Severka
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542695/bmid_severka.png
4
1235
1235
Protagonistka prvního románu Niny Špitálníkové, autorky Svědectví o životě v KLDR, žije v Jižní Koreji, ačkoli se narodila v té Severní. Vyprávění líčí její strastiplnou cestu za svobodou, hříchy minulosti i pochyby, které ji po celou dobu provázejí. V kaleidoskopickém příběhu poznáváme perspektivu a osudy prominentů severokorejského režimu i těch na dně společenského žebříčku. Díky tomu klade román Severka závažné otázky, které dalece přesahují hranice Korejského poloostrova. Ta základní zní: Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Velmi zajímavá kniha, detailní zpracování sexuálního a jiného otroctví v táborech. A zcela rozumím tomu, že to v závěru ta mladá holka neunesla. Nebyla u ní možnost se s novým životem popasovat. Zajímalo by mne, jak dopadla její rodina...
...celou dobu, co jsem četla tenhle příběh, se mi honilo hlavou, jak je dobře, že žijeme tady a ne tam. Neustále se hlídat, co řeknu, jak mám co upravené, jestli si v televizi nebo v rádiu pustím to správné, aby mě soused nenahlásil. Problémy, které z toho budu mít, se dotknou několika generací mé rodiny. Život v Severní Koreji je daný, nastavený, nelidský
Tohle mohlo být tak skvělý! Ale ta forma... Stylistický chyby, za který by vás klepla přes prsty každá průměrná češtinářka na střední. Tak častý opakování – bylo/nebylo, který, je... Milionkrát použitý slovo díky – ne vždy v tom správnym kontextu (díky vám bylo uvězněno několik desítek lidí v KLDR...) Asi by to šlo shodit na ich formu, ale bohatá slovní zásoba by měla být příznačná pro hlavní hrdinku, takže o snahu navodit autentičnost, nejspíš nejde.
Nina vyniká v mnoha oblastech, vytvořila skvělej příběh, ale není to spisovatelka. Tady měla zakročit redakce, aby textu dala správnou českou čtivou podobu. Proškrtat průběhová slovesa, použít opisy, synonyma... Ediční poznámka by taky nebyla špatná.
Předchozí kniha byla super, ze Severky jsem trochu zklamaná.
Je to moje druhá přečtená kniha od pí. Špitalnikové a musím opět ocenit grafické zpracování knihy, které je nápadité a prostě super.
A samozřejmě i tato kniha se mi svým obsahem líbila, když jako romanopiskyně je autorka slabší. Každopádně opět jsem otřesen tím, co jsem se dozvěděl. Naše demokracie není dokonalá a my se nemáme skvěle. Ale pořád se máme o dost líp než v KLDR.
A soud? Řekl bych, že hlavní postava umě využívala své postavení a nevadilo ji být soukolím tamního zločinného režimu a dokázala toho využít (i když ona sama se chovala trošku pokrytecky a nevadilo ji koukat na zakázané filmy). Ale zase z pohodlí domova se to dobře soudí, když nejsme v její kůži.
A na závěr bych chtěl říct, že je smutný, když na jihu jim pomáhají podle toho, jak jsou pro Soul důležití a "vytěžitelní".
(SPOILER)
Mám přečtené všechny tituly autorky, očekávání tedy byla velká, ale tento počin považuji za její nejslabší. Neseděl mi styl, obracení se ke čtenáři a z mého pohledu až žebračení o názor, soud, emoce. Každopádně toto lze považovat za čistě subjektivní preference.
Umím si nicméně představit, že by kniha mohla jít víc do hloubky, byla relativně krátká. Vyloženě jsem se těšila na "aha" momenty, kdy Ri začne odhalovat fungování světa mimo KLDR, jeho uskupení, styl života. Toto bylo v knize z mého pohledu vyjádřeno relativně ploše a stručně.
Závěr knihy jsem nečekala, na dané stránce jsem se zastavila poměrně dlouze a rezonovalo to všemi směry.
20/2023 Kniha je napsaná čtivě a svižně, takže se dobře čte. Problém je, že je hrozně krátká - než se stačí rozvinout jakýkoliv příběh, tak už končí. Působí to jako první kapitola nebo intro nějakého velkého románu, ale tam, kde by nějaký velký autor začínal, tak Špitálníková už řekla vše co chtěla. A co to tedy je, co chtěla říct? Jen rychlé rozvinutí jedné jednoduché myšlenky - v Jižní Koreji se ocitne mladá dívka ze Severní Koreje, ale nejedná se o žádnou hrdinku, která uprchla před zlovůlí diktatury, nýbrž o prominentku režimu, která se na severu měla dobře. Fajn, to je výborný nápad, ale Špitálníková ho pohříchu nijak zvlášť nerozvíjí, je cítit, že dokáže popsat realitu, ale na vymýšlení románové zápletky nemá. Takže kniha se trestuhodně nerozvíjí, zůstává u toho nejprostšího popisu a obsahuje možná dva tři zajímavé literární nápady (střídání vypravěče, forma interview, to je tak všechno). Souhrnem se ale čtenář nedozví prakticky nic nového, celé to moc nikam nesměřuje a končí to na poněkud sladkobolné - patetické rovině. Nicméně, jak jsem uvedl na začátku, alespoň se to dobře čte a za den dva máte hotovo. Soudě podle mediální prezentace Špitálníkové jsem se bál, že to bude horší:)
Na knihu jsem se díky kladným recenzím těšila, ale nakonec to bylo spíš zklamání. Přišlo mi, že autorka chtěla obsáhnout všechny aspekty života v KLDR, čímž ovšem trpěla soudržnost příběhu. Nesedl mi ani styl vyprávění, kdy autorka vysloveně ždímá ze čtenáře emoce, což u mě bylo kontraproduktivní. Kniha by podle mě měla být řazena spíš k young-adult, tam je tento typ práce s emocemi vítaný.
Mám poměrně silnou náturu, ale tato kniha mnou otřásla. Nebojím se říci, že se jedná o geniální počin, po jehož přečtení mám v sobě mnoho otázek. Má vůbec kdokoliv z nás právo na to někoho soudit a odsuzovat? Jaká je vlastně cena všeho co máme? A mnoho dalších. Važme si nejen toho co máme, ale především toho, co zde nemáme ...
Nemůžu se z té knihy tak nějak vzpamatovat a dostat. Je to psáno jednak velmi dobře, taky se mi líbí, jak se tam až během xx stránek dostala ke slovu autorka - podle popisu je jasný, že je to ona... popis korejských reálií včetně těch nejhorších, sugestivní popis pobytu v lágru i v žití, které je taky lágrem... a konec... ten konec, ten je ze všeho nejlepší. Leží mi stále v hlavě slova o kafi a životě... kolik a za co... Mám sice raději optimistické a odlehčené knihy, takže původně bych si tuto knihu pro sebe opravdu nekoupila, Severka je z jiného rance - na počátku jsem ji koupila dceři k Ježíšku, ale poté jsem se od knihy neodtrhla celého 25tého... Doporučuju. Ano.
Prvních asi padesát stran mě vůbec nebavilo. Taky mi nesedl mozaikovitý styl psaní, příliš střípkovitá kompozice.
Přesto je to pro mě počin roku. Nejde jen o to, že je to velmi silný příběh - to se od tématu právem očekává. Ani tolik nejde o výborný jazyk, který mě u autorky mile překvapil - tak obratné malování slovy jsem od autorky nečekala.
Mnohem důležitější je, jak moc příběh nabourává systém přesvědčení čtenáře. Všichni víme, že systém v severní Koreji je nelidský. Ale číst o tom, jak severokorejce připadá nelidský systém ve svobodné zemi, to je úplně jiná zkušenost. A samozřejmě, že je na tom velký kus pravdy. Globalizovaný svět je nestálý, anonymní, nejistý, mechanický, složitý, člověk se v něm snadno cítí vykořeněně. Po popisu toho, jak nedůstojně se s lidmi zachází v KLDR, čekáme, že v té jižní člověk dojde vytouženého klidu. Jenže nedůstojné zacházení, nesvobodu a nemožnost být sám sebou člověk zažije i tam.
Samozřejmě se cítím provinile, když mám podobné myšlenky. A je dobře, že se tak cítím. Nikdo by nechtěl žít v tak kruté totalitě, nikdo by neměl být obětí zrůdného režimu. Jde jen o to, že je obrázek světa mnohem komplexnější, než si v běžném životě přiznáváme. A já ze srdce děkuji za knihy, jako je Severka, které na to tak silně poukazují.
Smutné. Vůbec nemohu soudit a ani nechci. Mohu jen napsat, že život si nevybírá, kde se narodíte. Je mi líto hlavní hrdinky a díky minulým knihám paní spisovatelky jsem věděla do čeho jdu, ale i tak mě to zase velmi zasáhlo.
(SPOILER) Četla jsem i předchozí knihy autorky, ale tady jsem si v půlce musela dát pauzu a vše zpracovat (jako mámu dvou dětí mě pasáž před prostředním předělem úplně psychicky rozložila). Neuvěřitelně silný příběh, zpočátku jsem si těžce zvykala na změny ve stylu vyprávění, ale nakonec to do sebe vše perfektně zapadá!
Od autorky jsem přečetla všechny předchozí knihy, takže jsem se na Severku opravdu těšila. Kniha se pohybuje na pomezí beletrie a reportáže, což je určitě zajímavý formát. Děj opět velmi silný, nutí k zamyšlení a to nejen během čtení, ale i když knihu odložíte. Další skvělý počin autorky.
Od autorky jsem četla již dvě knihy, takhle byla taková jiná. Původně jsem ji ani číst nechtěla, ale asi jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
ČV 2024 7 Kniha poprvé vydaná v ČR/SR v posledním čtvrtletí 2023
Čekala jsem od toho trochu víc, je vidět, že to je autorky první román. Škoda, myslím si, že příběh je silný a šlo by jej zpracovat lépe, aby to člověka vtáhlo do děje a probudilo emoce. S touto Severokorejkou se mi víc líbil rozhovor v 2. knize.
Je to už moje třetí kniha od autorky a musím hodnotit kladně její záměr sepsat román. Téma je samozřejmě zajímavé a téměř nepředstavitelné. Vyprávění z různých perspektiv a neustálé vracení do minulosti mě zezačátku trochu mátlo, ale výsledek byl nakonec moc fajn. Jde vidět, že autorka nemá s romány zkušenost, ale to nic neubírá na autentičnosti a závažnosti tématu. Závěr byl pro mě překvapením, nečekala jsem to. Celkově hodnotím kladně a určitě stojí za přečtení.
(SPOILER) Zase velmi citlivě zpracované téma, o kterém se zřejmě nemluví úplně lehce. Knihy paní špitálníkové mají přesah, troufnu si tvrdit že nikdo jiný z České republiky o KLDR nepíše. Konec smutný ale očekávaný, tato kniha ve mně bude rezonovat hodně dlouho.
Dlouho jsem uvažovala, jak začnu a už vím. Občas jsem si říkala, že vlastně nemám nějak vyhraněný styl, co čtu a čím se v knihách zabývám. A trošku mě to trápilo, když kolem mne každý vykládá o historických příbězích (nebaví mě to), o tématu 2. světové války (četla jsem, viděla filmy, stačí mi to, nepotřebuju číst kvanta o těchto hrůzách) a nebo třeba literaturu faktu. Prostě nijak nevyhraněná čtenářka.
Až přišla Nina Špitálníková se svým Svědectvím. Začlo mě to zajímat, protože u nás komunismus byl velmi silný a zdánlivě neporazitelný. Tolik společných rysů má tento režim v obou zemích a to mne zajímalo.
Říkám si, že u nás "naštěstí" to nedošlo do tohoto stavu, ale věřím, že nechybělo málo.
Prostě přiznávám na rovinu, že mne toto téma fascinuje a zároveň děsí. Našla jsem své téma, ale je mi z něj smutno.
Tato kniha je výborná v tom, že je vyprávěna z perspektivy slečny, která neznala nic jiného než tento systém a měla "štěstí", že byla v té lepší vrstvě, kde měla určité vymoženosti. V nevědomosti a v přesvědčení, že to tak má být, páchala svými svědectvími a sdělováním informací zlo, které režim šíří po celé zemi.
Je dobře, že popsala celou tu cestu, protože tak jsme mohli nahlédnout do smýšlení tamějších lidí. Neodsuzujete ji zcela, protože nevěděla, že její jednání ubližuje, zároveň však cítíte, že ve svém nitru ona sama ví, že je něco špatně.
Když dostane šanci díky svému tatínkovi, aby unikla stále trvajícímu nebezpečí, že udělá chybu a oni ji popraví, tak tomu moc nerozumí.
A nerozumí novému světu v Jižní Korei. Ač se oni snaží jí pomoct a najít svobodu, tak tu vnitřní svobodu a volné jednání ji už v Severní Korei vzali a nešlo to napravit. Bohužel.
Tvrdá cesta za svobodným životem, který Severka nedokázala vstřebat.
Za mne výborně napsaná kniha.
Štítky knihy
totalitní stát útěk Severní Korea rodina totalitní režimy ideologie nový začátek podle skutečných událostí osud české rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Nepohodlná kniha. Otevírá témata, která autorka zpracovává v předchozích non fiction svazcích - a zde se jí daří zprostředkovat dilemata života mezi dvěma režimy, dvěma životy, dvěma způsoby existence. O lžích a maskách, také ambicích a tvrdosti, pustošení duše ideologií na jedné a přemírou svobody na druhé straně. Severka, ať chce či nechce, je manipulována okolím, sama ho využívá - a ten, kdo nakonec určí její zkázu, je její nejbližší. Uživatel Polík má pravdu - nelze se divit, že to ta mladá holka neunesla. I když více než zrůdnost režimu ji láme vlastní podíl na zkáze bližních, myslím si.