Shoříme na vlnách
Karel Hron
Čtrnáct povídek v duchu magického realismu vás ponoří do světa, kde je prolomena hranice mezi snem a realitou. Město, řeka, mlha i podzemní dráha se stávají živými bytostmi a snícím ukazují svůj charakter podobný povaze lidí. Zpod zavřených očí Města vylézají noční můry a vydávají se na cestu do ložnic spících obyvatel. Sny mají pro člověka zásadní význam. Souží nás i fascinují, ukazují nám to, co v bdělém stavu postrádáme. Bezčasí, ve kterém se sny odehrávají, nám může pomoci pochopit mnohé nejen z naší minulosti, ale i zachytit signály toho, co se stane, nebo přesněji, co se může stát. „Nebráním se. Vím, že nikdo nepřijde. Ten, kdo měl přijít, teď stojí přede mnou, a já přijímám svoji smrt z jeho rukou. Pomalu ztrácím vědomí. Srpek měsíce na chvíli osvětlí jeho tvář. Vím, že je to tvář, kterou jsem kdysi nosil. Vím, že až se ze snu probudím, nebudu si z něj pamatovat vůbec nic. Vím, že se už nikdy nevrátí.“ Autor pracuje s tématikou střetu snů a reality poutavým jazykem, s lehkostí vtáhne čtenáře do děje zakončeného většinou výraznou pointou. Každá z povídek je doplněna ilustrací od malíře Yara Pružince v duchu odkazu českého symbolismu. Audio verzi povídky „Někdo musí přijít“ namluvil herec Karel Dobrý a je k poslechu na YouTube.... celý text
Přidat komentář
Moc rád bych dal víc, protože autor má podobné záliby ve snech (a zelených čajích) jako já, dělá si podobné zápisy snů, řekl bych, jenže mu chybí žel skutečné vypravěčské střevo. Všechny ty povídky by potřebovaly dramaturga, člověka, který by je učesal a udělal z nich NĚCO. Takhle jsou to jen takové povrchní záznamy bez pointy, bez napětí a vlastně bez děje. A ano, i sny mívají děj. Často vlastně chybí i zdařilý popis atmosféry, aby to neznalého čtenáře chytlo a nepustilo. Chtělo to zkrátka trochu víc zdramatizovat. Škoda, jinak je mi ten počin hodně sympatický,
Soubor povídek je autorovou prvotinou a musím říct, že mě velice mile překvapil. Každá povídka je zahalená v jiném hávu a obestřená tajemným světem snění. Neotřelé příběhy nás zavedou do rozmanitých sfér říše fantazie a vskutku stojí za to věnovat čas přečtení této báječné knihy.
Když se mi tato kniha za zajímavých okolností dostala do rukou, vůbec jsem po prvotním prohlédnutí a prolistování nepochybovala. Bude se mi líbit. A bude se mi sakra líbit ! A zabydlí se v mé knihovně kde bude sousedit s naučnými i odbornými psychologickými a archetypálními knihami.
Při čtení těchto 14 povídek vnímavý čtenář vždy zjistí, že mají obrovský přesah a děje se v nich více věcí a dějů na několika rovinách zároveň. Dochází k prolínání rovin a to někdy i se čtenářem samotným. Líbí se mi autorova lidskost a líbí se mi to, že z knihy není cítit účelová touha po senzaci a psaní pro ohromení. Vše v knize plyne a vyvíjí se, jako SEN.
Všechny děje v knize popsané, jsem si při čtení představovala a často mě to zavedlo také někam mimo prostor a čas. Někdy jsem se opravdu pobavila a velmi mě bavila i autorova ironie a sarkasmus. Vždyť i sny jsou plné paradoxů a momentů, kdy si říkáte
"to jako vážně?". Ano. Vážně ;) A co není může skutečně i být ...
Od některých povídek jsem si musela dát po přečtení pár dní pauzu abych je vstřebala. Ne proto, že by byly špatné, ale z osobních důvodů. Byly pro mě příliš silné. Nejedna slza u této knížky ukápla a některé "scény" ze své hlavy už nikdy nedostanu.
Pro mě to místy bylo jako psychoanalytická studie mých vlastních prožitků, nejednou se mi stalo, že jsem si díky povídce vybavila nějaký svůj útržek snu nebo vzpomínku ze života, která se mi stala a kterou mi povídka rozklíčovala, páč už jsem na "TO" dávno zapomněla, resp. jsem to vytěsnila.
Nejednou se mi rozklíčoval i vlastní strach. A také lítost, že nemohu ze zdravotních důvodů pít a prožívat slasti zeleného čaje. Naštěstí si o tom mohu alespoň bezpečně číst a "BÝT" :) ...
Bez debat doporučuji všem. ! Některé náměty a scény úplně vidím v nějakém filmu, vše podpořeno vystihujícími a krásnými ilustracemi ;)