Severský deník

Severský deník znamená v díle známého a u nás velmi oblíbeného současného spisovatele Jurije Kazakova vyvrcholení jeho ušlechtilých snah, knihu zralou a dosud nejhlubší. Od mladistvě poetických, zamyšlených povídek liší se poněkud Severský deník žánrově. Má charakter dokumentu. Zachovává si však básnivost dřívěkších Kazakovových próz. Jen popis je detailnější, vyhýbá se nápadnosti, zdůrazňuje nevýbojnou, skrytou mužnost. Patnáct let se Kazakov nerozloučil se svým deníkem. První kapitoly datuje už rokem 1959. Vydává je postupně časopisecky, a proto první část Severského deníku vychází už v roce 1971 také česky. Jeho úplná a definitivní verze dostává se ovšem k českému čtenáři až nyní. Dodnes jezdí Kazakov na Sever téměř každoročně, vyplouvá na rybářských lodích z Archangelska a Murmanska - a znovu s rozechvěním čeká, až se zase probudí "uprostřed bledé přírody, pod zvonem bledé noci, ve staré chalupě mezi chrápajícími rybáři", až ho zas "přivítají první rackové, zhoupne první oceánská vlna, s kácháním se z mlhy zvednou kachny a jako černá stužka se roztáhnou po břehu, v hedvábné vodě se ukáže míč tulení hlavy". Díky Severu Kazakov pochopil, že síly a schopnosti člověka jsou veliké a člověkův úděl ovlivňuje míra jeho účasti na harmonii okolního světa. Našel v atmosféře Severu příbuzné rysy - proto se v Severském deníku všechno tak autentické a přesné. K severským charakterům - ať je to ziskuchtivý starý Nestor, nebo talentovaný německý malíř Tyko Vylka z řady Kazakovových "tichých hrdinů" - našel vlastní klíč. Autorský názor nám nevnucuje, i když je vnitřně soustředěný a cílevědomý. Koná jen stále nové a nové objevy ne jako nezúčastněný pozorovatel, ale jako občan, kterého se týká opravdu vše.... celý text