Sestry v kríži

Sestry v kríži
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176169/bmid_sestry-v-krizi-M6L-176169.jpg 4 8 8

Alexej Remizov, významný ruský spisovateľ a predstaviteľ ruskej moderny, sa pokúsil spojiť štýl dvoch protikladných autorov, Leskova a Dostojevského. Na Dostojevského nadviazal smerovaním k „temným hlbinám duše“ a chmúrnou atmosférou svojich príbehov; z Leskova čerpal skazovú formu rozprávania, čiže naratívne rozprávanie v prvej osobe, a ďalej záľúbu v starých jazykových vrstvách. Krížové sestry predstavujú autorovo hlavné dielo (1910). Ústredným námetom je problém „malého človeka“ zomletého nepriateľským svetom (zjavná je tu nadväznosť na Gogola). Remizov po októbrovej revolúcii emigroval do Paríža a ako emigrant bol za totalitného boľševického režimu zamlčovaný v Rusku i u nás.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Tatran (Bratislava)
Originální název:

Krestovyje siostry, 1910


více info...

Přidat komentář

Knišíl
29.01.2024 4 z 5

Pestré vyprávění o Marakulinovi, který vypsal šek na špatné jméno, ztratil práci a nasedl do nezastavitelného vlaku projíždějícího předrevolučním Petrohradem s konečnou zastávkou Katastrofa. Remizov na základě obyvatel jednoho petrohradského baráku vykreslil téměř celé tehdejší předrevoluční Rusko. Expresionistické a surrealistické snové obrazy se střídají s vyprávěním ubohých osudů celého spektra lidí. Remizov byl vynikající vypravěč, a přestože je těžké se v narativním prostoru Křížových sester orientovat, se všemi těmi střídajícími se postavami, mikropříběhovými odbočkami, repetitivním opakováním myšlenek, plností symbolů a hektickým vypravěčstvím, stojí za to si Křížové sestry přečíst. Jeden z Marakulinových snů, obraz pokoje rozděleného na dvě části, v jedné honosné ruské umění, ve druhé opice v kleci, a uprostřed místnosti stůl s bezhlavým úředníkem pomazaným medem, může mnoho napovědět o Rusku na přelomu své velké změny. Kafkoidní atmosféra dominuje vyprávění, které jako by skrývalo více, než se na první pohled může zdát.

„Kdyby se lidé jeden na druhého pozorně zahleděli a jeden druhého si všímali, kdyby všem byl dán zrak, pak pouze jedno železné srdce by sneslo všecku hrůzu a záhadnost života. A možná by ani železné srdce nebylo zapotřebí, kdyby si lidé jeden druhého všímali.“ (s. 66)

„A přece člověk má tuhý život, i když je vydán napospas osudu a bití, chodí jak raněný kohout i bez hlavy a bezhlavý shání zrní a holedbá se.“ (s. 84)

iceVS
13.11.2020 3 z 5

Je to tak ... ruské... Člověk má pocit, že se prokousává Dostojevským a zároveň, že se na něj valí všechna petrohradská špína. Pitoreskní sbírka ničeho se neštítících postaviček, které se do povinné četby určitě neprobojují. Vraždí, kradou, podvádějí, znásilňují, prostituují; ženy se útrpně podvolují naprosto všemu, co jim ty zrůdičky a osud nachystají. Oj, co si pak myslet o širé Rusi a jejímu národu. Snad jediné, co se mi líbilo, byl název a jeho symbolika. Křížové sestry - podle zvyku, kdy si lidé vyměňují křížky, které nosí na krku. A zde též jako sestry v osudu. Pryč z mé knihovničky.


sika444
06.03.2019 4 z 5

Remizov - trochu zmatený, chaotický, krutý, empatický. Rusko je obýváno lidmi, kteří neumí žít, podléhají nevypočítatelným silám, jsou obětmi krutosti i příjemci milosrdenství. Bolševická revoluce se po četbě tohoto autora jeví jako něco nezbytného. Křížové sestry jsou čtenářsky náročná kniha, avšak jako součást poznávání stříbrného věku ruské literatury nezbytná. Remizovův jazyk (navazuje na Leskova) je plný podivností, vlivu lidového jazyka. Asi nejsme schopni to docenit, ale cítíme, že se jedná o něco mimořádného.

FMMMM
25.04.2016 2 z 5

Kniha má sice "pouhých 97 stránek", ale svým krkolomným obsahem mi připadala na nekonečné dílo. Až v půlce knihy nabrala kniha nějaké obrysy, ale horko, těžko se dá tempo, styl a celkové pojetí knihy srovnávat s klasikem Dostojevským, Tolstým nebo Puškinem.