Setkávání buddhismu se Západem

06.07.2024

Nejvíc mě zaujal ten střet kultur. A pak mě to potěšilo. Přesně to potvrzuje moje názory. Tady jsou podložené disertační prací. Autor i já to vidíme stejně. Západní filozofie ještě koncem 19. století nerozuměla buddhismu.
Než jsme mu porozuměli, trvalo to asi 150 let. Kontakty byly už od starověku, ale ani ty středověké neměly na výsledné pochopení vliv. Zprávy naprosto všech cestovatelů zapadly. Začíná se až koncem 18. století.
Hegel, Schopenhauer a Nietzsche buddhismu také nerozuměli. Když mi to před lety došlo, přestal jsem se o filozofii zajímat. Mé tehdejší radikální já nepochopilo, že ani neměli šanci. Takže jsem jim křivdil.
Bez kontextu jim doslovně přeložené texty nestačily. Nebo bez přímého vysvětlení od buddhistických učitelů. Bohužel dezinterpretace těchto filozofů se na dlouhou dobu ujaly i v akademickém prostředí.
A stalo se to stejné co s islámem. Oboje použili západní intelektuálové k útoku na křesťanství nebo církev. A pokaždé byly jejich znalosti mizerné. Nepřímo je na tom vidět vývoj západního myšlení.
Za začátek vědeckého zkoumání se dá označit rok 1830. Jeden z prvních, kdo buddhismus správně uchopil, byl třeba až Jung. Trvalo to dlouho, ale všechny dezinterpretace mizí z vysokých škol kolem roku 1930.
Ale ne z obecného povědomí. Asi nejhorší je vliv Schopenhauera. Ještě v 90. letech vycházely knihy, které se o jeho špatnou interpretaci opíraly. Jenže nicota není buddhistická prázdnota. Jedná se o úplně jiné kvality.
Další vlna nepochopení proběhla u mahajány. Je logické, že bez kontextu nebo bez výkladu učitele, vypadá jako hereze. A ani to nemusí stačit. Britský profesor Paul Williams měl obojí a stejně si to myslel.
Viz Buddhistické myšlení (2011). Vzdělání a inteligence nemusí stačit, když nemáte duchovní zážitek nebo vhled. Williams buddhismu nerozuměl 30 let, kdy ho vyučoval. Z toho se už nikdy nevzpamatuju.
Viz Neočekávaná cesta (2010). Další dezinterpretace proběhly v okultní oblasti. Je zde paní Blavatská a následně Theosofická společnost. Pak třeba Lobsang Rampa. Autor kupodivu uvádí Eliphase Léviho.
Ten je obecně obviňován z dezinterpretace židovské kabaly a s buddhismem neměl nic společné. Je však součástí historie západního myšlení. Asi je to tím, že to napsal Francouz, sociolog a filozof. Ne religionista.
To je pozitivní. Religionisti nemusí mít takový odstup od toho, co studují. Co však bylo negativní, tak nesprávné používání slov esoterický a New Age. Tyhle pojmy se však zásadně liší a nelze je zaměňovat.
Podobně jako mystika a mysticismus. Tohle zmatení musím knize odpustit. Je to u podobných knih neduh obecně. Díky nepochopení mahajány vznikly romantické snahy po původním čistém buddhismu.
Pak se popisuje jeho šíření ve 20. století. Po velkém boomu od 70. let vidíme dnes spíše útlum. Je fakt divné, že vůbec nezmínil Oleho a Hannah Nydahlovy. Politika? Spor o 17. Karmapu?
Jsou zmíněni úplně všichni jejich učitelé, ale o nich ani slovo. Škoda, že Darebáci v rouchu (2000) jsem četl dávno. Ke konci je to trochu zmatené. Snaha popsat šíření buddhismu do doby vydání se nepovedla.
Měl zůstat odstup. Jinak je to výborná věc. Kvalitně zpracovaná. Nebýt nedostatků bylo by to absolutní. Jedna z nejlepších knih co jsem četl. Nechápu, že to četli jen tři lidi. Zásadní pro pochopení buddhismu na Západě.
Jeho učení bylo pro západní racionalistickou kulturu příliš cizí. Chtělo to svůj čas. Je vidět, že touha Západu porozumět a najít pravdu si nakonec podmaní všechno. Za žádnou cenu o to nesmíme přijít. 95%