Siddhárthah: Indická báseň
Hermann Hesse
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233874/bmid_siddharthah-indicka-basen-MOa-233874.jpg
5
952
952
Novela Siddhárta napsaná v letech 1919 až 1922 nese podtitul „indická báseň“. Vskutku básnickým jazykem se v ní vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy, který hledá pravdu a smysl života. Hermann Hesse si při hledání cesty z myšlenkových a společenských krizí své doby i z krizí vlastních bere na pomoc myšlení Východu. Vedle čínské moudrosti jsou to především prvky hinduismu a zejména buddhismu, k němuž autor dlouhá léta inklinoval. Buddhismus však naprosto nebyl nějakým jeho „vyznáním“ a novela Siddhártha je dle Hesseho vyjádření výrazem osvobození od svázanosti indickým myšlením. V podstatě zde jde o velmi německé hledání svébytné osobní existence, vlastního já. Nikoli skrze nějakou nauku, ale osobním úsilím. Lidské moudrosti se nelze naučit pomocí doktríny, je nutno k ní dospět vlastním životem.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1935 , Družstevní práceOriginální název:
Siddhartha, 1922
více info...
Přidat komentář
Krásná báseň o tom, že lidské moudrosti se nelze naučit, avšak je nutno k ní dospět vlastním životem.
Vnútorné vzrušenie, naplnená hruď po prečítaní a rozochvenie pri každej spomienke na knihu - to sa (u mňa) podarilo (zatiaľ) iba Hessemu.
Prichodí mi, že ani neviem nájsť dostatočne výstižné slová... o knihe už vôbec nie, ale ani o mojich pocitoch pri jej čítaní.
Autorovo hlboké poznanie ma však vždy dojme, dokonalé preklady jeho diel ma potešia ako lingvistu, pútavý dej ma zaujme a, čo je najdôležitejšie, čítanie Hesseho ma vždy inšpiruje k vlastnému postupu vpred a vyššie. A to je nadhodnota, ktorá robí literatúru umením.
Ďakujem Vám, Majstre!
Číst pomalu, vychutnávat poetičnost, zamýšlet se na filosofií a duchovnem, vnímat jemnost slov a hloubku příběhu. Vzít si z toho, co potřebuješ, za pár let přečíst znovu a vzít si zase něco jiného. Skvělé dílo.
"Pyšné a tvrdé je jeho srdce. Jeho utrpení nebude malé. Mnoho musí bloudit, mnoho nepravostí nadělat."
... úžasná kniha... z roku 1922 ... žádná Indie, ale Německo... Hooodně napřed byl ten pán!
"Take na nem, na tvem velikem uciteli, je mi vec milejsi nez slova, jeho jednani a zivot dulezitejsi nez jeho reci, gesto jeho ruky dulezitejsi nez nazory. Ne v recech, nev mysleni vidim jeho velikost, jen v jednani, v zivote."
Jemna lehka kniha o komplikovanych vecech.
Krátký, ale nádherný příběh o hledání, osvícení a konečném nalezení smyslu všeho. Krásnou myšlenkou z knihy vyplývající je neexistence času jako takového.
Hezky zpracovaná kniha o hledání pravdy, moudrosti, smyslu života, smíření. Koho to zajímá, může se podívat na jednu možnost, jak takové hledání může vypadat. Rozhodně nabídne nejedno téma k zamyšlení a nebo k diskusi.
Je to hezká poeticky napsaná kniha, trochu k zamyšlení, trochu smutná. Jen by ten svět asi moc nefungoval, kdyby všichni odevzdali zuby, drápy a peníze a šli pozorovat řeku. Ono se jim to říká v zemi, kde v zimě nemrzne a kde mohl celoročně pobíhat v bederní roušce a krmit se miskou rýže denně. Na druhou stranu, naučit se žít přítomným okamžikem v každé chvíli života je věc, která by mi určitě život vylepšila.
Popis hledání a nalezení osvícení ve zkratce, kniha by mohla být odrazový můstek pro "studium" východní filozofie. Řekla bych, že jde o čtivě a srozumitelně zpracované vyvsětlení buddhismu. Kniha přibližuje, čeho se mniši (nebo prostě někteří lidé) pokouší dosáhnout.
Tahle knizka je v podstate o takovem mem prumernem vikendu, kdyz mi bylo sedmnact.
Nejdriv sedim doma a cumim na bednu na dokumenty, takze vsechno vim, vsude sem byl (brahmin). Pak je vecer a rikam fotrovi, ze valim se Spacakem (Govinda) na diskoteku, ale fotr, ze nene. Rikam "pudu na diskoteku, naval nejaky mergle nebo te vypnu jak televizu," nacez me teda fotr pusti a da mi stovku na dzus. Na diskotece vsechno buchnu a pak chodim vokolo baru a zebram na lidech prachy na kolu s rumem (poustevniceni). To mi pripada jako vecnost a mezitim vystrizlivim, dokud nejakej magor nezakrici jedem do Znojma do bordelu, kdo jede (Buddha a prevoznik v jednom)? Tak to tam dovalime, pijeme pivo a hazime dvoukoruny po zenach. Kolem paty rano se pozvracim a zjistim, ze to neni zivot pro me. Zpatky to valime po silnici sto osmdesat a Spacak moci z vokynka (prozreni, prevoznik). Vola mi Maruna, ze je tehotna (konflikt se synem), tak ji rikam "zavri kusnu, dyt sme to delali pred trema hodinama," a vypadnu z auta primo pred barakem. Celou nedeli pak lezim v naproste agonii v posteli (zbytek zivota, slunce v dusi)
7/10
To je tak milá a kouzelná kniha! A to píšu i s drzým přiznáním, že jsem si ji koupil jako audioknihu a odevzdal se podmanivému přednesu Miroslava Táborského. Ten mě kdysi z lůžka ve zhasnutém pokoji anonymního hotelu v jedné daleké zemi lehce přenesl na tichý břeh řeky, kde jsem společně s Góvindou, oddaným společníkem Siddhárty, užasl. Hesse napsal filozofickou knihu tím nejněžnějším možným, prostým a krystalicky čistým způsobem. Je to kniha, která nestárne. Nemůže zestárnout. A stejně tak neslábne ani pozitivní energie, kterou si z její četby čtenář (posluchač) odnese. Jak napsal uživatel Malefisto: je to kniha, kterou bych si vzal s sebou na pustý ostrov.
Beletristické spracovanie esenciálnej otázky života - mať alebo byť. Postava Siddhárthu vytvára svoju identitu práve osciláciou medzi dvoma opozitnými pólmi ľudskej hodnoty. Objav myšlienok nevyžaduje znalosť budhistických doktrín, kontext je dôsledkom autorovej prítomnosti v Indii počas vzniku diela. Príbeh má potenciál atakovať hierarchiu hodnôt!
„Indické“ podobenství o člověku, který se vzepřel svému předurčení, žil u asketů v lese, poslouchal Buddhovo učení, stal se „zajatcem světa, rozkoše, žádostivosti, a nakonec i ziskuchtivosti“, propadl hazardu, až k stáru prozřel a začal žít v souladu s přírodou a vlastním nitrem. Svou skutečnou a pravou cestu nenacházel v žádných meditacích, rituálech ani učeních, protože „nikdo nebude vykoupen skrze nauku“, jak Siddhártha říká samotnému Buddhovi. Kdo totiž hledá, činí tak s určitým cílem, kdežto kdo již nalezl, je svobodný a otevřený, žádný cíl už nemá. Siddhártha tak činil hlouposti a omyly, okusil neřesti a prožil zhnusení, zklamání i žalost, zkrátka „musel hřešit, aby mohl znovu žít“. Svět totiž není jednoduše popsatelný, nelze jej rozdělit na černou a bílou, jak se snaží učitelé se svými naukami, neboť: „Vědění je možno sdělit, moudrost ne. Je možno ji najít, dá se žít, může člověka nést, dají se s ní dělat zázraky, ale sdělovat a naučit se ji nelze.“ (10/10)
Autorovy další knížky
| 2006 |  Stepní vlk |
| 2003 | Siddhártha |
| 2008 | Demian |
| 2005 | Narcis a Goldmund |
| 2012 | Hra se skleněnými perlami |
Miluji příběhy o tom, jak člověk postupně dosáhl v našem materiálním světě duševní vyrovnanosti, přestože se celou dobu rozhodně nechoval jako světec. Krásně napsaná, krátká próza, plyne jako řeka.