Severský bestiář
Andrea Lundgren
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/416921/bmid_seversky-bestiar-GtU-416921.png
3
34
34
Severské podivno ve své nejryzejší podobě. V temných severských hvozdech se toulají všelijaká stvoření, ale jaké je z nordické fauny to nejpodivuhodnější? Liška, štika, kavka nebo kokršpaněl? Velmi jemně kalibrované příběhy se pohybují mezi temnotou a světlem, nocí a dnem, realitou a snem, ale i lesem a městem, světem zvířat a lidí. Autorka vytváří magicko-realistický vesmír, v němž se může stát ledacos, a sotva to lze vysvětlit nebo tomu porozumět. Skrytá přání a touhy po životním obratu, posunu či absolutní proměně jsou témata věčná jako slovo samo – nezapomenutelným způsobem je zpracoval Ovidius, výstižně je zachycují středověké bajky, existenciální úzkostí je zahustil Franz Kafka. Téma metamorfózy u Andrey Lundgrenové je v mnoha ohledech věčné, ale také velmi aktuální – na povrch totiž vyvěrají mimo jiné i palčivé ekologické otázky současnosti.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2019 , Kniha ZlínOriginální název:
Nordisk fauna, 2018
více info...
Přidat komentář
Bestiář to úplně není, spíš skicy drsné přírody a lidí, kteří do této přírody patří nebo mají něco z ní v sobě. Není to špatné čtení, ale třeba Lesní lišky mají v sobě kromě podivna i kouzlo, a to jsem v Bestiáři postrádala.
Nedočteno a nelituju toho. Protože žiju ve Švédsku, spousta věcí v knize opravdu odpovídá popisu, tou typickou severskou depkou nedepkou (nemůže to být depka, protože to je prostě obyčejný severský život) je kniha prošpikovaná, ale... sem tam tomu chyběl jakýsi konkrétnější závěr. Některé povídky skvostné, pohltily mě, protože jsem se do nich dokázala vžít (mluvím konkrétně o slečně na cestě vlakem a ztrácení se ve skandinávských lesích), ale většina byla taková nedokončená. Nicméně i takovéto otevřené konce pobízející k diskusi jsou běžné u severských umělců, ale tentokrát mě to nějak nechytlo. Čtyři hvězdy.
Typická severská depka, jen trochu užvaněnější, než je na severu zvykem. Asi protože ji psala žena. Bestie v knížce nehledejte, pokud tam vůbec někdo neobvyklý je, tak se objevuje jen v náznacích a čtenář je spíš nakloněn tomu, aby tyhle potvory umístil do hlav literárních postav než do reálného prostoru.
Slovní obraty jako "Uvnitř si připadal zakalený a pod kůží ho rozechvívalo ticho," nebo "Stál stranou za jeho zády v oslepující černé záři," ve mně vskutku nadšení nevyvolávají. Jsou to manýristická prázdná slova, která mají navodit mylný dojem, že se tam snad děje něco tajemného. Za mě zklamání, je to tlachání vypočítané na efekt, prázdná skořápka.
Tento nenápadný skvost vás překvapí tísnivou atmosférou, severské podivno jak má být, v tomto případě v poněkud temnějších tónech. Musela jsem si povídky dávkovat, o to víc jsem si je ale užila. Je skvělé, že se Kniha Zlín tak věnuje severským autorům
Šest, řekla bych spíše, psychologických povídek, které se odehrávají na severu Evropy a vypráví povětšinou o osamělých lidech, kteří se něčím liší od většinové společnosti, a kteří svou samotu a strachy zahánějí metamorfózou v různá zvířata. Kniha není špatná, některé příběhy mě bavily více, jiné méně.
Čekala jsem od toho víc. V porovnání například se Sobí horou bylo toto dost "vlažné". Na druhou stranu to zas "brnkalo na jinou notu", tak proč ne trochu změny :-)
Kniha není špatná, ale na téma severské tajemno jsem četla i lepší. Kdyby to šlo dám 3,5*.
Četla jsem na chalupě, kde jsem byla sama, a v noci byly horory až moc hororové. Povídek je celkem šest, tři hodnotím jako super, ostatní jako pěkné. Ale člověka mrazí a běhá mu i v posteli mráz po zádech. Nicméně zůstávají otázky a zvláštní pocit zmaru, složitosti lidské mysli atd.
Vůbec se mi nelíbí název knížky, neodpovídá obsahu, ani originálnímu názvu.
Citát:
"Když je člověk sám, není mu pláč nic platný."
"... andělé se nacházejí v meziprostoru, ve škvíře mezi skutečnostmi" - stejně jako většina postav tohoto povídkového výboru, v němž nejde ani tak o podivno jako o tajemství a ani tak o logiku jako o emoce - což sice k porozumění moc nepřispívá, ale zážitek přesto (většinou) nastává. Zášlehy ohně v modré mlze, nebezpečná otčí i matčí země s nepochopitelnými pravidly, útěšná zvířena a hledání smyslu. Ilustrace Martina Kaisera skvělé.
"Už jsi potkal nějakou ženu?"
"Aha, ano. To ne."
"Vzpružilo by tě to. Stmívá se teď tak brzy. Udělá se tma jako o půlnoci."
"Jednoho dne nastane bílá noc."
kniha není špatná... její název a to, na co láká, je však ve slova smyslu více méně zavádějící...
Kniha na pohled vypadá slibně, jenže to samé nelze tvrdit o jejím obsahu. Šest podobenství o nečekaných proměnách, hlásá anotace. Popravdě jsem očekávala něco na styl nordic noir. Pro mě kniha obsahovala šest příběhů ze života lidí s tím, že se nakonec něco stane. Něco divného, něco, co úplně nedává smysl. A s tím se posunout do dalšího příběhu. Myslím si, že autorka do čtenáře chtěla zasít i semínko pochybnosti, o čem to celé bylo, ale bez většího úspěchu. Bezpochyby si myslím, že kniha potřebuje k přečtení tu správnou atmosféru ze severu, aby vyšel najevo její správný akcent.
Severský bestiář
Tato knížka mi pořádně zamotala hlavu a já si po přečtení nejsem jistá ani vlastním jménem. Podle názvu jsem čekala vykreslení severských bytostí, anotace mě trochu překvapila, ale stále jsem byla zvědavá, co to bude. Ale vůbec jsem nečekala, že to budou alegorické povídky s otevřenými konci, které já bytostně nenávidím, ale tady mi to kupodivu tolik nevadilo. Jsem teda trochu zmatená, ale k podivu všech se mi to možná i líbilo.