Sídliště Svět
Iva Kokinopulosová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496697/bmid_sidliste-svet-169-496697.png
4
35
35
Příběh o obyčejných lidech, jejich neobyčejných životech a jednom velkém tajemství. Za dveřmi každého bytu na sídlišti Svět se odehrává jiný příběh. Pojďte některé z nich prožít spolu s jejich obyvateli. Sedmdesátiletá Sára se vyrovnává se svou temnou minulostí. Proč vyměnila lidi za knihy? Životem unavená Marie se stará o svého malého vnuka. A mladá rodina Novotných se vypořádává s každodenními výzvami, které život přináší. Sídlištní kolorit dotvářejí dva bezdomovci a nerozluční kamarádi Roman a Václav toužící po opravdové svobodě. Co se stane, když našim hrdinům do života vstoupí hned několik zdánlivě malých náhod? Může být všechno jinak, než si každý z nich představoval? A jak se nakonec vyrovnají se vším, co si pro ně život přichystal?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Co k této knize napsat... Pro mě trošku zklamání. Styl strohý, prakticky bez emocí, metafor, vnitřního světa postav. Ano, třeba to byl autorčin záměr, kdo ví. Trošku to vytahuje kompozice, která je rozhodně propracovanější.
Příběh sám mě ale zaujal, jen je škoda dvou věcí:
Nedomyšlená místa (Kateřina sice vzala občanku z kabelky v kadeřnictví a tím se z ní stala Sára... Na tu ale pracovala. Pravá Sára si určitě nechala vystavit nové doklady a v zdravotní pojišťovně a na sociálce měli úředníci hlavy jak kyblík, že za Sáru zaměstnavatelé (u té pravé případně stát, byla-li nezaměstnaná) posílají dvoje odvody :-) ).
Jak z toho ta pozitivita a sluníčkovost kape až na podlahu. Ano, všichni mají nějaký mráček v životě, ale u všech, zcela zázračně, se nebe vyjasní... Nejsem fanouškem této pohádkové literatury pro dospělé...
Ale třeba mě jen autorka tahá za nos. Třeba se na trhu brzy objeví kniha s názvem Srdce od Ivy Kokinopulosové. Půjde o psychologický román v odlišném stylu než Sídliště Svět a čtenář bude moct ten výborný příběh prožít se vším všudy.
(Jestli to tak bude, tak dám plný počet hvězdiček, protože tento plán by si to zasloužil).
Příběh se mě dotkl jako matky. Nedokážu si představit, co by se muselo stát, abych udělala to, co hlavní hrdinka Sára.
Kniha vypráví o jedné staré ženě Sáře, která se vyrovnává se svojí minulostí. Žije osamoceně na sídlišti, kdy se sousedama se nestýká, aby její minulost nevyplula na povrch. Na sídlišti ještě žije Věra, Marie, která už je také stará, jenže hlídá často vnuka Honzíka, ale síly ji už na něj někdy nestačí. Venku u popelnic žijí i Václav s Romanem. Dva nejlepší kamarádi, kteří si zbyli. Bezdomovci.
Novela neboli příběh je rozdělený na tři části. V druhé části už se dozvídáme, kdo vlastně Sára je a seznamujeme se s její minulostí. Do příběhu vkládá náhodu, která je taková náhoda, že bych to nečekala. :)
Kniha se četla celkem v pohodě, byla jsem zvědavá, co se stalo. Pak se mi příběh dostal do srdce, bylo mi to líto. Líbil se mi styl psaní, ale bylo toho málo. Ale příběh jsem si užívala až na těch pár stran do konce. Konec to zabil.
Moc moc pohadkový, všechny postavy našly svoje štěstí. Pokud chtěla autorka napsat pohádku, tak ano. Ale život takový není. Moc nepravděpodobný. A to jak chování postav ze života Sáry, tak vlastně všech ostatních postav. Roman, Václav, Adam, BělaJá vím, že čtenáři mají rádi happy end, ale tady ho bylo mocnesedlo mi to tam.
Na knihu jsem sice byla zvědavá, přesto se mi do ní stále nechtělo. A jsem moc ráda, že jsem se překonala. Je to kniha plná zármutku, lásky, odpouštění, naděje, prostě krása.
Jelikož jsem nedávno hrál Hobo Tough life, tak mě to inspirovalo k četbě zrovna tohoto díla. A příběh jsem si užil. Ale asi to nebude pro každého.
Kniha se mi dostala do rukou díky štafetě a jsem za to neskutečně ráda. Novela o jednom sídlišti popisuje život několika postav , všechny hlavní postavy se mi neskutečně líbili i když každá byla úplně jiná . Hlavní hrdinku Sáru nepochopím proč udělala jako mladá to co udělala ale nesoudim ji . Díky knize jsem si zase uvědomila to , že každý člověk má šanci se změnit k lepšímu jen když prostě chce on sám . A že každý člověk má umět odpouštět druhým i sám sobě . Moc děkuji přímo autorce za možnost přečtení a určitě kdyby vyšla jiná kniha tak po ní sáhnu .
Knihu jsem dočetl a byl jsem nadšený. Mám rád knihy, ve kterých máme více příběhů, dějových linek... Sídliště svět je velmi pěkná mozaika lidských osudů, sledujeme běžný život v jednom paneláku, ale nad to všechno vyniká příběh paní Sáry, která je samotářská a z nějakého důvody se vyhýbá sousedům a dává přednost knihám. V průběhu knihy pak odhaluje autorka tajemství paní Sáry, já byl dokonce na chvíli rozhodnutý, že přelistuji na závěr, abych věděl jak to dopadne, ale neudělal jsem to a byl jsem hodně překvapený. Zajímavý je příběh paní Marie, manželů Novotných a k úsměvu mě přinutila dvojice bezdomovců Romana a Václava. Čtení je to sice krátké, ale pěkné a doufám, že nám autorka napíše něco dalšího :-)
Útlá knížka, spíše novela, mne zaujala svou anotací. Nabízela slibné téma: proplétání osudů lidí z jednoho sídliště, možná i napínavé pátrání po jednom tajemství. Není divu, že jsem po ní zvědavě hrábla a těšila se na zajímavý čtenářský zážitek, jenže nakonec jsem byla zklamaná.
Autorka měla nepochybně k dispozici značný potenciál, který však ke své škodě nevyužila, neboť již jen pro zpracování celé fabule zvolila dost nešťastný způsob. Samotný příběh je totiž ve své průhlednosti natolik "průsvitný", že již od začátku tušíme, kudy se bude děj ubíhat a kam směřuje. Navíc byl tak nevěrohodný a přeslazený, až mi z toho při čtení možná stoupla i hladina cukru v krvi :-) Je vyprávěn suchým stylem a zcela polopaticky, nenabízí žádný prostor pro čtenářovu obrazotvornost. Text postrádá šťávu, chybí v něm nějaké originální a oživující prvky či přirovnání, je plný klišé... dialogy plytké, frázovité... postavy ploché, bez patřičné hloubky, jako vysoustružené podle určité šablony. Také kompozice je značně neupravená a roztříštěná: když si zvykneme na typické osazenstvo Sídliště Svět, kde vše začíná, najednou střih - a ocitáme se v úplně jiném příběhu, který horko těžko navazuje na původní osu vyprávění. Buď mělo jít o kompletní příběh jedné rodiny, nebo o "místopis osudů lidí", žijících na jednom sídlišti. Tímto způsobem není žádná dějová linie pořádně dotažená do konce. A bohužel jsem získala i dojem, že se autorka v závěru i "elegantně" vyhnula tomu nejvíce očekávanému konfliktu, který s některými figurkami na její šachovnici mohl slušně zamávat. Dávám dvě hvězdy, což mne trochu mrzí, ale myslím si, že autorka se má ještě hodně co učit. Knihu mohu doporučit milovnicím pozitivních příběhů s nekomplikovaným dějem.
"Bylo okolo třetí hodiny odpolední a Vanda zrovna do obýváku nesla třípatrový dort pro Matěje. Dort byl nádherně a do detailu zpracovaný, na vršku byli z marcipánu vymodelovaní Matyho oblíbení superhrdinové: Batman, Spiderman a Superman. Všichni tři se drželi za ramena jako kamarádi a každé z pater domu představovalo barvy jednoho z nich. Z dortu byli všichni u vytržení, taky stál Vandu majlant."
"Moraina je vyzvala, aby své rozpuštěné vlasy nechaly plápolat ve větru, rozpažily ruce a vnímaly, jak jim vzduch vane kolem obličeje. Stály vedle sebe, Moraina uprostřed, a obě po ní opakovaly další rituální řeč: "Ať žiju s lehkostí, s jakou si tenhle vítr pohrává s mými vlasy, ať si uchovám nadhled a svobodu."
"Už dlouho vás sleduji, a i když nejste řekněme úplně v povědomí lidí, jste spíše se svým uměním schovaná a nenápadná, máte velký potenciál. Máte rozpoznatelný rukopis, vaše obrazy mají hloubku, jsou snové a částečně abstraktní, já si myslím, že by pro sběratele mohly být zajímavé. Výstavu bychom nechali běžet čtyři týdny, což je tak akorát na to, aby se našli kupci. Mohl by to být pro vás odrazový můstek do společnosti uznávaných malířů."
Různí lidé, různé příběhy, jedno sídliště. Sára se vyrovnává se svou minulostí a má raději knihy než lidi. Marie je neustále unavená a musí se starat o malého vnuka. Rodina Novotných se musí vypořádat s běžnými problémy, které život přináší. A pak je tu Roman a Václav, ti sice na sídlišti nebydlí, ale jsou jeho nedílnou součástí. Ponořte se do neobyčejných životů obyčejných lidí.
Do této knihy jsem jen nakoukla a nemohla jsem přestat číst. Zaujala mě natolik, že už jsem ji nemohla dát z ruky. Nejen tajemství hlavní hrdinky Sáry je hnacím motorem, co nás nutí číst dál a dál. Ale bavilo mě poznávat i další obyvatele sídliště. I to, jak se jejich životy občas prolnou.
Ač novela na pár stránkách, autorce se tu podařilo vykouzlit skvělou atmosféru a má výborně vykreslené jednotlivé postavy. Celkově to, jak autorka píše se mi moc líbilo, dokázala mě opravdu pohltit a vyvolala ve mně různé emoce. Chvíli jsem se musela usmívat, někdy jsem byla smutná, a i nějaká ta slzička ukápla.
Nesmím zapomenout ani na to, co mám v knihách ráda, a to, zmínky o dalších známých knihách. Knihovna s příběhem? Úžasné!
V příběhu mi bylo moc dobře a jen nerada jsem se se Sárou a s ostatními loučila. Stavte se za nimi na sídlišti Svět i Vy.
Tohle bylo moc krásné čtení a já velice děkuji autorce za zaslání recenzního výtisku!
Na sídlišti Svět bydlí spousta lidí se spoustou osudů. My sledujeme především seniorku Sáru, která se nerada druží, má svůj vlastní svět a spoustu knih (jak já s ní souzním!).
A nerada se druží proto, že v sobě chová veliké tajemství. No samozřejmě nám jej postupně odhalí. A my jí při tom držíme palce, ať je statečná a všechno nám to řekne.
Víc neprozradím, přečtěte si o příběhu Sáry a ostatních sami, je to velmi hezké i dojemné čtení, takové pohlazení na duši. Líbilo se mi, jak byly propojené postavy obyvatel sídliště, o nichž jsme se také vždy dozvěděli něco z jejich života a to, jak se každý potýká s vlastním a mnohdy nelehkým osudem. I to tíživé Sářino tajemství bylo napínavé sledovat a hádat, jak to všechno nakonec dopadne.
Je hezké mít zas chvíli víru v dobro a v hodné lidi. Kdo máte rádi knihy ve stylu Arthura Truluva, vřele doporučuji!
Když mě Iva Kokinopulosová oslovila, jestli bych si na recenzi nevzala její knihu, koukla jsem na Pointu a našla si ukázku – a ta se mi moc líbila, tak jsem na to kývla. =)
Sídliště Svět nabízí mozaiku příběhů, které se zlehka prolínají – je tu Marie, která má u sebe často vnuka na hlídání, David a Vanda, kteří potřebují více času sami pro sebe, a pak ještě Roman a Václav, kteří spolu jezdí sbírat papír, aby měli aspoň na jídlo a taky smočili hrdlo. A v tom kolotoči osobních příběhů stojí tak trochu jako v oku hurikánu Sára. Ostatním se straní, moc se o ní neví a jí to tak vyhovuje.
Všechno jsou to vlastně docela obyčejné lidské příběhy a určitě byste si vzpomněli na někoho ve svém okolí, kdo to má podobně jako hrdinové z téhle novely (tedy s výjimkou Sáry, takových osudů asi mnoho není), ale jsou tu tak pěkně podané, že vás to i tak bude bavit. Dokonce bych řekla, že na prvotinu je to skvělá práce, i když mám samozřejmě i pár výtek. Na prvním místě je to jistá naivita, nikoli však nutně v negativním slova smyslu. Je tu však možná až moc náhod a všichni se zdají být v jádru dobrými lidmi, což je (bohužel!) v reálu nereálné.
A co bych bývala uvítala, to je více poznat Sářin svět – ráda bych jejímu uzavřenému životu porozuměla, nahlédla více do jejích myšlenek. Vlastně mám pocit, že jsem víc poznala ty dva kluky z ulice, přitom středobodem novely by měla být Sára. Měla jsem pochopení pro její kroky v minulosti, ale tu „dnešní“ Sáru asi úplně neznám. I když… zná ona samu sebe?
Shrnu to tím, že je to jako prvotina velmi dobrá práce a jazykově velmi bohatá a chytlavá. Doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst něco oddychovějšího, ač na pozadí najdete i témata nelehká.
Sídliště Svět
Tahle kniha se vám bude líbit, pokud máte rádi příběhy lidí, kteří by mohli být klidně vaši sousedé. Za mě skvělá kniha a dokázala jsem se vžít do všech postav.