Shakespeare: Životopis

předevčírem

Naprosto vynikající práce o Shakespearovi. O "Willdovi" každoročně vychází několik prací nejrůznější kvality. Je tomu tak už od 18. století. Kniha Parka Honana je sice stará téměř 30 let, přesto si dovolím tvrdit, že ji lze považovat mezi ty nejlepší, které jsou v současnosti k dispozici. Autor totiž shrnuje vše, co se Shakespeare týká. Nezaměřuje se pouze na lidskou osobnost Shakespeara (což je za mě ta nejlepší část, přičemž naprosto skvostný je popis Londýna, do něhož dramatik mohl vstoupit), ale i literárně dramatický rozbor jeho díla i divadelního světa (což jsou za mě spíš ty nudnější části), historiografický kontext a kriticky se dívá na mýty i omyly okolo Williama Shakespeara. Nechybí ani bohatá paleta lidí, s nimiž Shakespeare za svůj život přišel do styku. Je zajímavé, že jejich osobnosti i životy jsou jasněji popsané než samotný Shakespeare. Dávám to za vinu dochovaným archiváliím a zmiňuji jen jako zajímavý postřeh.

Je na místě si přiznat, že to není zcela jednoduché čtení, natož knihou ženoucí se za senzací. Zároveň to není zdrcující a vyčerpávající syntéza drtící čtenáře suchopárnou faktografií. V textu se dobře orientuje a vyhledává, čímž se stává skvělou příručkou a téměř učebnicí pro kohokoli, kdo má zájem blíže poznat anglického dramatika ze Stratfordu. Skvělá je poslední kapitola, kde Honan komentuje dosavadní práce na téma Shakespeara, upozorňuje na jejich úskalí a oceňuje jejich přínos, který v některých případech neupadá ani po několika stoletích. Ostatně sympaticky kritický je i k samotnému objektu, Williamu Shakespearovi, kdy ho slepě neadoruje (což je osvěžující), zároveň ho očišťuje od různých klepů a mýtů (což je navýsost příjemné) a především předkládá profil člověka, který mi byl po lidské stránce skutečně sympatický.

Skvělý doplněk k souhrnnému Dílu Williama Shakespeara od Martina Hilského.

27.11.2021

Pri Shakespearovi sa nedá nepracovať s neoverenými informáciami. To platí pre Honana, Greenblatta, Shapira i Wellsa. Nikto netuší aký ten Shakespeare vlastne bol, čo si myslel, čo cítil - dá sa to nanajvýš odvodzovať z jeho hier a to všetci svorne priznávajú. Na Honanovi je však v tomto ohľade zaujímavé to, že na rozdiel od mnohých iných sa snaží k Shakespearovi pristupovať dominantne cez okolité prostredie a historické udalosti a snaží sa obmedziť "neoverené" na minimum. Ťažko na česko-slovenskom knižnom trhu zoženiete exaktnejší "beletrizovaný" a popularizačný prístup k Shakespearovi.

Výsledkom je však potom ťažko lúskateľná hromada informácií naskladaných jedna vedľa druhej. Ak si to chcete (podobne ako ja) otvoriť a čítať večer pred spaním, budete pravdepodobne trpieť. Tu potom skôr ten Greenblatt, Shapiro a Wells - tam je však potom tých "neoverených" interpretácií často veľmi veľa. Na druhej strane je to však pre laických fanatikov veľmi zaujímavý zdroj. Akurát by som tú knihu čítal ako študijný materiál potom, čo ste "vyčerpali" všetky ostatné životopisy a máte chuť si skôr rozšíriť poznanie o mnohé zaujímavé jednotlivosti - napríklad o veľmi plastický obraz dobového Stratfordu a pod.