišlo lehké zklamání...
Děj se odehrává opět za 2. světové války, poprvé se ale dostává v ději mimo Evropu, konkrétně do japonského zajateckého tábora, kam se dostává naše hlavní hrdinka. Ta má za sebou nelehká rozhodnutí... Oporu najde u zdravotní sestry, která se do tábora dostala společně s ní...
Sestry pod vycházejícím sluncem jsou zajímavým, dojemným historickým románem o síle přátelství a rodině.
Opět autorka sepsala skutečné životní příběhy obou hlavních postav, na začátku knihy vám i prozradí, kdo z rodin obou hrdinek Heather Morris povyprávěl jejich příběhy.
Kniha jako taková se mi četla velmi dobře, ale bohužel (a doteď nevím, proč konkrétně) se mě celkový příběh dotknul tolik, jak jsem u autorky zvyklá (tím rozhodně nezlehčuji děj a události, které se za války odehrály)...
Doporučit knihu určitě mohu, ale předchozí autorčiny počiny jsou za mě ještě o level lepší!
Jedná se o příběh válečných zajatkyň v japonských internačních táborech v Indonésii.
"Můžete nám prosím aspoň půjčit nářadí na vykopání hrobů a trochu dřeva na stlučení křížů?'' "Kapitán Seki vám dá na kopání mačetu." "Mačetu a k čemu nám bude? Ta by se hodila, kdybychom si klestily cestu džunglí, ale jak máme kopat do země tvrdé jako kámen velkým nožem?" "Dáme vám dvě mačety. To je vše, teď odejděte."
Pozn. autorky: "Nevyprávěla jsem tento příběh válečných zajatkyň v japonských internačních táborech v Indonésii proto, aby nebyl zapomenut. Vyprávěla jsem ho proto, aby vešel ve známost. Jak si můžete pamatovat něco, o čem jste ani nevěděli? Příběhy těchto žen by se měly zachovat stejně jako příběhy mužských válečných zajatců, protože jejich utrpení nebylo o nic menší; odvaha, s níž bojovaly za své přežití a postaraly se o své družky, jež zemřely, by měla být napořád oceňována a obdivována. Teď o nich víte. Pamatujte si je."
S autorkou naprosto souhlasím. O těchto zajateckých táborech jsem neměla vůbec tušení. Cením, že si vybrala toto téma.
Odvaha, rozdělení rodiny, pomoci nemocným i za cenu toho, že se rozdělím o svůj skromný denní příděl, utrpení, zoufalství, bezvýchodnost, to vše v příběhu najdeme. Vojenské sestry se srdcem na správném místě, které by za sebe navzájem položily život.
Námět výborný, ale zpracování už trochu pokulhávalo. Z knihy mám pocit, že tam nebyla dostatečně vyjádřená atmosféra a ten boj o přežití, zkrátka to celé působilo tak, že ano, sice měli zajatci málo jídla, ale že to vlastně nebylo tak tvrdé a dalo se to. Těžké téma, ale za mě by to chtělo lépe propracovat. Nicméně věřím, že měla autorka s knihou hodně práce, proto nechci být moc ostrá. Hodnotím knihu něco mezi 3 a 4 hvězdičkami. Co si o knize myslíte vy?
Četla jsem Tatera z Osvětimi a nelíbil se mi. Autorka neumí válečné utrpení podat. Proto jsem se pustila do sester, abych zjistila, zda autorka vylepšila svůj styl. A musím bohužel konstatovat, že nikoliv. Příběh má být dle skutečné události, tak jsem si myslela, že ho autorce někdo vyprávěl a ona ho jen literárně upravila. Ovšem vzhledem k tomu, jak byla většina dialogů nereálná a vzhledem k poznámce v závěru, to vypadá, že si autorka většinu vymyslela na základě navštívení památníku padlých australských sester. Zvolené téma je určitě skvělé. Jen se ho měl ujmout někdo jiný. Já měla celou dobu pocit, že jsem se ocitla na ženském letním táboře. Z celé knihy stačí přečíst poznámku autorky, ta beletrie před tím jen znevažuje válečné oběti. Hvězdičky jsou za téma, za válečné oběti a za závěrečnou poznámku.
Od Heather Morissové už mám doma knížku Tater z Osvětimi, ale za ty dva roky, co mi v ní leží, jsem se k ní nedostala a to z toho důvodu, že i přesto, že miluju a dějepis a historii tak mě tahle knížka nelákala tím, že je vlastně o válce, protože jsem strašně citlivý člověk a určitě bych u knížky brečela. Ale když se mi dostala do rukou knížka Sestry pod vycházejícím sluncem řekla jsem si, jo tu knížku si přečtu. A rozhodně jsem neudělala chybu. Knížka je vlastně z japonského zajateckého tábora a děj začíná v roce 1942, v době druhé světové války. Hlavní hrdinka Norah miluje svoji rodinu a hlavně svoji malou dceru a ale druhá světová válka jí v tomhle nepřeje. Její dcera musí odjet od ní pryč, a Norah se pak ocitne v zajateckém táboře. A spolu s ní tam skončí zdravotní sestra Nesta. Obě ženy se na tom místě snaží přežít a snaží se najít odvahu.
Upřímně já jsem strašně ráda že jsem si tuhle knížku při přečetla a taky jsem strašně ráda že existuje autorka jako Heather, strašně se mi líbí, že všechny knížky které napsala, napsala podle skutečného příběhu, podle toho, co se fakt někomu stalo a já ji fakt hrozně můžu doporučit pro milovníky podobných knížek a nebo celkově pro lidi kteří miluju dějepis, protože tady to je takové krásné doplnění o kterém se ve škole úplně neučíte.
Za knihu děkuji @albatrosmedia.cz
Heather Morris, autorka, se kterou se nesetkávám poprvé. A věřím, že ani mnozí z Vás ne. V minulosti totiž Morris napsala knihy jako „Tatér z Osvětimi“ či „Cilčina cesta“. Velmi známé válečné, historické romány, které dojaly nejednoho čtenáře. A proto, když jsem se dozvěděla, že autorka přichází s dalším příběhem, tentokrát z prostředí japonského zajateckého tábora, musela jsem si jej přečíst.
Sestry pod vycházejícím sluncem jsou dojemným a velmi emotivním příběhem. Během čtení jsem se musela několikrát pozastavovat a přemýšlet nad tím, co to vlastně čtu. To, že příběh vznikl na základě skutečných událostí je opravdu dechberoucí.
A i když se musím přiznat, že se mi líbil Tatér z Osvětimi o trochu více, tak i tento příběh Vám musím vřele doporučit! Pokud máte rádi válečná a historická témata, toto bude něco pro Vás.
Štítky knihy
Indonésie válka v Tichomoří ženy v 2. světové válce zajatecký tábor váleční zajatci válečné romány historické romány
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Kniha má bezesporu zajímavé téma a to je osud žen v japonském zajateckém táboře.Téma které by zasloužilo důstojné zpracování,to se však autorce nepodařilo.
Nereálné a patetické rozhovory,nelogičnost,nedotaženost.
Cilčina cesta se mi líbila moc a docela i Tatér ušel,ale každá další kniha je slabší a slabší.