Šikmý kostel
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533197/bmid_sikmy-kostel-65e02ad0ebdde.png
5
7530
7530
Románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh někdejší pastevecké vesnice, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavních budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů. 2x CD MP3... celý text
Literatura česká Historické romány
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
Krásné, i když trochu náročné na množství postav. Neměli to ti obyvatelé Těšínska vůbec lehké!
Hodně zajímavá kniha, nemůžu si vzpomenout, že bych někdy četla něco podobného a tak podrobně popsaného. O občanské valce o tesinsko po skonceni 1.svetove valky jsem neměla ani tušení. Díky za rozšíření obzorů.
Nostalgie, trudný život havířský, chudoba a bídné živobytí v každodenním nebezpečí smrti.
Neštěstí změní osudy, málokdy k dobrému, to jen na chvíli se usadí pocit že bude líp. Jenže bolestné ztráty si vybírají daň.
Rezonovaly mi v paměti verše od P.B. "Maryčka Magdonová a Ostrava" .
Inu, co se v mládí naučíš .....
Dnes tomu asi není, a tak nevím jestli dílo zaujme alespoň, jako co by doporučenou školní četbu.
Sbírat historické střípky doby pro tuto knižní sérii je poctou k předkům.
Audiokniha poutavá.
"Kdybych se narodil před sto lety v tomhle městě,
U Larischů na zahradě trhal bych květy své nevěstě.
Tramvaj by jezdila přes řeku nahoru, slunce by zvedalo hraniční závoru a z oken voněl by sváteční oběd..."
kdo zná tuhle písničku Jarka Nohavici z alba Divné století z roku 1996, ten na ni v průběhu čtení Šikmého kostela musel stejně jako já mnohokrát pomyslet. A snad na ni myslela i autorka. Nebo jen náhodou se v téhle románové kronice, která opravdu chytí za srdce, objevila i věta "Ona a hlavně mladí mají před sebou krásné časy. CELÉ KRÁSNÉ DVACÁTÉ STOLETÍ"
Na tuhle písničku budu jistě myslet i u dalších dílů. A stejně tak si připomínat její závěr: "Ještě, že člověk nikdy neví, co ho čeká." A to platí nejen pro románové postavy, ale i pro nás samotné.
Zahanbeně přiznávám, že o válce o Těšínsko jsem měla velmi mlhavou představu. Kniha je zajímavě rozvrstvená do vyprávění z pohledu tří osob, jejichž osudy jsou propletené. K tomu obsahuje velké množství faktů podané čtenáři zajímavou a nenásilnou formou.
Bavil mě i jazyk, který byl v knize použit - perfektně podtrhoval celý děj.
Knihu určitě doporučuji především kvůli zajímavé historii.
(SPOILER)
Přečteno za jediný den, tak moc mě příběh vtáhl. Autorka odvedla úžasnou práci.
Všechna chvála už tu byla napsána, a já se trošku musím vypsat z toho, jak ohromně mi vadila postava Barbory. Chápu, že ta doba byla jiná, ale z pohledu dnešního člověka se to čte velmi těžko. Nedokážu si představit, dívat se do očí svému mrtvému dítěti, je jasné, že se člověk změní. Ale vyhnat svým chováním vlastní dceru, a do konce života jí to vyčítat, ani na vteřinu nepřipustit, že by ta chyba mohla být ve mně... Četlo se mi to těžko. Je to zpracováno opravdu realisticky.
Po přečtení komentářů ve mně také rezonuje to, jestli se lidé v té době opravdu měli rádi více. Podle mě by se to nemělo srovnávat, oni na sobě byli závislí, a bylo těžké bez sebe přežít. Jeden komentář tu dobu dokonce vyzdvihuje. Že je škoda, že jsme se toho nedožili. Jak to vůbec někdo může napsat? Ta doba byla těžká, příšerně těžká, a my můžeme jenom děkovat našim předkům, že díky jejich síle a odhodlání, tu můžeme být i my.
Přečteno jako audiokniha. Famózní kniha s excelentním přednesem, který ji vdechl pulzující rozměr. Obdivuji autorku za sepsání tak komplexní knihy. Bylo tam vše!
Na knihu mě přivedl kamarád. Úplně jsem ji nevěřila a začínala jsem ji číst s poměrně skeptickým pohledem. Jaké bylo ovšem mé překvapení, když mě kniha dokázala vtáhnout a já s čtením nemohla přestat. Příběhy, které se v knize nachází určitě nepatří k jednoduchému čtení. Občas se člověk vrací, aby si to všechno srovnal. Ale kniha mimo jiné ukazuje složité a obtížné podmínky k žití a vzdělání v době dávno minulé. Přivádí čtenáře k zamyšlení. Za mě velmi povedené. Tak hurá na další díly... :-)
Rodinná sága na pozadí naší novodobé historie. Teší mě, že se dozvídám ty střípky o životě v minulosti v rámci zajímavého příběhu. Smekám před K. Lednickou a její prací.
Román pro ženy. Ne v romantickém smyslu tohoto označení, ale svým zacílením. Autorka se zaměřuje především na ženské hrdinky, což se dá pochopit, ale bohužel zjevná nevyváženost tomu hodně ubírá na věrohodnosti. Ženy jsou většinou prezentované jako muži či osudem týrané chuděry (a to paradoxně i mrcha která okrade své nevlastní děti a nechá je napospas osudu), zatímco chlapi jen chodí do hospody a chlastají. Jen tak mimochodem občas sfárají do ďury a občas je to zavalí. Většinou ty lepší z nich.
Ani styl tomu moc nepřidá - drsné příběhy jsou vyprávěné jednoduchým jazykem a přechody mezi ději občas dost drhnou. První polovina knihy je ryzí deprese, ze které by si to i Bezruč šel hodit. Ve druhé si občas všimnete odkazů na Nohavicovu poetiku, což vaši náladu mírně zvedne, ale už to výsledný dojem nezachrání.
Suma sumárum se mi potvrdilo zlaté pravidlo současnosti - pokud to mainstream vychvaluje, pak je lépe ke knize přistupovat bez jakýchkoliv očekávání.
Kniha byla napsána úžasně.Nikdy nás ve škole neučili o životě, tak těžké doby v severní části naší republiky. Byla jsem ráda, že skončila válka, ale potom mě šokovala změna života mezi Čechy a Poláky. Nevím, proč nás o tom komunisté vůbec neučili. Chtěla bych paní Lednické poděkovat, že nás seznamuje s těžkým a pravdivým životem místních obyvatel.
Tato kniha je silným, emotivním a velmi drsným svědectvím o životě v pohraničí Slezska, kde se osudy jednotlivců proplétají do jednoho společného příběhu. Autorka vystihla tento kraj s jeho těžkou historií a těžkým každodenním životem místních lidí, kteří jsou tvrdí a nekompromisní, ale zároveň laskaví a upřímní. Kniha je fascinující nejen svým lidským příběhem, ale i historickým kontextem, který se propojuje s těžkou realitou, jakou zažívají lidé v této oblasti. Navíc skvěle zachycuje složitý vztah mezi Čechy a Poláky, čímž dává hlubší vhled do problematiky Těšínska a národnostních otázek. Není to lehké čtení, ale rozhodně stojí za to, protože se jedná o dílo, které má co říci. Děj je plný emocí, ale zároveň i bolesti, která zanechá čtenáře zamyšleného. Pokud chcete nahlédnout do temné historie a složitého života v tomto regionu, tato kniha vám rozhodně přinese nové pohledy a hluboký zážitek.
Karin Lednická napsala knihu, s jejíž přípravou si musela dát nutně kus práce, musela obětovat spoustu času a zjevně se setkala s mnoha zajímavými lidmi, jejichž vzpomínky a materiály pomohly ke vzniku tohoto povětšinou syrového příběhu z našeho regionu razowitego. Pro mě je Šikmý kostel o to zajímavější, že jsem jezdil autobusem přes Karvinou Doly (tedy původní Karvinou), kdykoliv jsem jel do Karviné současné. Za všechny ty roky (od dětství po současnost) se mi to území nadále měnilo před očima; tam, kde ještě nedávno přežívaly poslední zbytky kolonie tzv. finských domků, je už dnes pusto, čtyři poslední, kdysi nepochybně výstavní vily se přede mnou postupně rozpadaly a dnes už by nikdo nepoznal, že tam kdy stály. Zbyl jen ten kostel, k němuž nemám jako ateista žádný vztah, ale jako lokální patriot ho považuji za důležitou památku a posledního němého svědka toho, že tu kdysi bylo město a že tu žili přesně takoví lidé, které jsem poznal na stránkách knihy. Skvělá záležitost.
Co ke knize napsat...velmi drsné a silně emotivní knižní podání, podle skutečných událostí, čtyř osudů lidí, které se vzájemně propletou do společné životní či rodinné cesty.
Autorka tímto dílem naprosto vystihla tento kraj, zvláště pak pohraničí Slezska s Polskem. Tento kraj byl, je a bude pro lidi "drsny a razovity" a ti co v něm žijí i takoví jsou.....od srdce, až někdy i drsně, velmi upřímní, ale i laskaví.....prostě "razoviti". :o)
Některé části knih napsané, jako by se to vše opakovalo.....opět tisíce lidí, v nedávné době přišli o práci (huť Liberty, bývalý název NHKG) a opět se musí potýkat s "drsností" tohoto kraje.
Kniha na mě zapůsobila velmi neblaze emotivně a tak do druhého či třetího dílu se hned tak nepoženu. Musím k tomu dozrát a dostat sílu se s postavami zase potkat při čtení a sdílet s nimi další osud.
Knihu však velmi doporučuji k přečtení.
Kniha Šikmý kostel je kronika ze slezského pohraničí. Karviná byla poddolováno a zbyl jen šikmý kostel, který by toho mohl tolik vyprávět o osudu zdejších lidí, ale na to tady máme paní spisovatelku ,která si z knihou dala opravdu velkou práci. Drsný kraj, drsní lidé. Velmi hutné vyprávění, které pracuje i s historií. Na jejichž událostech postavila paní spisovatelka knihu.Velmi poutavý pohled na historii tohoto kraje a soužití mezi lidmi a i dvěma národy.Kniha se mi líbila a byla velmi dobře napsaná.Doporučuji.
Tato kniha byl můj druhý historický román. Asi jsem nějak věděl co od toho mám očekávat a proto se mi nechtěla zpočátku číst, stejně jako první román. Ale postupem času jsem začal chápat děj a začal jsem se vžívat do prožitků hlavních postav a uvědomovat si co v té době lidé zažívali. Tento příběh jedné rodiny se odehrával na přelomu 19.-20.století v okolí města Karwiná (Karviná). V knize se hodně krát psalo o úmrtích lidí zavalených v dolech a i proto mě kniha zaujala a chtěl jsem jí přečíst celou. Bylo zajímavé dočíst se, jak lidé v té době žily. Skromně a láskyplně. Milovali se. Byly k sobě hodní, chápaví a i přes úskalí této doby, vše prožívaly spolu. I tak musím říci, že je to těžká četba a často jsem si musel stránku přečíst vícekrát abych pochopil souvislost. Líbilo se mi, že to bylo podle skutečných událostí a jak se kapitoly a příběhy navzájem prolínaly a navazovaly na sebe. Také se mi líbilo jak postavy přemýšlely a jak se zachovaly v různých situací . Za mě moc hezky napsaná kniha, jsem rád že jsem jí přečetl a děkuji mamce že mě k ní dostala. Určitě si budu chtít někdy přečíst další dva díly.
Hornická kronika ze slezského pohraničí. Město Karviná bylo poddolováno a zbyl jen šikmý kostel, kostel sv. Petra z Alkantary, který by toho mohl tolik vyprávět o osudu zdejších lidí, ale na to tady máme paní Lednickou, která si z knihou dala opravdu velkou práci. Drsný kraj, drsní lidé. Velmi hutné vyprávění, které pracuje i s historickými fakty. Na jejichž událostech postavila Karin Lednická svůj příběh, respektive, příběh třech hlavních postav (Barbora, Julka a Ludwik). Velmi poutavý pohled na historii tohoto kraje a soužití mezi lidmi a i dvěma národy. Mezi Čechy a Poláky to nebylo vždy jednoduché.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) česko-polské vztahy hospodářská krize podle skutečných událostí horníci, havíři Karviná vznik ČSR (1918) důlní nehody Orlová Těšínsko, Těšínské SlezskoAutorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Musím napísať, že je to úžasná kniha, ktorú som si mohol prečítať vďaka odporúčaniu mnohých členov tu na databázeknih. Je to kúsok histórie o ťažkom živote baníkov a ich rodín. Úplne najviac sa mi zapísalo do pamäte, ako naozaj málo v tej dobe ľuďom stačilo ku šťastiu oproti dnešnej uponáhľanej dobe. Určite knihu doporučujem, maximálna spokojnosť a vďaka autorke.