Tygřice
Torey L. Hayden (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136660/bmid_tygrice-136660.jpg
5
268
268
Pokračování knihy Spratek V předchozí knize Spratek se Sheila rozloučila se svou učitelkou a ta o ní neměla několik let žádné zprávy. Když se Torey dozví, že se v letním programu pro děti s handicapem, kde bude pracovat, objeví jako praktikantka studentka střední školy Sheila, přijde jí to nejdříve jako zajímavá náhoda. Záhy zjistí, že to je ta „její“ Sheila a osudy obou hrdinek se na čas znovu propojí. Dospívající Sheila se vyrovnává nejen s tím, že její učitelka zveřejnila jejich příběh knižně, ale také dává Torey a celému okolí najevo, že ona přece není žádná literární postava. Navíc je v ní stále velmi živá bolest z toho, že ji její matka opustila a že neví, kde a jak žije její mladší bratr. Snaží se zapojit do práce v letním kempu pro děti s handicapem, ale bohužel to provede hodně „po svém“ – nechce se jí respektovat pravidla a má dojem, že odhadne lépe než učitelé, co se v dětech skrývá. Její iniciativa „na vlastní pěst“ vyvrcholí tím, že unese chlapce Aleja, který má přejít do jiné školy, aby ho „zachránila“. Její dospívání je plné zvratů, ale Sheila, která se postupně vyrovnává s traumaty z dětství, nakonec vyspěje a je z ní spokojená mladá žena. Kniha osloví zájemce o skutečné příběhy s psychologickou tematikou, lidi, kteří se věnují práci s dětmi s handicapem a poruchami chování. A samozřejmě všechny, kdo chtějí vědět, jak to dopadlo se Sheilou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , PortálOriginální název:
The Tiger's Child, 1995
více info...
Přidat komentář
Četla jsem, protože jsem chtěla vědět, jak to dopadlo se Spratkem. Bohužel už to nebylo tak fascinující.
Moc se mi líbila a oceňuji, že tady autorka odkrývá a hodnotí naprosto objektivně a upřímně i sama sebe, odhaluje své pocity, svou nespokojenost. Ukazuje nám, že i přes to, že chceme pomoci, může ten druhý mít naprosto rozporuplný pocit. Nikdo nejsme stejný. Také jsem ráda, že to se Scheilou nakonec dobře dopadlo, ikdyž ne zcela podle Toreyiných představ, ale na tom si alespoň uvědomíme respekt k životu druhého jedince ať se rozhodne pro cokoliv, vždyť někdo ke štěstí nepotřebuje dobývat vyšší vzdělání. Příběh mě zcela pohltil a držela jsem jim oběma palce.
Knížka se mi moc líbila. Je hezké vidět a prožívat s Torey to prozření, že to, co ona považovala za dokonalé řešení pro Sheilu, možná tak dokonalé nebylo. Jsem ráda, že kniha končí optimisticky a Sheila si v životě našla své místo, i přes veškeré okolnosti.
Autorka se v tomto díle již nestaví do role paní dokonalé, která všechno zvládá bez ztráty kytičky. Nestydí se psát o svých chybách a omylech, i o tom, jak se na Sheilu před lety také vlastně vykašlala. Škoda, že Sheila nešla na vysokou.
Dost podobná Spratkovi,ale taky dobrá. Potěšilo mě,že jsem se dozvěděla,jak to se Sheilou dopadlo. :)))
Torey píše velmi dobré knihy, takže i když dávám knize méně hvězdiček, neznamená to, že se mi nelíbila. Je to skutečný příběh, který se tak prostě stal a nikdo na něm nic nezmění. Životní příběh Sheily je silný a její cesta k "normálnímu životu hodně klikatá (s pro někoho možná překvapivým koncem). Důležité je, že ona sama je nakonec spokojená, i přes takové věci, které ji budou provázet asi až do konce života. Takže mé hodnocení asi vychází z mého pocitu, který jsem v průběhu měla, ale nedokážu ho popsat, ale to vlastně není vůbec na škodu.
Právě dočteno, hluboce se skláním před paní spisovatelkou ....já ani snad nemám co k tomu napsat ....neuvěřitelná žena , která dělá neuvěřitelné věci . Lidská , empatická , vzdělaná na nic si nehrající....takovou paní učitelku bych přála všem dětem.
Bohužel pro mě zklamání, z knihy Spratek jsem byla nadšená, ale tato kniha mě neoslovila a ani jsem nebyla schopna dočíst ji do konce, ačkoliv jsem se na ni velmi těšila a příběhy podle skutečné události mám velmi ráda.
Jsem ráda, že autorka se k Sheily vrátila a popsala, jak to s ní dopadlo :) Možná první kniha byla lepší v tom, že v ní bylo vše nové. V tomto dílu se hodně věcí opakuje - popis toho, jak Torey pracuje ve speciální třídě atp. Každopádně knihy s podobnou tématikou jsou moje láska a děkuji za ně!
Četla jsem komentáře ještě předtím, než jsem četla tuto knihu. Myslím, že to byla trochu chyba. Při čtení jsem pořád bojovala s názorem ostatních, že je slabší než Spratek. Tohoto pocitu jsem se začala zbavovat až ve druhé polovině. V první polovině byl v podstatě stejný scénář. Torey, třída plná problematických dětí a Sheila. Chyběl mi tam více propracovaný děj. Spíš my to přijde, že se to zdrclo na pár rozhovorů Torey a Sheily a dohady učitelky, která potkala svoji chráněnku po tolika letech. Ve druhé části už mě kniha opět naplnila, stejně tak jako Spratek. Nicméně jsem začala uvažovat o tom, jak se k sobě lidé chovají, co si říkají, že věci někdy nejsou tak jednoduché, průzračně jasné. Neustále jsem si musela připomínat věk Sheily. Její uvažování a zkušenosti v tomto věku, je zvláštní, že podobně na tom mohou být i jiné děti v našem okolí a nemusí to být ani v Americe. Zajímal by mě obdobný román v českém prostředí... Nevíte o něm?
Knihy od této autorky jsou úžasné, nikdy se jich nepřejíte a budete chtít přídavek :-).
Kniha jako taková se čte stejně dobře, jako předchozí díl. Nicméně nemohla jsem si pomoct - Torey se v této části "vybarvila", resp. to, co mi na ní nesedělo dřív, se najednou více projevilo. Zdaleka nebyla tak trpělivá; a i když se to dá těžko posuzovat, některé její postupy jsem prostě nechápala a celkově mi byla méně sympatická.
Každopádně Sheilin příběh je odvyprávěn dobře a myslím, že by si ho nikdo, kdo četl Spratka, neměl nechat ujít. Určitě pomůže některým lidem otevřít oči a vnímat druhé snad i trochu jinak, s větší dávkou tolerance a pochopení...
Valná nevýhoda pokračování (nejen) knížek tkví v tom, že lze srovnávat s předešlými díly. Alespoň já se od toho teda nedokážu odprostit, takže za mě jen tři hvězdičky, protože Spratek je určitě lepší. Bylo to sice opět rychlé, čtivé, zajímavé, ale něco tomu prostě trochu chybí...nesmála jsem se, nebrečela (i když je pravda, že na krajíčku jsem chvilkama měla) a po přečtení jsem neměla valnou potřebu o příběhu dál přemýšlet, i když je fakt, že ve mě zůstalo něco z toho rozporu, zdali vůbec Torey Sheile před lety pomohla a nebo, jestli jí to udělala ještě horší...
Hm, pomsta možná chutná nejlíp studená, ale o příbězích to určitě neplatí, tady je už vystydlé všechno, navíc na přebale je v anotaci zřejmé, že anotátor si knihu jen tak přeletěl a pak bohužel ne vše v anotaci je pravda.
Taky mě vytočilo, jak si někdo může myslet, že oběť týrání nějak povzbudí práce s jinými oběťmi! Kde na to má vzít sílu? Popravdě se divím, že onen "letní tábor" neskončil nějakou katastrofou..., opravdovou a mnohem dřív.
Lepší je první kniha o Sheile, ale dobrá. Mám pro autorku slabost, také bych chtěla být tak dobrá učitelka, která ani moc nepochybuje, že koná nesmírné dobro.
Čekala jsem víc, ale na to, že je to podle skutečnosti se mi Tygřice četla celkem dobře (jen se moc táhla).
Celou dobu, co to čtu, je mi tak nějak do breku (také mám dceru - matky chápou) a říkám si - Ale ona měla pravdu! Kdyby ji tam nechala, nezasahovala do života, bylo by jí lépe. Kdyby jí neukázala světlo, nevěděla by, v jaké tmě žije. Trpí z velké části díky ní..!
Je mi z toho zle.
"To není fér! Není to správný. TY bys tu být neměla. Tohle všechno by mi měla říkat máma. Ne nějaká učitelka. Kde jsou všichni ti lidi, kteří mě MAJÍ mít rádi?" !!
Štítky knihy
psychologie poruchy chování speciální pedagogika děti s výchovnými problémy psychická traumata podle skutečných událostí sebepřijímáníAutorovy další knížky
| 2008 |  Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval |
| 1994 | Divná Jadie |
| 2009 | Dračice a mazánek |
| 2015 | Tichá holka |
| 2012 | Tygřice |
Všechny knihy Torey L.Hayden jsou důkazem jak složitá je lidská , respektive dětská psychika.
A u dítěte jakým byla Sheila to platí dvojnásob.
U Spratka jsem pochybovala o tom,že je dobré pro dítě ,aby se stalo závislým , v tomto případě , na učitelce.
Je ovšem otázka jestli by výsledek byl nakonec stejný jako v tomto případě.
Asi krátkodobá bolest je lepší než lhostejnost.