Krátké setkání, s vraždou
Josef Škvorecký , Zdena Salivarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/20992/bmid_kratke-setkani-s-vrazdou-Zr4-20992.jpg
4
57
57
Detektivka, jejíž děj se odehrává mezi českými exulanty a emigranty v Torontu po roce 1968.
Přidat komentář
Ke Škvoreckého novým detektivkám jsem se dostala až nyní a konstatuji velké zklamání: nezáživné, nepříjemně emigrantsky zaměřené (situované ještě do doby předrevoluční, ČEDOK, ČSSR), nevlídné vnitřní poměry v silné a kompaktní české komunitě v Torontu (z dřívějška i novodobé), divné až nesympatické hlavní postavy (včetně nevýrazného zubaře o pěti stopách a sedmi inčích, prý statný chlapík, cha, mrňous, a jeho namyšlené kadeřnice/hraběnky a amatérské slídičky) a hlavně strašlivý jazyk. To není ani Czenglish, ale něco mnohem horšího - amerikanismy v češtině u emigrantů jako dragstór, nebo kaféklač (to jsem vlastně ani nepochopila), lejof, paundy (pro váhu; vedle hned kombinace stop a inčů, tak když už, tak feety a inče), ale použité bezdůvodně i u místních rodilých mluvčích (obejbisittuje, fuj), a dokonce jdou autoři ještě dál, takže v nestřeženém okamžiku při komplikovaném vysvětlování komplikované jedné rodinné historie se zničehonic vynoří Aušvic (asi ve stylu: pište, jak slyšíte)!
Zápletka na úrovni moderní české detektivky (míněno negativně) s velkým mínusem za styl (každá kapitola má jiného vypravěče, což mimo jiné znamená mnohá opakování téhož, stejné situace popisované různými aktéry) a jazyk.
Nelíbilo, rozhodně žádné další díly; dočetla jsem, tak holt 50%.
P.S. Takže ano, bylo to krátké setkání!
Moje první setkání s autory a určitě ne poslední.
Velmi čtivé, zajímavé prostředí, nejedná se o typickou detektivku.
Moje prvotina od autorů a skvěle jsem se pobavila. Detektivka byla odlehčená a musím říct, že jsem se pobavila, počeštělá angličtina neměla chybu. Vyprávění bylo svěží, zábavné a oddychove. Určitě se nebudu bránit dalším dílům že série.
Moje prvotina od těchto autorů a moc dobře jsem si početla. Rozhodně se poohlédnu po dalším díle a těším se již dopředu. Užila jsem si čtení a vřele doporučuji.
Pro Škvoreckého a jeho hrdiny (a samozřejmě i hrdinky) mám už dávno slabost. Jeho knihy hodnotím nad obvyklý průměr. Krátké setkání číslo 1 není výjimkou. Můj oblíbený autor s pomocí své manželky mne znovu zavedl do vzdáleného světa české komunity v Torontu s obvyklými častými záblesky vzpomínání na starou vlast, na úplně jiný svět. Když jsem se Škvoreckým začínal, vážně jsem o útěku do Kanady uvažoval, nakonec mé hrdinství skončilo jen přestěhováním za prací do středních Čech. I tak to beru jako určité rozdvojení, velmi vzdáleně srovnatelné s předrevoluční emigrací. Spolužáci a přátelé zůstali na jihu, tady mám spoustu nových, ale… je to malá emigrace.
Bavila mě ich forma z pozice několika vypravěčů, sofistikovaný humor, jemný náznak detektivky, nenásilné odkrývání tajemství českých přistěhovalců a za brýlemi pod slamákem jsem tušil jako vždy laskavý, tolerantní a mírně ironický autorův úsměv.
90 % (zatím 24 hodnocení s průměrem 77 %).
Toto se skoro nedá číst jako detektivní příběh. Spíše jde o duchaplné postřehy ze života české komunity v Kanadě, který znají autoři jistě více než dobře. Je zde mnoho, někdy i vtipných, narážek na léta uplynulá, takže se kniha snad může líbit především pamětníkům. Čtení je dosti obtížné, střídání vypravěčů příliš přehlednosti nepřidává, takže jsem rád, že jsem vůbec dočetl a možná i pochopil.
Škvoreckého knihy mám rád, ale tato série tak trochu unikla mé pozornosti nebo spíše byla na okraji mého zájmu. Ale přečtením první knihy z této řady jsem se hned přesvědčil, že to byla chyba. Příjemná, svěží i vtipná detektivka, která stojí za přečtení.
Pěkná kniha moc dobře se čte a má spad. Detektivka která má perfektní děj. Doporučuji
Co si tak přečíst po sedmi letech, kdy nás Josef Škvorecký opustil? Trochu kvůli ději, i když to není těžká detektivka, trochu díky nostalgii po uplynulých časech. Není to žádné těžké čtení, ale dva lidé si udělali radost a tím udělali radost i jiným. Díky jim za to. A už si jdu někam nachystat další setkání.
Je zajímavé, že podobný pocit odstupu či jakéhosi "nekontaktu" jsem zažíval už u Hříchů pátera Knoxe. Jako by hrdinové hráli někde na pódiu a já je pozoroval z hlediště. Rozuměl jsem jejich slovům, vnímal jejich pohyb, ale nějak se mi nedařilo navázat s nimi bližší kontakt…
Ale jinak ano, docela příjemná hra na detektivku, včetně toho netradičního modelu více vypravěčů…
"Krátké setkání" mě navnadilo na přečtení všech ostatních "setkání" (četla jsem zatím nelogicky jen to poslední).
Pokud se na psaní tohoto dílu podíleli oba manželé, fungovala jim spolupráce výborně, lépe řečeno, výborný je výsledek: trefně zachycená komunita českých emigrantů v Torontu, zajímavá kompozice - více vypravěčů, odlišujících se jazykem i stylem, sympatická hlavní hrdinka Anna, motivovaná k vlastnímu nerozumnému (ale úspěšnému) vyšetřování manželem, který, ač také sympaťák, se vyjádřil o slečně Marplové a ženské intuici jako o nesmyslu (!). Další klad je dobře rozehraná zápletka a zajiskření mezi kanadským vyšetřovatelem a Annou.
Jediná moje výčitka: mám ráda oba autory, u obou oceňuji mimo jiné jejich jazyk. Mrzí mě proto chyby, některé do očí bijící (jak to mohlo při korekturách utéct?): záměna tipu a typu, obětí a objetí, vydobil si postavení, moje a Ančiny rodiče v 1. pádě.
Pro Salivarovou i Škvoreckého mám slabost a toto dílko mě nezklamalo.
Trochu mi trvalo, než jsem si vykl na styl vyprávění "každý pes jiná ves" ale prokousal jsem se na konec a jedu znovu. Nějak mi uniklo, kdy si paní hraběnka a detektiv začali tykat. :-)
Kniha se čte velmi dobře. Můžu vám slíbit napětí, nečekané zvraty i lehký humor.
Těšte se na rodičovské radosti i starosti, na pochybnou spolubydlící v domě Lomnických, na klasickou paničku – tetičku Hubertu i na detektiva, kterému se zapalují lýtka.
Pusťte se s hraběnkou Lomnickou po stopách kriminálníků a v mezičase si zaskočte do kadeřnického salónu na nový účes.
Mě se to líbilo:)
Zejména krátké kapitoly, které střídavě vyprávějí různé postavy.Celkově odlehčené čtivo:) A amerikanismy ci czenglish? "no problem"..beru to jako charakteristický rys autoru:)