Setiny
Ladislav Šerý
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493031/bmid_setiny-HP7-493031.jpg
5
2
2
Úvodní text katalogu k výstavě SETINY, uspořádané ke 100. výročí narození Bohumily Grögerové, je osobně laděné vyznání Hany Novákové, která s autorkou čtyři roky natáčela její filmový portrét. Upozorňuje zejména na to, jak se napříč jejím dílem projevuje tušení prostupnosti světa, v němž vlastní osud nelze myslet bez vědomí jiných osudů. V hlavním textu nazvaném Pokušení jazyka se Ladislav Šerý věnuje problematice různých přístupů k fenoménu řeči, který lze chápat z více hledisek: z pohledu reprezentace, tedy vytváření smyslu, který je vždy nějakým způsobem konstruován; z pohledu dějin, neustále produkovaných ex post na základě společenských, politických a mocenských diskursů; z hlediska kultury, vytvářející sofistikované soustavy mýtů, jejichž hlavním nositelem je jazyk; z pohledu moci jako vládnoucího principu, který předchází a zakládá ekonomickou nerovnost; z hlediska těla, tedy bezprostředně prožívané zkušenosti, která každého začleňuje do kontextu veškerého organického života; jako pokušení svobody, za niž se nemusí ničím platit; a konečně z hlediska samotné literatury, jejímž osudem je sebereflexe, masochistické sebezpytování a odhalování vlastních iluzí. Pavel Novotný se zabývá fonickými básněmi a rozhlasovými hrami Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala, jež představují polozapomenutou kapitolu jejich tvorby, přestože jde o originální, vyzrálá a inovativní díla. Postupy literárního konkretismu jsou v nich přenášeny do nového auditivního média, a produktivně přitom pracují s fenoménem stereofonie. V souladu s estetikou experimentální literatury přitom spoléhají na aktivního posluchače, který je schopen naznačené významy a situace sám dále dotvářet. Oba autoři dokazují, že experimentální literatura nemusí být nutně jen jakousi formalistní hříčkou (jak jí bylo často vyčítáno), ale může se dostávat do míst, kam tradiční literární dílo nedosáhne. Je to svět, jehož hranice jsou definovány hranicemi jazyka. Katalog obsahuje bohatou obrazovou přílohu fotografií a vlastních rukopisů Bohumily Grögerové, uložených v Literárním archivu PNP. Vyšlo jako doprovodná publikace k výstavě SETINY – Bohumila Grögerová, kterou pořádá Památník národního písemnictví ve spolupráci s kulturním čtrnáctideníkem A2.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2016 |  Nikdy nebylo líp |
| 1997 | První knížka o tom, že... |
| 2008 |  Laserová romance 2 |
| 2005 |  Laserová romance |
| 2009 | Laserová romance 3 |
Já si sem napíšu ještě pár věcí k výstavě, kterou tento katalog doprovází:
Myslím, že je to ukázkový případ toho, jak širší veřejnosti představit (spíše) zapomenutou autorku, a to ještě experimentální poezie, o níž si kde kdo myslí, jak je nepřístupná a neproniknutelná. Výstava je promyšleně propojená s prostorem, ale hlavně – jde přímo ke slovu. Všude knížky, překlady, auditivní ukázky, lístečkové recepty a poznámky, čtenářské seznamy, korespondence... Skloubení systematizace i hravosti, individuální tvořivosti i vzájemnost s ostatními (Hiršal, Kolářovi, Jandl, Mayröcker). A samozřejmě vydání reprintů dávno nedostupných publikací i nových reflexí díla Grögerové.
Samotný katalog kombinuje mnoho textových forem, opět se ukazuje, jak široký byl záběr Grögerové. Nejvíce mě nadchnuly asi dosud nepublikované rozhlasové hry – zejména "Dokud se nade mnou nezavře voda", která zdánlivě všední událost jízdy autem rozpracovává až do nejhlubších proudů vědomí a vzpomínek zúčastněných, statická krajina se kříží s ustavičným chaosem mysli. Slyšet to v audio verzi by byla krása. Fónickou poezii i další auditivní projekty rozebírá Pavel Novotný, to je taky pecka, velmi pečlivé odkrývání principů na první pohled nesrozumitelných experimentů (škoda, že se všechny nedochovaly).
A pak samozřejmě mnohovrstevnatá esej o jazyku a hromada ukázek z různých období formy; velmi citlivě například Grögerová rozpracovává proměny veleslavínského prostoru, přičemž se v těchto deníkových zápiscích mísí všední postřehy i jakési náběhy konkrétní poezie. Zajímavé jsou i záznamy toho, jak si Grögerová uvědomovala svou pozici ve stínu, když u společných prací byl v tisku zmíněn jen "Joska". Teď je to snad částečně vynahrazeno, zasloužená kniha.
1993 – květen – červen
V pondělí po úzkém chodníku s vyvrácenými obrubníky; zbytky původní mozaikové dlažby, hrbolaté ostrůvky asfaltu a lesklé louže; říkáš: nejsem ten, kdo ví všecko líp, vím to jen jinak; naše slova si vycházejí vstříc v míru a ústupnosti; rozbitá dlažba nás nutí k rozvaze a toleranci; v úterý sedíme na jediné zachovalé lavičce v parčíku zarostlém býlím a kopřivami s výhledem na nízkou vyhořelou nouzovou stavbu; ztratils knoflík a kladeš si metafyzické otázky po nenávratnosti ztrát; (...)
(z textu "Veleslavínské procházky, s. 14-15)