Setkání se smrtí

23.12.2020

Kniha sledující životní osudy známé ochránkyně divoké přírody balancuje na pomezí beletrie a literatury faktu. Četla se mi velmi dobře a ráda se ke knize jako Opavačka vracím. Oceňuji zpracování osudů Joyiných příbuzných - pradědečka Carla Weisshuhna, známého papírenského podnikatele, rodičů, sester i prarodičů, dále bohatou obrazovou přílohu a také zařazení mnohých nových informací. Je to velmi cenná publikace nejen reáliemi, ale také tím, že dává nahlédnout i do složitého psychologického profilu Joy.

10.06.2020

Od dětství obdivuji Joy a George Adamsonovi, Tonyho Fitzjohna, Richarda Leakeyho, takže pro mne povinná četba. Škoda, že v posledních desetiletích tak málo afričanů chápe, co tito velikáni a jim podobní pro Afriku udělali.

11.11.2018

Pěkně sepsán kus života a historie, který se odehrával kousek od nás. Moc se mi to líbilo. Stálo to za přečtení ….

06.12.2016

Styl Jany Beranové mě neoslovil. Příběh je spíše kompilační prací různých zkazek o Joy, jež o ní řekli, nebo již někdy minulosti napsali její přátelé, rodina apod. Autorka také používá různě posbírané materiály, cituje několik jiných knih, ať už těch, jež napsala Joy samotná, nebo její manžel. Při závěrečném výčtu zdrojů mám pocit, že se jednalo spíše o diplomovou práci, než o životopisný román. Uvítal bych větší beletrizaci příběhu nebo propracovanější slohový styl. Tyto aspekty, jež samozřejmě mohou ubrat na autentičnosti popisovaných reálií, by mohly s potenciálem osobnosti a životního příběhu Joy Adamsonové pomoci vystavět opravdový román s velkým R. Bohužel se tomu tak nestalo, ačkoliv nutno dodat, že kniha má dobrý informační význam pro kulturně-historické hloubavce opavského regionu.
První část životopisného románu je spojena s Opavou, údolím Moravice, zaniklou vesnicí Na stoupách v lokalitě dnešní vodní nádrže Kružberk a s přilehlou krajinou Budišovska. Všechny tyto místa jsou mi důvěrně známé a mému srdci blízké, proto se mě i první část knihy dotýkala více a konkrétní dějové situace jsem si mohl spojit se známými místy a užšími lokálně-historických kontexty, což vždy u příběhu přidává na zajímavosti a tím pádem na čtivosti. S počtem přibývajících stránek se však rozvíjí i osobnost Joy Adamsonové, jejíž charakterové rysy v posledních částech knihy vygradovaly do osobnostních projevů, které ve mně uhasily poslední kousky sympatie, jež jsem k hrdince původně pociťoval. A ačkoliv Joy toho pro kulturu, přírodu, původní kmeny a především africká zvířata udělala velmi mnoho, její celoživotní urputnost a inklinace k němým tvorům jakoby byla kompenzací mezilidské vztahové propasti, kterou během celého života nedokázala překročit. V tu chvíli stojí za zamyšlení, že i posrané dětství může zformovat charakter člověka, jenž zásadně změní svět k lepšímu. Proto, drazí špatní rodiče, nezoufejte. I váš nedostatek lásky k potomkovi může být k něčemu dobrý.

09.05.2016

Skvěle napsaný životopis, dobře odvedená práce autorky,která si zaslouží uznání.

26.05.2015

Joy Adamsonová, vlastní jménem Frederike Viktorie Gessner, slavná spisovatelka a nadaná malířka. Většina si ji spojuje s lvicí Elsou, kterou s manželem Georgem vychovali a pustili do volné přírody v Keni. Její životní příběh je opředený mnohými zvraty a životními zkouškami, kterými si musela projít. Prožila ne zrovna šťastné dětství v Opavě, kde se narodila. Matka Traute a otec Viktor se po narození třetí dcery Dorle rozvedli, zato šťastné chvíle strávila u pradědečka (Carl Weisshuhn, zakladatel Žimrovické papírny a Weisshuhnova kanálu vytesaného ve skále), prababičky a strýce na osadě Na Stoupách, dnes zatopená Kružberskou přehradou. Vynahradili ji malý zájem matky se o děvčata starat a otcův přísný pohled a záměrné ztělesnění Joy jako chlapce Fritze. Přesto jednání rodičů ji zanechalo na mladé duši velké rány, se kterými se po zbytek života potýkala. Všechny tři sestry měli problém v manželství a nejmladší Dorle, která žila chudobně v Anglii spáchala sebevraždu.
Joy která se po rozvodu rodičů přestěhovala s matkou a nejstarší sestrou Traute za babičkou do Vídně si přivydělávala jako modelka. Vystudovala školu se zaměřením na učitelství a poznala prvního manžela Barona Viktora von Klarwill a na cestě do Afriky druhého manžela chemika, botanka Petra Ballyho a třetího George Adamsona, strážce zvířat, v domě okresního komisaře Williama Halleho u řeky Tana v Keni. Georg byl neobyčejný muž, statečný, gentlemen, rozený dobrodruh, který se učil místním zvykům, přítel jak zvířat i domorodců. Joy je známá nejen lvicí Elsou ale také gepardicí Pippou a levharticí Penny. Joy a George jsou známí jako podporovatele ekologické výchovy a zasloužili se o vznik národních parků v Keni. Bohužel oba předčasně zemřeli, Joy rukou vraha nejspíš Paula Ekaie a George bránicí přátele před somálskými bandity. Jejich snažení o ochraně zvířat je obdivuhodný, dodali na lidem na celém světě smysl proč chránit živočichy, pro zachování přírodní rozmanitosti a záchrany života všech druhů.