Sex, smrt a manželství
Jon Øystein Flink
https://www.databazeknih.cz/img/books/98_/98487/bmid_sex-smrt-a-manzelstvi-Ydp-98487.jpg
3
33
33
Sebevražda bývá u mladých spisovatelů horkým literárním tématem. Také Jon Øystein Flink otevírá svůj útlý román scénou, v níž se zoufalý vypravěč, třicátník unavený životem, pokouší oběsit na záchodové trubce. V dokončení činu mu zabrání řada nepříznivých okolností, a tak vymýšlí další způsob, jak skoncovat se životem. Ani později však není úspěšný a je nucen nadále přežívat v odporném norském hlavním městě a v neméně odporné norské společnosti, v nenáviděném světě. A přestože dělá maximum pro to, aby potlačil pesimismus, nenávist a zoufalství, jež v sobě nosí, a přizpůsobil se společenským konvencím, nedaří se mu to. O tom všem jeho blízcí nemají tušení, protože navenek se jeho život odvíjí naprosto spořádaně – je považován za seriózního spisovatele a úspěšného mladého muže, který co nevidět uzavře sňatek se svou snoubenkou. Vedle této tváře má však i tvář druhou, zcela odlišnou, kterou ovšem úspěšně skrývá. Když se nakonec rozhodne s rozdvojeností své osobnosti vypořádat a vypadá to, že se jeho život přece jen změní k lepšímu a on dosáhne jakéhosi štěstí, dojde k drsnému zvratu. Flinkův román je syrový, melodramatický, sarkastický, ale zároveň hravý i vtipný.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , VakátOriginální název:
Sex, død og ekteskap, 2009
více info...
Přidat komentář
Budete litovat, že se hlavní hrdina na prvních stranách skutečně nezabil. I náhodný shluk písmen si chcete přečíst raději než tuto knihu.
Na jednu stranu super černý humor, na straně druhé snaha neustále a postupně šokovat. Ale takovým tím rádoby pozérským způsobem. Kniha, která má stejné problémy, o kterých autor poučuje, že by se spisovatelům stát neměli. Pro děj zcela zbytečné odbočky k hudbě, nejspíš proto, abychom se dozvěděli, že autor tomu rozumí. Konec seversky klasický. Kdo čte severskou beletrii častěji, konec spolehlivě odhadne. Nemůžu se zbavit dojmu, že kniha nese autobiografické rysy autora akorát více vyhrocené. Za mě zklamání. Velice nevyvážené a navzdory kratičké délce občas docela nudné. Světlá místa přináší jen černý humor, který, jak jde kniha dál, ustupuje a je nahrazen rádoby poučnými pasážemi o hudbě (v tak kratičké próze, kde autor nemá čas na nic a vše jen letmě a povrchně naťukne, zato plýtvá na popisné pasáže o něčem, co není pro knihu samotnou vůbec podstatné, mi přijde jako těžce nezvládnuté autorovo ego). 55%
"S výjimkou mé snoubenky mám na celou tu zatracenou rodinu jen špatné a odporné vzpomínky, ať už jde o její rodiče, sourozence, tety a strýčky, sestřenice a bratrance, neteře a synovce, nemluvě o prarodičích, zvlášť o dědečkovi, který byl za války v koncetráku, ale kterého bohužel Němci nestačili zplynovat. Právě to považuju za vůbec nejhorší čin nacistů."
Černý humor level Norsko.
Půjdu do pekla, když mi to přijde vtipné?
Celá ta knížka je tragicky vtipná - miluju to.
104 stran chichotavé deprese.
#DarkSoulsUnited
Na tento druh literatury jsem asi příliš stár nebo jsem naladěn na jinou vlnu, tohle dílko mne zklamalo, alespoň vím, čemu se příště vyhnout.
Nějak nemůžu těm Seveřanům přijít na chuť. Je to zřejmě ten nedostatek světla a sluníčka. Všechno je depresivní, sebevražedné, ujeté, nechápu.
Naprosto nečekaný závěr. Jak se mi ale kniha ze začátku líbila, tak to šlo rychle dolů.
Recenze:
Útlý norský román „Sex, smrt a manželství“ od Jon Øystein Flinka (*1976) je drsný, depresivní, naturalistický, ale i sarkastický, humorný a hravý. Zaškatulkovat ho do jednoho žánru či námětu je poměrně složité. Určitě je to obraz života dnešní západní společnosti, obraz zajištěných, a přitom „nešťastných“ mladých, jako je náš hrdina. Je jim nadějný dvaatřicetiletý spisovatel z norského Oslo, do jehož života vstupujeme té noci, kdy se rozhodne oběsit, skoncovat se svým životem. Není to momentální rozhodnutí, ale jako čtenář přesně nevíme, co je podnětem k tomuto rozhodnutí. Přitom toto fatální životní rozhodnutí autor zlehčuje, a to úmyslně, místem činu (pánským záchodkem v mužově kanceláři), či vnitřním monologem o volbě té správné hudby v IPodu při umírání. (Schubertova symfonie b moll nebo norské lidové balady?) Když nevyjde pokus na záchodku, přesuneme se do metra, kde by mělo už rozhodnutí být definitivně doděláno. Ale i zde nějak není klid na umírání. A tak nakonec mu nezbývá nic jiného, než přijmout roli, která je jako oficiální maska skrývající jeho temné já. Můžeme říci, že skutečně temné a drsné. Stačí vzít hrdinovy názory na Norsko – „.. velká pravda skrývající se především za tím vším samozřejmě zní, že zkurvené je Norsko, a to především to Norsko reprezentované Norským národem.“ Vyjít to v posledních měsících, čtenář by si mohl říci, jestli to není o životě šílence Anderse Behringa Breivika, který letos v červenci zmasakroval sedm desítek lidí. Hrdinův sarkasmus a cynismus se naplno projevuje i při nenáviděném setkání snoubenčiny rodiny – „zvláště o dědečkovi, který byl za války v koncentráku, ale kterého bohužel Němci nestačili zplynovat. Právě to považuji za vůbec nejhorší čin nacistů.“
Jaký si udělat názor na našeho hrdinu? Je to tragická postava, je to floutek bez citů, který nastaví zadek teploušovi, a následně to udělá do pusu třináctileté sestřenky? To si musí rozhodnout každý čtenář sám. Stejně jako to, zda brát toto dílo jako psychologickou novelu o úpadku moderního mladého člověka, nebo jako značně cynický, ale přesto humorný příběh ze současného Norska?
Pravdu ale asi budou mít jedni jako druzí. V tomto románu, kde jde všechno od desíti k pěti, se čtenář bude smát, i bude nucen se zamýšlet. Budeme se usmívat nad cynismem hrdinovy cesty životem, i utápět v jeho depresích či halucinacích. Možná i nad tím, nakolik je to autobiograficky laděné? Hrdina i Flink jsou stejně staří, oba žijí v Oslo…
Pokud máte v oblibě skandinávské tituly jako „Teorie sraček“ od Arto Salminena nebo „Švihadlo“ Juha Seppäläho, tak si jen obohatíte svou knihovničku o další obdobný čtivý titul. Pokud ne, tak prostě musíte přistoupit na autorovu hru, trochu snížit morální hodnoty, nastavit cynismus a ironii na maximum, a pak se už jen budete bavit.
V norského orig. „Sex, dod og ekteskap“ přeložila Kateřina Kryštůfková pro nakl. Vakát.
Díky moc Brno, BoboKing
Sex, smrt a manželství
Vždycky, když se v anotaci píše, že jde o autora, který "patří k nové, slibné generaci spisovatelů", obsahuje kniha text, jako je tenhle. Je to krátký, děj to moc nemá, je v tom spousta provokace a kritika společnosti, občas nějaký ten černý humor a deprese. Jenomže texty vypovídající o aktuální době (logicky) zastarávají: tenhle je starý 10 let a je to dost znát. Autorovy provokace už v roce 2019 ani moc provokativní nejsou. Fakt mě má dojmout, že hrdina píchá třináctku, kámoší se s feťačkou a nechá se ojet chlápkem za prachy? Zív. Tohle už jsem četla tolikrát. Taky slovo "homouš" podle mě dávno patří do propadliště dějin. Scény, kde si hrdina stěžuje, že nezplynovali dědečka v koncentráku, a partnerské vyznání nevěry mě nicméně pobavily. A navíc na konci chcípne. Takže krásný dvě hvězdy, díky čau.