Šikmý kostel
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428618/bmid_sikmy-kostel-3Jk-428618.png
5
7343
7343
Šikmý kostel série
1. díl >
Románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavných budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie.... celý text
Přidat komentář
Historické fikce mám moc ráda a líbí se mi, když jsou tam popsány zase jiné historické události než ty nejznámější. O tomto regionu jsem věděla pramálo, a to začínalo až po první světové válce. Autorka píše opravdu poutavě, i když jsem si knihu musela dávkovat. To už mi ale napovídala i moje předešlá zkušenost se Životicemi. I zde mě osudy všech protagonistů zasáhly a budu nad nimi ještě delší dobu přemýšlet. Do druhého dílu se plánuji pustit po přestávce. Chce to teď něco odlehčenějšího.
Přečteno po pár letech podruhé, abych si připomenula postavy i děj a mohla plynule navázat dalšími díly. Pohltilo mě to stejně jako tenkrát. Povinná četba pro všechny aneb Co v učebnicích dějepisu nenajdete, podáno velmi čtivou formou. Těším se na pokračování :-)
U téhle knížky je znát, jak moc se autorka připravila, jak poctivě si sháněla zdroje. Člověk jí naprosto všechno uvěří, přesně takhle to určitě bylo. A k tomu je knížka čtivá a krásné plyne, příběh je zajímavý a emotivní, postavy jsou dobře popsané a je na nich vidět i jejich vývoj v čase.
Tak už konečně chápu, co s tím "Kostelem" všichni mají. Naprosto mě to pohltilo. Už dlouho jsem nic tak věrohodného nečetla a opravdu mě to vzalo za srdce. Paní Lednická si s touhle knihou zjevně dala obrovskou práci a výsledek tomu odpovídá. Jen si před dalším kouskem dám delší pauzu. Tenhle příběh patří k těm, které potřebuju trochu rozdýchat.
Drsná doba, život v ní, těžký osud všech zúčastněných. Seznámení s postavami Vás vytáhne do děje a prožíváte s nimi jejich každodenní těžký život. Ty osoby byly silné, pokud chtěly v té době přežít. Zajímavé je i prostředí, šachta, obyčejný život, hospoda, lázně, vývoj predválečného i poválečného uspořádání. Tento kraj tolik neznám. Dokonce i mapa mi pomohla. Doporučuji k četbě i poslechu. Velmi chválím interpretaci paní Vilmy Cibulkové.
O Ostravě a vůbec havířích jsem četl poprvé. Ale příběh je to opravdu velice silný. A řekl bych, že je i docela poučný. Kdo doposud slyšel o tom, že se chodili poutě pro sůl do Polska. A vůbec jak se těmto rodinám žilo. Určitě brzy sáhnu po druhém díle.
Po dlouhé době jsem se ke knize znovu vrátila, abych mohla pokračovat ve čtení dalších dílů, které postupně vycházejí.
Kniha je výborně napsaná, doba strašná a zase to odskákávají ženy, které v podstatě za nic moc nemůžou. Postavy jsou velmi pestré a vztahy jsou přesně to, co máme každý z nás doma. Kolikrát je nepochopitelná neschopnost jakékoliv komunikace mezi blízkými lidmi, kteří se navzájem milují, neschopnost pochopit toho druhého, přestože ho známe léta a neschopnost se do někoho vcítit. A tady je toho spousta. Příběh není veselý, ani veselý být nemůže, ale vyvolává v člověku obrovské emoce.
Je vidět, že si česká literatura stále udržuje vysokou úroveň. Bravo!
Měl jsem čtenářskou krizi!!! Spoustu rozečtených knih a žádnou jsem nedokázal dočíst. Karin Lednická mě vrátila do hry! Už podruhé. Tenkrát to zvládla s Životicemi.
Šikmý kostel je tak nádherně napsán. Ta kniha mě donutila pátrat po místech, informacích, zvyklostech. To, co od knihy potřebuji, vzbudit zájem a vášeň o život postav, to jsem dostal a zhltl během pár dnů. BRAVO i za to, co autorka dělá pro uchování paměti.
Příběh byl naprosto super. Chvilku mi sice trvalo než jsem se začetl a občas mi přišlo, že některé věci se zbytečně opakují, ale za mě by si každý čech měl tuto knížku přečíst.
Neskutečně čtivá kniha už od samého začátku. Silné příběhy, skvěle nastíněna atmosféra doby, autentičnost postav. Sama pocházím ze Slezska, nedaleko od Karviné, a proto o to zajímavější pro mně bylo dozvídat se podrobnosti z historie tohoto území. Vyprávění bylo občas tak dojemné až řekla bych životní osudy postav byly velmi smutné s krutým údělem, že jsem místy musela to, co jsem přečetla v sobě zpracovat. A dát si třeba i přestávku ve čtení, ale nesetrvala jsem v ni dlouho, jelikož jak už jsem se zmínila ta čtivost knihy byla obrovská. Za mně opravdu kniha, kterou stojí za to přečíst.
Strašně mě to bavilo! Možná mě odrazovala ta "kronika" v podtitulu, jinak nevím, proč jsem tak dlouho chodila kolem a knihu nečetla. Bavilo mě to od prvních řádků, děj plyne, kde by se snad mohl vléct, tam autorka poskočí dopředu. Popis děje, prostředí, postav, vztahů, neznámé historie... Opravdu skvělé dílo. A mě navíc ještě bavil dialekt, jako by něco vyprávěla moje babička :)
Vykreslené historické reálie, ktorými sa ešte žiadny román nezaoberal (konkrétne poľsko-české vzťahy). Bolo to čitateľné, ale postavy ehm, trošku plytké, ale chápem, že sa museli nejako zasadiť medzi historické fakty. Ale aspoň tu nemáme len Mornštajnovú... ;)
Vzhledem k předchozím příspěvkům jsem asi knihu neuchopil ve správném rozpoložení. Popis míst a osob je znamenitý, ale propadal jsem chmurám. Chlapi vesměs bez života utápějící těžkou dřinu v alkoholu a k ním sedřené ženy v depresi snažící se uživit sebe a děti. Pro mě příliš černobílý popis. Nedočetl jsem, takže hodnocení tím bylo ovlivněno.
Tenhle žánr obvykle nečtu a proto jsem chtěl vědět, proč jsou všichni z téhle knihy tak nadšení. A udělal jsem dobře! Kniha je napsaná tak čtivým způsobem, že stránky přímo letěly před očima a za chvíli nebylo už co číst. Než se vrhnu na další díl, nechám si chvíli děj knihy uležet. To nahlédnutí do nelehkého života předchozích generací bylo velmi zajímavé.
„Jak málo stačí, aby byl člověk vychýlen z nastoupené cesty.“
Bláhová domněnka – šachta, jako zhmotnění všech nadějí na lepší život,
a tak na šťavnatých loukách, kde se pásl dobytek, vyrostly těžební věže …
Vstáváš za svítání, mlčky polykáš krajíc chleba s utřeným česnekem a solí, vypiješ meltu a vyrazíš na cestu k šachtě,
čeká tě tam 12 hodin v ďuře, naplněných dřinou na hranici fyzických sil,
nemáš čas ani na strach, který je ovšem na místě – zlé zprávy totiž přicházejí s děsivou pravidelností …
Všechny hornické ženské si tím projdou – strach ze zlých zpráv – a na některé pak čeká, místo úlevy, jen mlčení a zlověstné ticho – o soucit tu ovšem nikdo nestojí a lítost si nemůže dovolit – jestli chceš přežít, nesmíš se poddat děsivé tíze osudu … „Člověk nikdy neví, co ho čeká. Ale měl by na to být připraven.“
A tak se Barbora pere se svým osudem a v jejím příběhu vypráví dějiny polsko-českého pohraničí …
Už, když jsem četla (jako první) Životice, věděla jsem, že Karin Lednická se stane mou oblíbenou a obdivovanou českou autorkou. Dokonale mi sedl její způsob vyprávění příběhu, líbí se mi, jak precizně zpracovává vybrané historické/společenské téma, proto jsem už v komentáři k Životicím psala, že tato autorka by měla psát výukové materiály pro učebnice dějepisu – takhle nějak si totiž představuji „živé dějiny“ – v tomto případě regionu, který má co vyprávět! Má co říct k počátkům průmyslové revoluce na území naší malé zemičky, k tomu, jak tvrdý byl život v hornickém kraji za první velké války a jak moc zdejší území poznamenal pád monarchie a vznik samostatného Československa.
Hlavní hrdinka Barbora a spolu s ní ostatní vypravěči příběhu dávají dohromady pestrou mozaiku života plného uhelného prachu a dřiny – té Barbora dobře rozumí, změnám ve společnosti už tolik ne, život se totiž i v tomto regionu v tomto dost dramatickém období, hodně změnil …
„Celý život světu kolem sebe rozuměla, teď mu však rozumět přestává. Zatímco ostatní slyší, ve hřmotu šachet a hukotu koksárenských pec,í krásnou píseň … k jejím uším doléhá jen lomoz.“
„Tisíce mužů vyprazdňují útroby země v jednotvárné dřině, aby uživili rodinu, a sami přitom dávají den co den všanc své zdraví, dokonce i život.“
… „na železničních vlečkách u šachet stojí prázdné vagóny, které hladově spolykají vše, co jim spadne do chřtánu …“
Popravdě fárání v dole je mi cizí, i když dnešní Karvinou nemám nijak daleko. Byla to těžká knížka, ale opravdu se povedla. Od autorky jsem už četla Životice a tohle mělo podobný nádech, i když o pár let dříve, ale stejně si stále říkám, jsem ráda v jaké době žijeme. Mělo by být více autorů, kteří se budou věnovat naší historii a dokážou ji tak krásně sepsat na kus papíru.
Tak tohle se četlo úplně samo. Lehce depresivní čtení o nelehkém životě obyvatel na hranicích Čech a Polska, ale i když mi z toho místy bylo dost smutno, nemohla jsem se od toho odtrhnout. Karin Lednická odvedla skvělou práci!
Knihu jsem si nejdříve půjčila v knihovně, ale v průběhu čtení jsem se rozhodla, že jí potřebuji mít doma, tak jsem si koupila rovnou celou trilogii a těším se na další dva díly.
Autorka zvolila kriticko realistický pohled na přelom 19. a 20. století, jak z románu Charlese Dickense. Šikmý kostel bychom měli číst vždy, když se začneme litovat, jak je ten homeoffice nudný, benzín do auta drahý, a na dovolené v Itálii si nemůžeme dovolit zmrzlinu každý den.
Místní slovíčka mi problém nečinila, však mi je moje babička opakovala stokrát. Jen slovo ograbčora jsem neznal, slovo stejně ošklivé jako jeho význam. Nepochybuji, že babička to slovo znala!
Jsem ráda, že na mne kniha čekala v knihovně, konečně po letech jsem sáhla po této tolik komentované knize. Jsem ráda, že jsem to udělala, zase jsem se dozvěděla kousek naší historie, o které jsem neměla ani ponětí. Určitě si přečtu ještě druhý díl. Příběh poutavý, četlo se to samo.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) česko-polské vztahy hospodářská krize podle skutečných událostí horníci, havíři Karviná vznik ČSR (1918) důlní nehody Orlová Těšínsko, Těšínské Slezsko
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Jedním slovem, páni! Miluju knihy, kde se zároveň dozvím o historii, a které mě následně pobízí k vlastnímu pátrání, jak to vlastně bylo. Skvělá kniha.