Siddhártha
Hermann Hesse
Príbeh o Siddhárthovi a jeho ceste k osvieteniu a o jeho priateľovi Góvindovi. Jedna z najlepších Hesseho kníh.
Přidat komentář
Siddhártha, novela s podtitulem "indická báseň", byla napsána nobelistou Hermannem Hessem před více než sto lety.
Je to krásný příběh, jeden z nejkrásnějších vůbec.
Tak, jako jsem chtěla poznat Steinbecka, jakožto člověka, stejně by mě zajímal i Hesse - jaký byl a jak žil.
V Siddhártě hledá odpověď na tu nejdůležitější otázku - na podstatu života. V příběhu sledujeme životní pouť bráhmana Siddhárthy od jeho mládí až po stáří, čím vším prošel, k čemu došel, a proč v životě nechtěl následovat naučenou nauku.
S celým příběhem velmi souzním a Siddhárthu si řadím k mým nejoblíbenějším knihám.
"Proč musel, sám bezúhonný, každý den smývat hříchy, každý den usilovat o očištění, každý den znovu? Což v něm nebyl átman, netryskal v jeho vlastním srdci prazdroj? Právě ten bylo třeba najít, ten prazdroj ve vlastním já, ten bylo třeba si přivlastnit! Vše ostatní bylo hledání, byla oklika, bylo bloudění."
Celkom rozumiem popularite tejto knihy, hoci miestami pôsobí až ezotericky, keď sa na to ľudia, ktorým nie sú blízke náboženské filozofie povznesú, čaká ich príjemné čítanie. Ja som do istej miery vlastne jeden z nich,
V praxi psychológie rozobraná Hesseho písaná pravda...
„Som ako ty. Ani ty neľúbiš – ako by si inak mohla vykonávať lásku ako umenie? Ľudia nášho druhu azda ani nemôžu ľúbiť. Ľudia, čo sú ako deti, tí áno, a to je ich tajomstvo.“ S
Celé toto "tajomstvo" opisuje transakčná analýza Erica Berneho. "Ľudia nášho druhu" - ego dospelého človeka, ktorí sú riadení rozumom, motorom (vôľou) sú pragmatické motívy, sledujú naplnenie vlastných cieľov, hľadajú racionálne spôsoby a starostlivo, bezpečne sa k nim približujú.... bez emócií. Ego dieťaťa časom strácame, hubíme, až kým nestretneme niekoho, pred ktorým môžeme toto ego bez hanby "vypustiť na špacírku", je to veľké šťastie nájsť takého človeka alebo ľudí... väčšina z nás však potláčame ego dieťaťa (emócie) s cieľom zachovať si tvár v spoločnosti (sociálne výhodné správanie), pre akýsi zmysel povinnosti, a to až kým nezostarneme a nevidíme v plynúcej rieke odraz svojej mladej tváre ako Siddhártha a spomenieme si, že aj my sme niekedy boli deti, dokázali sme sa tešiť, úprimne, a bezpodmienečne ľúbiť. V egu dospelého človeka však "ľúbime" ani nevieme ako, ale ináč:
"Závidel im jedno, čo jemu chýbalo a čo oni mali, a to dôležitosť, ktorú vedeli prikladať svojmu životu, vášnivosť ich radosti a úzkosti, to zvieravé, ale sladké šťastie ich večnej zaľúbenosti. Títo ľudkovia boli ustavične zaľúbení: do seba, do žien, do svojich detí, do cti alebo peňazí, do plánov alebo nádejí. "
...
"Po všetky tie roky sa nevedomky usiloval a premýšľal o tom, ako sa stať človekom podobným tým mnohým, čo sú ako deti, a pritom bol jeho život oveľa chudobnejší a biednejší ako ich život, lebo ich ciele neboli jeho cieľmi, ich starosti, celý ten svet kámasvámíovských ľudí bol mu len hrou, tancom, ktorému sa prizeráme, komédiou."
Pro mě snad nejkrásnější kniha, co jsem kdy četla. Vždy po delší době se k ní zas vracím, je to hodnota, která nezklame. Takové zahuštěné poznání.... ve zkratce řečeno cesta od duchovní pýchy přes světské zkušenosti až k opravdovému hlubokém poznání sebe sama. Příměr s řekou překrásný... Pro mě je tato kniha skvost. Vřele doporučuji.
Poslouchal jsem audio verzi, která je k dispozici na YouTube jako playlist 12 epizod.
Jde víceméně o první knihu filosofického charakteru, kterou jsem četl/poslouchal. Shledal jsem to jako dobrou činnost v kontrastu se svou kapitalistickou honbou za čímsi, co vlastně nutně nepotřebuji. Myslím, že tento kontrast je potřeba. Z knihy jsem si odnesl spoustu myšlenek, které jsem se snažil s plnou pozorností vnímat a rozvíjet. Tento typ knihy chce dle mého názoru plnou pozornost, aby člověk vytěžil se svazku maximum. Tudíž přesto, že jsem poslouchal zmíněnou audio verzi, snažil jsem se knihu poslouchat venku na procházkách, když jsem byl dobře naladěn a mě nic nerozptylovalo.
(SPOILER)
Příběh bráhmanského syna Siddhárthy, jež v mládí spolu se svým společníkem Góvindou opouští domov a nastupuje na náročnou životní pouť, která jej vede od mládí do stáří, přes mnoho životních situací, dějů a cest. Podobenství duchovní cesty člověka, hledání smyslu vlastního života. Siddhártrův život je v popisu podobný skutečnému životu Buddhy. Příběh je výrazně ovlivněn východními náboženskými směry (především buddhismus a hinduismus).
Formální rozvržení novely rámcově respektuje buddhistickou sútru o roztočení kola nauky - jeho osnova je rozdělena do kapitol podle čtyř ušlechtilých pravd a osmidílné stezky, přepracováno však autorem a doplněna jeho vlastními myšlenkami, především z hlediska osobní svobody, pacifismu a hledání vlastní lidské integrity. Vkladem autora je skrze duchovní východiska nacházet osobní životní cestu hlavní postavy příběhu a její vlastní existenční východiska, oproštěná od přílišného schematismu jednotlivých duchovních nauk. Ty jsou inspirací a ovlivňují, ovšem nediktují hlavní postavě "jedinou danou" cestu k dosažení osobního naplnění. To je v díle vykreslování jako východisko individuality každého jedince a originální cesty jeho vlastním životem jeho hledáním vlastní svébytné existence.
Hlavní motiv díla je dle mého hledání východisek z morální krize člověka, konfrontovaného svými činy, důsledky svého konání a myšlení. Snaha o čistotu takového konání, hledání cesty k splynutí s přírodními zákonitostmi, usilování o to, stát se jejich nedělitelnou součástí.
Mám rád knihy o hledání smyslu života, psané v této době (kolem roku 1920). Člověk úplně cítí tu společenskou a kulturní krizi Evropy té doby, a to i v tomto případě, kdy se děj odehrává na opačném konci světa. Je to pro mě vždy příjemně hozený klacek do cesty každodenní existence, kdy mám stále větší pocit, že západní civilizace je programově nespokojená. Neustálá snaha o víc a víc, rychleji a dále, při splnění cíle si co nejrychleji stanovit další cíl a chvíle štěstí a uspokojení s vlastní existencí jsou čím dál kratší. Je krásné se někdy zastavit nad takovouto knihou, která mi zase připomene, že méně je někdy více (i když odmítám připustit, že toto pravidlo se vztahuje i na počet knih v knihovně) a že není umění kráčet za štěstím, ale nalézt ho tady a teď.
Velmi zajímavá kniha o hledání a nalezení Nirvány, o tom, že každý má v životě svou cestu, kterou za něj nikdo jiný nemůže jít a o které nikdo jiný nemůže rozhodovat. A vše, s čím se v životě setkáme, je součástí této cesty, která nás dělá tím, kým jsme.
Tak jsem si zase jednou připomněla, jakým pohlazením po duši Hesseho řádky jsou. Tato kniha je jiná než Stepní vlk, ale čtivostí se jí v mých očích rovná. Krásné čtení – k uklidnění, k zamyšlení…
Krásná knížka o hledání a nehledání, plynutí, splynutí, nalezení, přítomném okamžiku, jednotě, jedinečnosti, naukách, slovech, myšlenkách, moudrosti. A tak dále.
"Krásný byl svět, když jej tak člověk pozoroval, tak beze všeho hledání, tak prostě, tak dětsky. Krásný byl měsíc a souhvězdí, krásný byl potok a břeh, les i skála, koza a střevlík, květina i motýl. ... Všechno to zde věčně bylo a on to neviděl; nebyl při tom. Teď přitom byl, teď k tomu patřil."
"Zakusil jsem na svém těle a na své duši, že jsem velmi potřeboval hřích, potřeboval jsem rozkoš, potřeboval jsem honbu za majetkem, marnivost, a potřeboval jsem nejbídnější zoufalství, abych se odnaučil odporovat, abych se naučil milovat svět, abych jej už nesrovnával se světem, jaký bych si přál či namlouval, s dokonalostí, kterou jsem si vymyslel, nýbrž abych jej nechal takový, jaký je, a miloval jej a rád k němu náležel."
Keď človek prežíva ťažké, náročné obdobie, Hesse je správna voľba. Nesklamal ani u nás v rodine. Predčítali sme si a veľmi nám pomohol a uľavil. Je to nádherné čítanie, plné poznania a múdrosti, ktoré dokážu pohnúť aj druhých, v ľahkých i neľahkých časoch. Odporúčam.
Další pohled na hledání životní cesty, cíle i pouti samotné. Klade otázky a ačkoli i nabízí několik odpovědí, zároveň nechává prostor pro ty vaše, vlastně vás spíše přiměje najít vlastní odpovědi a dojít vlastnímu pohledu, nikoli však poznání.
Posloucháno jako audiokniha (při cestě do a z práce) skvěle načtenou M. Táborským, který dodal celému dílu na síle (spolu s ranním vycházejícím sluncem nad řekou a podvečerním zapadajícím sluncem nad Hřebeny. Zkrátka se mi kniha trefila do nálady.)
Kdybych hodnotila pouze knihu jako takovou bylo by to spíše 3 a půl, ale přidávám i body za přenes.
Poměrně dlouho jsem se do toho nemohl začíst. Říkal jsem si, do čeho jsem se pustil a že to nedočtu. No... nakonec jsem to hltal a těšil se, až to dočtu. Dalo to spoustu zajímavých úvah a myšlenek, nad kterýma by se člověk měl opravdu zamyslet. A jak tu někdo psal, je to uklidňující.
Jelikož rád nosím boty, tak knihu musím hodnotit kriticky. Chápu, že příběh může mladistvé nadchnout, ale to může toluen taky. Nebylo to zdaleka tak příšerný jako alchymista, ale to není ani ten zmíněný toluen. Hesse je dobrej autorista, takže tady nechci nijak moc kritizovat, ale tohle mi narozdíl od stepního vlka vůbec nesedlo.
Takže dohromady tomu dám 6/10. No a to by asi bylo všechno přátelé dobré literární recenze.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Stepní vlk |
| 2003 | Siddhártha |
| 2008 | Demian |
| 2005 | Narcis a Goldmund |
| 2012 | Hra se skleněnými perlami |
Pro mě osobně podobná síla jako Stepní vlk. Obrovské množství materiálu k sebereflexi, zamyšlení, vrácení se k sobě. Krásná, moudrá a užitečná kniha.