Elvenbane
Andre Norton , Mercedes Lackey
Dvě velké vypravěčky epické fantasy se spojily, aby vytvořily napínavý příběh dívky Shany, zrozené ze zapovězeného spojení příslušníka vládnoucí rasy elvenlordů a lidské matky. Shana je opatrována a vychovávána dračím rodem, pradávným plemenem, jež je záhadou pro lidi i elvenlordy. A přece právě z tohoto místa vzejde síla, která ohrozí neochvějnou moc elvenlordů. Shana totiž celou svou bytostí naplňuje Proroctví, z něhož i všemocní mají strach.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1996 , MustangOriginální název:
The Elvenbane, 1991
více info...
Přidat komentář
Zlí elfí lordi zotročují celý svět svojí mocnou magií. Bylo dáno proroctví, že se jednoho dne zrodí míšenka, jenž se stane jejich zkázou. Moc hezká premisa na správné béčkové fantasy !
Kniha je zvláštně rozvrstvena. Hrdinkou první třetiny knihy je dračice Alara, prostřednictvím níž se seznamujeme se světem, mocenským rozložením, kulturou a vztahy mezi rasami. Celá tato třetina je hrozně pomalá, rozvláčná, nic se v ní neděje a navíc je hrozně zmatečně napsaná. Chvíli autorka přeskakuje do minulosti, pak zase do budoucnosti a obě časové linky od sebe nejsou nijak zřetelně odděleny, takže se čtenář po chvíli ztráci nejen v tom, jestli je to, co zrovna čte přítomnost, nebo minulost, ale i v tom, z čího pohledu je děj zrovna vyprávěn. Zmatek, nuda, roztahanost.
Až ve druhé třetině knihy se teprve narodí "hlavní hrdinka" jménem Shana, jenž se má stát onou proroctvím předpovězenou zhoubou zlých elfích lordů. Sledujeme její dospívání v dračím společenství, kde jako jediná míšenka mezi draky musí snášet šikanu a tyranii, ale nachází i první přátelství.
Kniha se zde konečně trochu rozjíždí. Poprvé konečně můžeme číst přímou řeč, dialogy mezi postavami, všechno je na rozdíl od suchopárné a seznamovací první třetiny daleko živější. Děj ubíhá, i když stále rozvláčně, pomalu, s popisným charakterem a detailním vyprávěním. Shana putuje světem, zažívá různá dobrodružství, během nichž se z ní ovšem nestává žádná zhouba. Shana neustále jen fňuká a nechá se někým zotročovat a nebo zachraňovat.
V poslední třetině knihy ovšem i ona ustupuje do pozadí a hlavními hrdiny se stávají Valyn a Mero. Děj začíná ukrutně rychle akcelerovat, spousta postav, jejichž osudy, pozadí a charakter nám byly detailně a rozvláčně přibližovány, už nemají žádné místo, jsou sotva zmíněny a všechno je odbyto ukrutně rychle, jako kdyby si autorka najednou uvědomila, že má k dispozici vlastně jen omezené množství stran, které může popsat a byla donucena všechno hrozně rychle ukončit. Velké příprava na finální bitvu vyzní strašně zbytečně, protože je celé finále hrozně násilně dotlačeno k WTF vyústění, aby se honem honem mohlo celé uzavřít bez velkých ceremonií během asi dvou stránek.
Jinak kladem knihy pro mě je, že má onu devadesátkovou, hrozně nemoderní, obstarožní a syrovou fantasy poetiku, jenž je poplatná své době, má svoje krásné naivní kouzlo a já pro ní mám velkou slabost. Této stylistice odpovídá i barevná, krásně malovaná klasická fantasy obálka, která mě ke knize připoutala od samého začátku. Tenhle styl malby miluji.
Suma sumárum, byly zde dobré momenty, mělo to celkově potenciál, ale čiší z toho šílený amatérismus, který vyústil ve zmatený a dramaticky nevygradovaný scénář, který postrádá logickou příběhovou osu, stejně jako chování a dialogy postav občas postrádají logické chování.
Při prvním čtení... okouzlení:-)!
Při druhém čtení - zase potěšení!
Mám pocit, že v této knížce
nejsou žádná velká slova
o boji dobra se zlem...
a přesto to tam všechno je
a po čase, nejspíš,
ji vyhledám znova :-).
Nebude to vzápětí
(je tolik dobrých knih ke čtení)
ale určitě se k ní jednou zas vrátím,
už potřetí :-).
O čem to je? No, příběhy o dracích mě prostě moc neberou, zdá se mi, že je už předrakováno. Tak nevím, proč zrovna tento - mluvím o obou dílech samozřejmě, mě strhl a to docela dost :-). Ve světě, kde žijí tři druhy inteligentních tvorů: elfové, draci a lidé (pouze lidé jsou původní, draci a elfové se sem dostali jakýmsi průchodem mezi světy - zmíněno celkem okrajově) , zachrání dračice novorozené dítě - míšenku elfího lorda a lidské konkubíny a vychová ji jako svoje dítě (už tento čin je úplně mimo všechny zavedené zvyklosti, a že jich tam pak hodně přibude!). Dítě, jako i všechny ostatní takové míšence, odsouzené k smrti.
A tím to všechno začne!
Knížku jsem četla před patnácti lety a doteď si pamatuju, jak byla skvělá. Střetávají se v ní krutí elfové vládnoucí lidským otrokům, nenávidění míšenci, kteří disponují velkou magickou mocí a prahnou po pomstě, a draci. Moudří tvorové, ovládající hmotu a přijímající prakticky jakoukoliv podobu, dosud se skrývající před lidmi i před elfy.
Elvenbane je nádherný epický příběh ze světa, kde spolu žijí lidé, draci a elfové. Jejich vztahy nejsou z nejlepších, a tak o dramatické situace není nouze. Je bezesporu úžasné, jak lehce člověk do tohoto vyprávění vklouzne a jak rychle ho dobrodružství míšenky Shany pohltí. Doslova na každé stránce se tu něco děje, aniž by text zahlcoval nebo se příliš rozbíhal do stran. Autorky mají vše dobře promyšlené a vedou čtenáře po napjatém laně přímo k cíli s bravurou profesionálních provazochodkyň. Přestože má kniha pokračování, je příběh celistvý a uzavřený, přičemž finále je z těch opravdu povedených. Elvenbane mě bavila a já si četbu neskutečně užil.
Je to moje oblíbená kniha. I když začátek je pomalý a konec vlastně hodně rychle vyřešený. Moc se milíbí svět, kde se střetávájí elfové, lidé, draci, míšenci a jejich role jsou úplně jiné, než známe z ostatních SF. Je to kniha, ke které se vracím jednou za několik let abych mohla být s draky a Shanou. Čtvrtá hvězda je za Shanu. Jedna z mála knih SF, kde hlavní hrdinka je holka - a navíc tak skvělá. Umí čarovat, mluví s draky, kouzlí s kameny a dokáže si poradit na poušti, v doupěti, v Citadele.....Pokud bych si mohla vybrat kterou postavou v knize chci být, pak jsem Shana.