Šijeme z úpletů

21.01.2020

Jana Coufalová si za dobu svého předávání krejčovských zkušeností začátečníkům i pokročilejším samoukům získala v sociálních skupinách na internetu početný fanklub. A není se čemu divit: vytváří profesionální padnoucí střihy pro děti i dospělé, prodává je za přijatelnou cenu a k tomu přidá zdarma srozumitelný foto- nebo videonávod, který pochopí opravdu úplně každý. Zároveň je ochotná s laskavostí sobě vlastní odpovídat stále dokola na stejné doplňující otázky, takže spoustu amatérských švadlenek toho zvládla naučit opravdu hodně. Na její knihu Šijeme z úpletů se tak těšila početná skupina příznivců, včetně mě.

Vzhledem k tomu, že publikace v úvodu vyjmenovává základní vybavení domácích švadlenek a přináší také zdařilý přehled druhů úpletů, budou její cílovou skupinou nejspíš začátečníci. V tom případě však v úvodu chybí zdůraznění důležitosti zažehlování během šití, také by bylo vhodné doplnit informaci o přeměřování střihů a jejich porovnání s padnoucím oblečením. Bez toho může začátečník dojít k závěru, že když zvolí ve střihu číslo velikosti, kterou obvykle nosí, nemůže se dílo nezdařit. Jinak je však práce se střihem popsána velmi přehledně a bude při prvních pokusech jistě velkým přínosem.

Jako začátečníka by mě možná od prvních pokusů trochu odradilo to, že ve všech návodech, ve kterých se okraje oblečení zakládají, jsou lemy založené a prošité pomocí coverlocku. Na fotografiích to sice krásně vypadá, ale pokud bych doma měla jen starou Veritasku po babičce a jen matně tušila, že takového efektu s ní zřejmě dosáhnout nelze, asi by mě pohled na dokonalé začištění coverlockem dostal spíš do deprese, že „tohle nikdy nedám“. Tato má kritika může být částečně rozptýlena závěrečnou kapitolou Jak šít úplety na běžném šicím stroji, ta je však naneštěstí poněkud stručná. Také by v ní mohl být slovní popis lemování proužkem na třetiny doplněn větším množstvím postupových fotografií.

Samotné návody se velmi povedly, krok za krokem tak čtenáři zvládnou celý proces tvorby základních kousků oblečení pro své děti (tady si dovolím poznámku, že v názvu publikace mohlo slovo „děti“ zaznít, protože žádný návod na šití pro dospělé obsažen není). Velmi chválím podrobný, jednoduchý a jasný popis šití kapes, které bývají kamenem úrazu mnohých samouků. Místo obyčejného trička s dlouhým rukávem nebo pyžamového trička (což jsou de facto dva naprosto stejné návody) mohla Jana Coufalová raději zařadit některý ze svých střihů pro holčičky, obsahující návod na řasení. Ať už pomocí silikonové gumičky, nebo pomocí volného prošití, řasení bývá další zbytečnou noční můrou začátečníka, po jehož zvládnutí se dostaví wow efekt a pocit postupu do vyššího levelu. Hezké by také bylo zveřejnění střihu alespoň na základní čepičku přímo v knize. Čtenářka by tak rozhodně dostala chuť okamžitě ho překreslit na pečicí papír, rozstříhat postarší triko a pustit se do díla. A pak si rychle nakoupit na internetu další střihy Jany Coufalové, když se to tak daří. Ale to je jen malý marketingový nápad, rozhodně se nejedná o hanění publikace, která je opravdu velmi krásně zpracovaná.

Jednu hvězdičku z pěti strhávám za zmíněné drobné nedostatky a hlavně za chyby v textu. Chybějící interpunkce, chyby v diakritice a v dělení či spojování slov, sem tam nějaká hrubka. Určitě to pro začínající švadlenky nebude nijak zásadní, avšak u tak hezké a výpravné publikace je vždy škoda, když práce redaktora není víc pečlivá.