Sídelní kaše
Pavel Hnilička
Kniha se zabývá otázkou v čem spočívají kvantitativní i kvalitativní hlediska "hustoty bydlení" a proč je zanedbávano urbanistické utváření obce. Rozpínání měst, nerovnoměrná hustota osídlení a současný neuspořádaný růst městských aglomerací a předměstských sídlišť vede k nepřívětivosti až nelidskosti suburbánního prostředí a venkovního prostoru. Rozvolňování zástavby bez urbanistického plánování zpětně znehodnocuje zamýšlenou kvalitu bydlení v rodinných domcích na předměstí.... celý text
Přidat komentář
Kniha o sídlištích naležato, která ukazuje jak nefungují ale i příklady, kdy mohou fungovat. Perfektní krátké čtení, graficky jednoduché.
Výborná kniha! Ačkoli je poměrně tenká, autor v ní komplexně rozebírá téma suburbií a sídelní kaše a poukazuje na všechny problémy s tím spojené.
Již před dvaceti lety jsem se divil, proč v zemi s tak výraznou tradicí kvalitní architektury došlo k nekritickému převzetí konceptu suburbií. Na západ od našich hranic se o nechtěných negativech tohoto přístupu mluvilo tou dobou už alespoň dvacet let. Ostatně i autor zmiňuje knihu Jiřího Hrůzy "Hledání soudobého města", ve které je téměř prorocky pojednáno o nebezpečí rozrůstání osobní dopravy. Předkládaná kniha se vyjadřuje k problému sídelní kaše z pohledu architekta a plánovače města. Největším přínosem není kritika samotná ale poukázání na snahy nastavší problémy řešit. Je uváděno mnoho příkladů ze zahraničí a některé i z domova. Zmiňovaná cesta směrem ke zvyšování hustoty osídlení v předměstích je asi tím nejrozumnějším, co lze udělat ve chvíli, kdy tento problém tady již máme a jen tak brzo nezmizí. Bylo by zajímavé, kdyby se někdo povolaný zamyslel nad tím, zda hlavním důvodem vzniku sídelní kaše u nás nebyla hlavně nekritická podpora osobního bydlení ze strany státu a bank. A to vše za neuvěřitelného stavu dvaceti let existence regulovaného nájemného. Navíc se města dodnes příliš nehrnou do stavby městských bytů. Tímto tady vznikl ideální prostor pro developery a banky, kteří často byly jedinou možností, jak si pořídit lepší bydlení. Je otázkou, zda se toto v blízké budoucnosti změní.
Ano, ten problém tu je a autor nám připomíná, že bychom měli více hledět na hustotu osídlení. Zároveň se ale v knížce vyskytla myšlenka, že dnes je touha po samostatném bydlení tak velká, že nám nezbývá nic jiného, než s ní pracovat.
Když bych řekl svůj dojem z četby, není mi samozřejmě příjemné číst kritiku satelitů. Kdo by si rád četl o tom, že co sám léta pracně podnikal, bylo hloupé, nedomyšlené a neužitečné. Beru si však ke cti alespoň to, že naši satelitní kapitolu jsme si vyhodnotili jako omyl sami a - byť bolestně - jsme se s ní rozloučili.
Skvěle napsaná kniha, která nutí člověka odpovídat si na otázky ohledně současného trendu bydlení. Rozhodně by si ji každý měl přečíst nebo alespoň ti, kteří uvažují o stavbě vlastního rodinného domu..
Autorovy další knížky
| 2012 |  Sídelní kaše |
| 2011 |  Česká architektura 2009-2010 |
| 2018 | Hustota a ekonomika měst |
Naprosto geniální práce Pavla Hniličky. Knihu jsem si přečetl na doporučení Adama Gebriana a bylo to zatraceně dobré doporučení.
Tato kniha by měla patřit do knihovny každého projektanta, urbanisty, ale i každého komunálního politika. Pokud nezačneme více reflektovat fakta v architektuře máme velký problém.