Šikmý kostel
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533197/bmid_sikmy-kostel-65e02ad0ebdde.png
5
7492
7492
Románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh někdejší pastevecké vesnice, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavních budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů. 2x CD MP3... celý text
Literatura česká Historické romány
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Interpreti: Vilma Cibulková
více info...
Přidat komentář
ani se neche věřit, že se jedná o autorčinu prvotinu. Nádherně napsané a pro mne ukazuje část historie, která mi byla dosud naprosto neznámá. Vřele doporučuji!
Výborná kniha a ještě k tomu prvotina? Smekám před paní Lednickou. Hodně jsem se dozvěděla z naší minulosti. Těšínsko mám ráda a často tam jezdíme za příbuznými mého muže. O to více mě osudy lidí byli bližší. Moc se těším na pokračování. Knížku jednoznačně doporučuji k přečtení.
Juchů! Dlouhé měsíce jsem četla průměrné knihy a čekala na nějakou, která mě dostane a řekne "takhle má vypadat vynikající kniha"... A konečně jsem ji našla! Šikmý kostel je brilantně napsaná a vystavěná románová kronika, která dle mého názoru musí chytnout opravdu každého! Už na straně 38 mi ukápla nejedna slza... Tak moc emočně mě kniha dostala! Propojení osudů postav, reálné historie města a celkového dění v Čechách je prostě jedno velké wow... Opravdu mě už pár měsíců žádná kniha nedostala natolik, jako tato... Nejde jinak než doporučovat dál a dál!
Opět přibyla autorka, která píše pro mě. Románová kronika přináší osudy lidí, které jsou zajímavé. Neméně zajímavé jsou i osudy místa, dozvěděla jsem se opět něco z utajované historie. Velmi oceňuji u autorky studium doby a pramenů před napsáním knihy.
Žádný komplikovaný děj, prostě jen běh života. Těžkého života tehdejší doby.
Vše, co teď píšu bude asi příliš sentimentální a neobjektivní. Pro mě bylo čtení knihy o to více umocněno emocemi, protože jsem se zde narodila, žiji mezi Orlovou a Karvinou. Kolem "Olzy" se chodíme často procházet. Popisovaná místa jsou mi důvěrně známé. Všechny v knize kurzívou označené slova "do pjeruna" apod. jsou pro mě přirozené, protože tzv. po našimu mluvila prabička, babička a dodnes ještě trochu rodiče. Písničku Siedzi mucha na ścainie ......umím dodnes.
Děkuji tímto autorce, za historické vysvětlení poměrů v kraji. A za příjemně strávený čas u čtení knihy.
Taky jste rádi poslouchali babičku, když se rozpovídala o svém dětství a mládí? Když byl náš svět o dost jiný, než jaký je teď. (Žádná televize, rozhlas, letadla, toaletní papír atd v životě většiny.) Taky jste se jí pořád ptali na to a ono? (Já jsem se třeba dozvěděl, že moje prababička si často zpívala jednu písničku, která je moje osudová. A to jsem prababička nezažil.)
Číst Kostel je jako poslouchat babičku. Ale ne jednu. A ne jen babičku. Jako byste v rukou měli rodinné poklady a nechali si vyprávět jejich historii. (Třeba jak se tenhle hmoždíř dostal do téhle rodiny.)
Všechny ty životy obyčejných lidí, obyčejných v tom nejlepším smyslu slova, jsou napsány krásným jazykem. Uvědomil jsem si to lépe až po přečtení jiné knihy, která mi do Kostela skočila z pracovních důvodů.
Zdá se vám, že jsem spokojený? Jsem o moc víc. Nadšený. A vlastně neumím lépe říct proč. Je to něco uvnitř v textu a v mém já, co padlo na správné místo. Jako když se potkají dva staří známí.
Kniha roku je tu.
Skvěle popsaný život i povahy lidí v mém kraji. Tvrdé podmínky, pokora i revolta, pracovitost, bohabojnost, radosti i zoufalství synků a děvušek. Těším se na pokračování.
Šikmý kostel je naprosto bravurně sepsaný příběh jedné rodiny, která žila ve staré Karwiné na přelomu 19. a 20. století. S hlavními postavami poznáváme život na vsi i ve městě, chudobu i snahu o lepší život. Především však dřinu, zklamání, bolest... V románu nechybí láska, vzdor, vypočítavost, obětavost, zkrátka vše, co má dobrá kniha mít. Nechybí ani velká výpovědní hodnota, protože autorka si dala velice záležet na rešerších a historických podkladech, včetně rozhovorů s pamětníky. Za mě rozhodně nejlepší kniha roku 2020 a aspirantka na cenu Magnesia Litera!
Velmi příjemné překvapení, tolik současné literatury nečítávám. Naposledy paní Mornštajnovou a tohle dílo je opravdu velmi podobně srovnatelné, ovšem v dobrém, tom nejlepším, slova smyslu. Trochu se obávám dalších dílů, jestli mi politicky budou konvenovat, ono člověk v dnešní době přepisování dějin nikdy neví.
Je k neuvěření, v jaké blízkosti míst, kde se Šikmý kostel odehrává, mnozí žijeme, že těmi místy často projíždíme, aniž bychom jen tušili, jak výstavné město v dnes pustých místech stálo...
Jsem teprve v polovině knihy a přesto už teď vnímám zde rozehrané osudy a události a jsem si jistý, že na ona místa už nikdy nebudu pohlížet stejně. Hluboce se skláním před prací autorky a jsem vděčný tomu, co ve své knize nenechala upadnout v zapomnění.
Každý z nás z okolí Karvinska by si měl Šikmý kostel nejen přečíst, aie i zapamatovat zamlčenou historii, kterou vypráví. Už teď se nemohu dočkat dalších řádků - a pokračování kroniky již neexistujícího města.
Skvěle napsané. Čtivé, svižné, napínavé, i když děj je minimální. Popisy postav a situací posunují příběh aniž by bylo nutné vymýšlet nějaké zvraty. Hlavní postavou je neustále někdo jiný, jak se příběh přelévá. Je to nenásilné a pořád to pobízí číst dál.
Románová kronika ztraceného města, léta 1894-1921. Příběh, který je vystavěn na skutečných událostech. Začíná důlním neštěstím z roku 1894, které zasáhlo do života obyvatel celého kraje.
V knize sledujeme tři hlavní hrdiny – Barboru, Julku a Ludwika – každý se svým osudem bojuje po svém.
Úžasná knížka, ve které najdete zpracovaná témata, o kterých se v knížkách moc nepíše a člověk se jen diví, co se tady všechno dělo, o čem neví. Například česko-polský konflikt, který nastal po první světové válce a jak to ovlivnilo obyčejné lidi. Stejně tak první světová válka a její dopad na městečko a jeho obyvatele.
Styl, jakým je kniha napsána, Vás okamžitě pohltí a ocitnete se na začátku dvacátého století v chudém městečku plném havířů. Dozvíte se mnoho o tom, jak lidé dřív žili. Spoustu z toho si pamatuji z vyprávění mé babičky, tak mě to možná pohltilo ještě o něco víc. Malé chaloupky, zato velké rodiny. Autentický pocit umocňuje nářečí i polská jména a názvy.
Silný příběh, který jsem si opravdu užila, prožila, probrečela. Už teď se těším na další díl, který si pořídím hned, jakmile vyjde.
Všem Vám knížku moc doporučuji. Nebuďme slepí k naší historii. Pojďme se o ní dozvědět něco nového. Tímto způsobem Vás to bude i bavit. Autorka má můj obdiv za to, jakou práci ji muselo dát posbírat všechny historické události a s jakou lehkostí je zapracovala do svého románu.
Číst tuto knihu byla čistá radost. Nejsilnější na knize jsou osudy žen horníků, na jejichž zádech ležela nejen tíha starosti o domácnost, ale v některých případech taky starost o budoucnost. V té knize jsou snad všechny ingredience, které vám zajistí skvělý zážitek: láska, přátelství, odhodlání vydržet a navíc konflikt, který začíná jako malá lokální „strkanice“, ale na který se budou postupně nabalovat další události. A v centru příběhu kostel, jehož postupný úpadek (stále viditelný, kostel stojí stále na svém místě) ilustruje úpadek doby a celé společnosti.
Karin Lednická má skvělý dar vyprávět a chytnout čtenáře. Kniha vznikla po mnoha rozhovorech s místními pamětníky a do široké pozornosti přináší osudy místa, na které často zapomínáme. Slezsko bývá v české literatuře spíše míjeno a Karin Lednická Šikmým kostelem tento dluh napravuje.
Štěstí, láska, nenávist, odevzdanost, flegmatismus i cholerické výstupy se snoubí v prvním románu autorky a dlouholeté nakladatelky Karin Lednické. Šikmý kostel je rodinnou kronikou, která vám připomeneme rozsáhlé Dietlovské ságy, jakými byly Synové a dcery Jakuba skláře či Doktor Markus a jeho rod. Šikmý kostel potěší všechny, kteří se rádi noří do spletitých vyprávění. Máte-li v lásce příběhy Aleny Mornštajnové, Petry Soukupové či Kateřiny Tučkové, román Karin Lednické vás nezklame.
Hodně zajímavá kniha. Jedna z nejzajímavějších, jakou jsem za poslední roky četla. Skvělý náhled do života lidí na Karvinsku (Karwinsku?) "fin de siècle" a let následujících. Krásně vykreslené postavy i děje, zajímavé zauzlení i rozuzlení. Jen ke konci, posledních cca 60 stránek, mi přišlo, že knížce trochu dochází dech - proto jsem se nakonec rozhodla dát 4 hvězdičky a ne plných pět.
Karin má můj obdiv za to, co všechno musela pročíst, vyslechnout, vybádat, než se do psaní knížky pustila. Jak se seznámila s historií těchto míst, jak popsala události, které touto oblastí prošly. Díky za to - já z hlediska mého povolání toto velmi oceňuji.
Pokud budete letos číst jedinou českou knihu, bude to právě tato kniha - krásný jazyk, příběh, postavy ... dokonalé!
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) česko-polské vztahy hospodářská krize podle skutečných událostí horníci, havíři Karviná vznik ČSR (1918) důlní nehody Orlová Těšínsko, Těšínské SlezskoAutorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Paní Karin, nechci vás honit, ale už se moc těším na druhý díl.