Přidat komentář
Červená knihovna. Četla jsem tuhle knížku ve čtrnácti letech, protože jí přečetly všechny holky ve třídě! Ale pamatuji si, že už tenkrát jsem měla jisté výhrady. Dneska bych asi žasla.
Mám vydání z roku 1927. Zůstalo mi po babičce, které v tom roce bylo 16let a její milý Jenda jí tam vepsal krasopisně věnování... To už tu citovat nebudu, je to soukromá věc, ale pro mě tedy Stáňa se sametovýma očima a mladý filozof jednoznačně patří k romantické nostalgii starých časů... :-)
Shodou okolností a v rámci Čtenářské výzvy pro tento rok se mi souběžně dostaly do rukou dvě na pohled zcela odlišné knihy.
Erilian Město čarodějů Terezy Janišové a Sextánka Viléma Neubauera. Vydání těchto knih se od sebe liší asi o 80 let a zdánlivě nemůže být nic rozdílnějšího než život Stáni, zhruba šestnácti či sedmnáctileté studentky jednoho pražského prvorepublikového lycea a Kiary, stejně staré studentky Univerzity magie. A přece!
Obě nám jsou představeny jako rozjívené dívenky, které se v tom "zásadním roce" rychle mění v mladé ženy, obě se zamilují do tajemného muže, který je, ó hrůza, UŽ tak starý, neboť mu je něco kolem třiceti. V obou případech se začne jejich chování (a prospěch ve škole) rapidně horšit, obě tají před svojí nejlepší (a vlastně jedinou) kamarádkou jak to tedy s nimi vlastně je, obě, Stáňa i Kiara, jsou zoufale smuté z toho, jestli je dotyčný zajímavý muž (Obliba černé u obou mužů podmínkou!) miluje či nemiluje. A obě se kvůli "úkladům" a kvůli své tajné lásce dostanou až na pokraj smrti. A hele, kdopak do děje náhle zasáhne??? Kdopak si je asi nakonec odvede za "šťastným životem po boku milovaného muže"??? No jasně že ten starý páprda, který umí proměnlivá či jaká kouzla nebo hodlá studovat Asyřany. Podobnost obou knih je až tak důkladná, že např. v obou případech hrdinkám jde v jednu chvíli na nervy právě ta jejich jediná a nejlepší kamarádka, protože zatímco ony nic, tak ty jejich kámošky se neustále pusinkují, cukrují a vrkají se svým vyvoleným mládencem. No, řekněte sami, nenaštvalo by to Stáňu i Kiaru a vůbec každou sedmnáctiletou krásnou dívku, jejíž ošklivější kámoška má víc štěstí? A jasně, že se s ní nakonec udobří! Jak jinak. To že Kiara ráda tančí, ale Stáňa bruslí, nebo to že Ivan Sychrava alias Jan Sámo je zároveň nejen výborný učitel, ale i básník, kdežto Lyraz Perelian, je nejen výborný čaroděj, ale i učitel, to jsou jen třešničky na dortu. Kdo by taky dnes obdivoval básníka, že jo? Tak ještě kdyby byl frontmen nějaké kapely. To už je lepší a stylovější ten čaroděj!
A aby bylo jasné, já nepodezřívám Terezu Janišovou, že opisovala a dala Sextánce oděv 21. století! To ne. Tvrdím však že ať se doba mění jakkoliv, v mysli části mladých dívek (NEJEN!!!) přežívá stále tatáž romantická touha, jako u jejich praprababiček.
Ale odpusťme autorům perly jako: "zaparkovaný kůň" či "lahodný oběd" u Janišové nebo "jeho oko toužebně a měkce ulpělo na dívčí postavě v bílém šatě" či "pohodila hlavou a vlasy se jí jako pramen roztekly po ramenou a bocích až k patám" u Neubauera!
Obě knížky jsou typické oddechové čtení (a snění), a pokud je probůh nebudeme vydávat za "literaturu", tak proč ne?
Poctivý román pro ženy a dívky, u kterého se mi chtělo věřit, že to snad autor skutečně myslel vážně. Obsahuje všechna myslitelná žánrová klišé, která by si dnes už nikdo netroufl použít v takovém množství. Je to tak strašný kýč, až se k Sextánce ráda vracím.
Štítky knihy
zfilmováno učitel a žák nešťastná láska profesoři zakázaná láska věkový rozdíl partnerů (age gap)
Autorovy další knížky
| 1992 |  Osada mladých snů |
| 1997 | Sextánka |
| 1993 |  Píseň věčného mládí |
| 1997 | Filozofka Mája |
| 1928 |  Bílý chrt |
Takový slaďák :-) krásně naivní. I když jiné románky mám raději.