Šílené výčitky
Liane Moriarty
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/401057/bmid_silene-vycitky-bGI-401057.jpeg
3
1140
1140
Pedantská účetní Erika a bohémská violoncellistka Clementine toho mají společného jen málo, ale přesto jsou prakticky odjakživa nejlepší kamarádky. Jenže zatímco bezdětná Erika by pro Clementine strčila ruku do ohně, nábožně lpí na každém slovu své kamarádky a s oblibou jí radí, jak vychovávat dcery, Clementine se do téhle role nechala kdysi vmanévrovat svou soucitnou matkou a po většinu času jí ta její otravná obdivovatelka pořádně leze na nervy. A pak je jednoho krásného, slunečného dne pozve obě i s jejich manžely, Samem a Oliverem, Eričin soused na grilování. Co se na nějaké obyčejné garden party mohlo přihodit tak strašného, že teď všichni litují, že pozvání přijali? A hlavně – čí je to vina?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2018
,
Ikar (CZ)
Originální název:
Truly Madly Guilty
více info...
Přidat komentář
Po přečtení komentářů, zde, jsem měla docela strach knížku vůbec začít číst. Ale potřebovala jsem oddychovku od svých fantasy světů. To se podařilo, tím že jsem očekávala jen to nejhorší, nakonec kniha nebyla tak špatná, ale nebyla ani dobrá. A po tom co jsem se dozvěděla, co se ve fontáně stalo, by pro mě kniha mohla skončit. Hned jsem věděla kdo to udělal a jak zemřel starý pán od vedle.
Dost se mi nedařilo se začíst do knihy. začátek zdlouhavý a jak se neustále přeskakovalo v čase i postavami. Ve finále ale musím říct, že zápletka by byla i celkem zajímavá.
Dávám slabé hodnocení. Prvních 150 stránek bylo nezáživných, roztažených, ale vytrvala jsem. Až se skoro po těchto stránkách vlastně dozvíte, co se toho dne na grilovačce vlastně stalo, trošku toužíte zjistit, jak to bude dál, ale máte obavu, že to bude zase jen o pocitech. Ve dvou třetinách asi víte, jak to všechno bylo, máte představu jak to dopadne. Já vytrvala a konec knihy mě nepřekvapil. Méně je někdy více.
Konečně jsem knihu dočetla. Četla jsem ji na dvakrát. Nejprve jsem ji začala číst a odložila na někdy příště. Vzala jsem si knihu tedy na dovolenou a dala ji šanci.
Nečetla se mi dobře. Příběh je sice zajímavý, ale pořád nevíte, co se stalo... tak že jsem si nalistovala , co se vlastně stalo, prostě jsem to nevydržela a pak už jsem to konečně dočetla.
Upřímně moc se mi nelíbila, hlavně ten styl psaní.
Připojím se k předchozím komentářům - dvě časové roviny knize uškodily, zřejmě měly gradovat napětí, namísto toho byly otravné a nečetlo se to moc dobře. Málokdy se také sejde tak nesympatická sestava hlavních postav. Řemeslně dobře napsané, ale autorka to umí i lépe...
Zpočátku se mi kniha četla hůře, ale v druhé polovině nabrala na obrátkách a v závěru do sebe všechny příběhy, vztahy, emoce nádherně zapadly. Liane Moriarty potvrdila, že umí psát čtivě a poutavě a dokáže znamenitě vykreslit psychologii jednotlivých postav, tak že ani jedna z nich nepůsobí jednotvárně nebo černobíle. Moje preference směřují k páru Tiffany a Vid.
Ze všech, co jsem od autorky četla, mě bavila asi nejméně. Pořád se mi pletly postavy, a na každé z nich mě něco vadilo...no, snad další bude lepší.
No, tohle byla zase jízda. A rozhodně ne v kladném slova smyslu. Knihu jsem měla chuť prohodit oknem už někde u třetí kapitoly, kde mi došlo, že mi jádro pudla zůstane zapovězeno nejspíše až do samého konce knihy.
Takže máte 6 postav, kterým se totálně rozpadá život pod rukama, protože mají zjevné trauma z nějaké události. Jenže jako čtenář absolutně netušíte, co se stalo. Ve mě to akorát vyvolávalo pocit, že jsem vyčleněná z kolektivu a nikdo mi nechce říct, o co tady vlastně jde.
Ke končenému verdiktu dochází mezi stranami 260-300 a pak je teda dalších 150 stran na vyřešení toho zbytku. Jenže v té době už mě ty postavy opravdu nezajímaly a mohly si ty svoje trable nechat pro sebe. Nehledě na to, že jejich celková reakce se mi zdála velmi nepřiměřená tomu, co se stalo - přemrštěná.
Kniha by byla skvělá, kdyby šla chronologicky. Nejdřív přečíst všechny kapitoly "Den, kdy se grilovalo" a potom ten zbytek. Byla bych nadšená minimálně na 4 hvězdy, se všemi těmi tajnostmi ale pouze za 2.
Autorku mám ráda, ale mám u ní ještě hodně restů, které jsem se rozhodla napravit. Tato kniha byla jedním z restů, z knihovny na mě koukala už opravdu dlouho. Na čtení jsem se opravdu těšila, ale ve výsledku jsem byla spíše zklamaná.
Snad každá z postav měla plno otravných rysů. Navíc se příběh dost vlekl. Opravdu už jsem se jen modlila, ať se odhalí, co se vlastně stalo a skončí to.
I když bylo i pár světlejších momentů, kdy jsem knihu nechtěla odložit a zajímal mě vývoj příběhu a postav, tak stejně převažují negativní pocity.
Pro mě zatím nejslabší kniha od paní Moriarty. Uvidíme, co přinesou další.
Příběh i zápletka jsou na takovou oddechovku dobré, ale je to rozvleklé a po chvíli už i trochu nudné čtení. Člověk už není ani tak napjatý z rozuzlení, spíš už jen čeká, co se tedy stalo, ať už to má za sebou. Kdyby byla poloviční a svižnější, vůbec by to knize neuškodilo.
Kniha pro mě byla taková oddechovka, asi rozumím, co chtěla autorka knihou říct. Nicméně, zkrátit ji o takových sto stran by bylo fajn, ta zdlouhavost byla místy až otravná, za mě zatím nejslabší kniha od Liane:)
Melo to byt polovicni, pak by to byla svizna knizka a mozna by me i bavilo vymyslet, co se asi tak mohlo stat.
No co k tomu napsat...Kniha byla nudnejsi,zdlouhavá. Už jsem se těšila až jí doctu.
Styl psaní, popis osob i téma bylo dobré a zajímavé. Celkově ale byla kniha trošku nudnější, než jiné od autorky. Čekala jsem trochu víc a popravdě i trochu jinou záhadu co se odehrála. Jinak by kniha stačila kdyby měla cca o polovinu míň stránek, tak by mě i bavila.
Celá premisa tejto knihy a následky toho akože veľkého "odhalenia" respektíve udalosti, ktorá každého zmenila a mala vplyv na postavy je tak neskutočne slabá, až sa čudujem autorke, že to dala na viac ako 400 strán!
Toľko vaty by bolo na niekoľko matracov! Bolo to nezaujímavé, mdlé, nudné a neskutočne otravné. Ako žvásty ľudí, čo nemajú čo povedať a nemajú žiadne problémy.
To boli presne všetky postavy v knihe.
Ani jedna nebola sympatická.
Triler to nebol, psychologický román to nebol, aj keď mám pocit, že sa o to snažil, napätie absolútne nič.
Teraz keď čítam červenú knižnicu, tak som zvyknutá na braky.
Len mi príde, že tá červená knižnica sa na nič nehrá, preto knihy, ktoré sa tvária na viac než sú, tie sú horšie.
Takže tu som pri hodnotení naozaj veľmi prísna.
Tak tahle se mi zase dost dlouho vlekla a špatně četla. Autorčiny knihy mám povětšinou ráda a tahle se mi příběhem a stylem jakým byla napsaná docela líbila, ale na druhou stranu mi přišla zbytečně zdlouhavá. Klidně bych ji o sto stránek zkrátila a dala tam jen to nejdůležitější z příběhu. Jako celek mi to bohužel přišlo rozvláčné a trochu zamotané.
A to že jsem knihu četla opravdu dost dlouho, tak za to na jednu stranu mohlo i mé stěhování na přelomu července a srpna, kdy jaksi na čtení nebyla úplně čas a energie.
Tento příběh o současné tragédii a zároveň popis toho, jak všechny postavy prošly něčím traumatickým, když byly malé mi přijde trochu zvláštní.
Příběh jsem přečetla před lety , ale nějak mě nezaujal.
Štítky knihy
nevěra přátelství, kamarádství děti pro ženy rodina grily, grilování psychologické příběhy mezilidské vztahy kamarádky violoncelloAutorovy další knížky
| 2014 |  Manželovo tajemství |
| 2017 | Sedmilhářky |
| 2015 | Na co Alice zapomněla |
| 2017 |  Šílené výčitky |
| 2016 | Tři přání |
Konečně jsem dočetla. A že mi to trvalo, na můj vkus moc dlouho. Začátek neskutečně zdlouhavý a nudný. Chvílema jsem uvažovala jí odložit. Jsem sice ráda, že jsem to dotáhla do konce, ale za mě nic moc počteníčko. Jedno mi to aspoň splnilo a to je téma do výzvy.