Sevillský svůdce a kamenný host

14.01.2016

Nádhera, dokonalost! Snad první hra vůbec, u které jsem se kuckala smíchy. Dialogy byly zkrátka parádní (Vyslechni mě, jen dvě slova, a ten žhavý purpur z lící, nádherný a drahý klenot, ukryj zase rychle v srdci. - Jděte pryč, pryč, přijde manžel! - To jsem já. - Vy? - Ty se divíš? - Manžel? Odkdy? - Od nynějška. - Kdo to sjednal? - Štěstí s chvílí. - Kdo nás oddal? - Tvoje oči. - Jakým právem? - Tím, že vidí. - Ví to Batricio? - Ano. Říká, že tě nenávidí. - Cože? - Ano. Miluju tě. - Jakže? - Ve svých rukou. - Jdi mi!), o postavách nemluvě; sýčkující Catalinón si mne okamžitě získal. :) Don Juan se taky neproslavil jen tak, jeho praštěné kousky byly chvílemi tak přitažené za vlasy, že se nad nimi zkrátka nešlo neuculovat - náhoda mu šla mnohdy na ruku těmi nejnepravděpodobnějšími způsoby, beztak ji taky svedl - a velké finále s kamenným hostem je už kapitolkou samo o sobě. Doporučuji! (Obzvlášť jako zápis do čtenářského deníku - i kdyby vám to nesedlo, sto sedmdesát stran sfouknete raz dva. :))

"Naposled tě napomínám, poslouchej mě bez odmluvy."
"Dobře, když pán jinak nedá!
Ty jsi pán a já jsem tvůj,
když mi řekneš: znásilňuj!
skočím třeba na medvěda.
Zbouchnu třeba převora,
a nač bychom mluvili,
když děláme násilí,
jsi pán, já tvá opora."