Šíleně smutné povídky
Tereza Boučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479803/mid_silene-smutne-povidky-zXJ-479803.jpg
4
247
247
Tereza Boučková, autorka bestsellerů Indiánský běh a Rok kohouta, přichází po několika letech odmlky s novou knížkou. Poprvé jsou to povídky, žánr, který je podle znalců literatury snad ze všeho nejtěžší. Povídka v sobě musí mít všechno, co má román - svého hrdinu, svůj příběh i jeho rozuzlení, ale zároveň si musí vystačit s mnohem menším prostorem k vyprávění. Třináct Šíleně smutných povídek je třináct příběhů, které mají ve svém vyznění smutek, někdy úplně konkrétní a hmatatelný, jindy spíše mlhavý a neurčitý, ale mnohé jsou i tak docela veselé, ironické a plné paradoxů. Všechny povídky jsou napsané více než minimalisticky, a přitom je v nich všechno: touha po lásce, přijetí, tichu, přátelství, vnitřním míru anebo alespoň klidu ve zpustošeném nebo jen úplně vyhaslém manželství, stejně jako odhodlání překonat těžkou, tragickou nepřízeň osudu. Tereza Boučková vstupuje do cizích životů jednoznačně a nekompromisně. Zdá se, že všechno, co nám pohledem jiných zaujatě a vášnivě vypráví, se stalo jí. Přitom jsou to docela obyčejné příběhy docela obyčejných lidí.... celý text
Přidat komentář
Oddechové povídky, z nichž některé mě zaujaly, pobavily či dojmuly. Ideální na cestu do školy či do práce.
Povídky se mi četly lehce. Až mi bylo líto, že jsem si je nešetřila, že jsem je za den všechny přečetla. Smutné, vtipné, veselé, úsměvné ... ale hlavně šíleně dobré.
Po ne příliš velkém očekávání přišlo zklamání - taková zcela průměrná kniha... Dobře se to četlo, což ale nemusí být vždy ku prospěchu věci. Kniha mě nechala zcela chladnou.
Mně se povídky moc líbily. U některých jsem se i zasmála - což je tak trošku možná paradoxní k jejich názvu - a některé mě dokonce i zasáhly, zejména Anna, Mariáš ve třech, Svatá Hana a Přes most. Přestože jsou to "Šíleně smutné povídky", nemyslím si, že až tak. Já jsem v mnohým právě tu naději, byť maličkou nebo v jiné formě, našla.
Co rovněž musím ocenit, tak to styl, jakým jsou povídky psané, zaujal mě a velmi se mi líbil.
Šíleně smutné povídky jsou "překvapivě" smutné. Přečetla jsem je jednou a stačilo.Pěkně napsáno, ale dýchla z toho všeho na mě taková beznaděj.
13 povídek převážně o mezilidských vtazích, o jejich ztroskotáních a životě bez toho druhého. Ač "šíleně smutné", přece je v nich najdeme i humor. Sevřený styl, krátké věty, někdy jedno slovo stačí místo dlouhé věty.
Knížka s ideálním formátem do MHD. Povídky čtivé, trochu jsem porovnávala se Svěrákem, ačkoliv se jedná o jiné ladění. Je cítit autorčin odpor k minulému režimu a varování současnému čtenáři, aby nezapomněl na dějiny své země, ovšem vše je nenásilně zabaleno do lidských příběhů všedních dnů. Nakonec všechny nebyly tak úplně šíleně smutné, snad až na tu poslední. A někdy by i slzička ukápla dojetím.
Přestože nečtu ráda povídky, tyto se mi líbily. Některé hodně, jiné méně. Byly sice smutné, ale i vtipně napsané, takže jsem se i zasmála. Opravdu stojí za přečtení.
Knihu jsem si koupila do vlaku pro zkrácení dlouhých chvílí (jela jsem 4 hodiny). Jakmile jsem ji otevřela nemohla jsem se od ní odtrhnout. Líbila se mi. Povídky byly krátké, výstižné. Prostě výborné. Nelituji toho, že jsem si knihu zakoupila.
Tereza Boučková i na malém prostoru a s minimem slov dokázala napsat příběhy, které vás ve své obyčejnosti a všednosti dokážou zasáhnout daleko víc než mnohý rozsáhlejší román. Smutné, úsměvné, hořkosladké... Jako sám život.
http://brabikate.blogspot.cz/2013/05/silene-smutne-povidky.html
Jsou smutné, ale místy i k pousmání, ale hlavně jsou to příběhy ze života. Řadím je v oblíbenosti hned vedle Svěrákových Nových povídek. Líbí se mi i styl, jakým TB píše - podobných situací a příběhů zná každý spoustu, ale takhle to pěkně, úsporně a přitom působivě napsat, to umí málokdo.
Povídky Terezy Boučkové obsahují třináct smutných povídek. Mě zaujala povídka Hranice, Láska, Do nebe. Zaujaly mě zkrátka všechny do jedné! Smutek, humor, ironie, paradox. Příběhy o životě obyčejných lidí, každá povídka téměř jeden život, jeden "román"... Mám ráda povídky a Šíleně smutné povídky mají co říci! Najdeme se v nich? Janamarie
Autorovy další knížky
| 2008 |  Rok kohouta |
| 1990 |  Indiánský běh |
| 2016 | Život je nádherný |
| 2013 | Šíleně smutné povídky |
| 2024 | Dům v Matoušově ulici |
Povídky mě bavily, ale některé jsem nepochopila. Možná to bylo i tím, že se odehrávaly za dob komunismu a to já jsem nezažila tak se neumím tolik vžít.