Silou svého zraku
Tim Powers
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/104007/bmid_silou-sveho-zraku-mistrovska-dila-fantasy-104007.jpg
4
42
42
Tim Powers nás opět zavede na počátek devatenáctého století, tentokrát v příběhu lékaře Michaela Crawforda, jenž se po svatební noci probouzí zbrocený krví vedle zmasakrovaného těla zavražděné manželky. Aby unikl oprátce – třebaže si z uplynulé noci na nic nevzpomíná – nezbývá mu než uprchnout do Francie a začít se skrývat před zákonem i vlastním svědomím. Jeho jedinou nadějí jsou proslulí – a také skandální – angličtí básníci: Keats, Shelley a lord Byron. To oni mu pomohou pochopit nestvůrnou sílu, která je jeho prokletím a současně ochranou. Crawford má totiž ještě jednu, tajemnou manželku, kterou Keats nazývá la belle dame sans merci. Je stejně krásná jako zlá a ovládá prastarou sílu, která se přičinila o vznik stovek legend… A nyní ohrožuje život svého milence.... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2011 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Stress of Her Regard, 1989
více info...
Přidat komentář
Mně osobně Powers nezklamal,začátek takový pomalejší,ale pak se to pomalu rozjíždělo až jsem se začetl.Moc se mi líbila a doporučuji
Je to spíš za 3 a půl hvězdičky, ale když už, tak se přikloním ke čtyřem. Četla jsem Stáčení temného piva a Plout na vlnách podivna a ty se mi líbily určitě víc. Tahle knížka je totiž, jak to říct, tak nějak ne zcela příčetná. Jako kdyby byl Powers při psaní většinu času na tripu. Je to prostě moc překombinované a vysvětlení často pokulhávají, takže rozhodně nemůžu tvrdit, že jsem všechno chápala. Netradiční pojetí upírů, proč ne. Ale oni jsou to chvíli tradiční zubatí upíři číhající v noci za oknem, na které stačí česnek, sluníčko či dřevěný kolík. Pak jsou to pro změnu Lamie nebo obří létající plazi, pak kamenní tvorové, tu zase pradávní bozi z předlidské éry, dřímající v horách, které kdosi probudil ze spánku. Z nějakého důvodu se člověk může vymanit z jejich vlivu v Alpách. Kromě česneku na ně funguje i voda, hlavně slaná – nemůžou přes moře, ale když se provdají/ožení, tak už najednou můžou. Vadí jim některé kovy, někdy kamení, sklo. Ne že by se to vše vylučovalo, jen je toho moc a tak nakonec vlastně pořádně nevíte, jak tohle plémě opravdu funguje. A když do toho všeho autor zamotal ještě Rakušany, karbonáře s železnými hřeby a tři slepé Graie pohazující si s okem, měla jsem hlavu vážně v pejru.
Dost dobře nechápu názor z jedné recenze tady, že knížka končí v půlce, a pak už je to jen nadbytečný chaos. Tak to vůbec není. Mezi první a druhou částí knížky je sice asi 3letá proluka, ale to je tak vše. Asi by se dalo říct, že je to pak zamotanější, hlavně ty tři Graie to dost zkomplikovaly, ale jinak se naopak ve druhé části konečně aspoň něco vysvětluje. (Ne že by se nevysvětlovalo každou chvíli něco, ale je to ten druh vysvětlení, při kterém po skončení nevíte o moc víc než před ním, a jen se zmůžete na nespokojené "no ale co to... proč...?".) A taky mi to ke konci přišlo nejčtivější. Po náročném rozjezdu, kdy jsem se snažila dostat do obrazu, a po rozpačitém dojmu z prostředka, kdy mě to už moc nebavilo, jsem posledních asi 100 stran dočetla v docela svižném tempu.
Powers vzal zajímavé a vskutku romantické okamžiky ze života básníků Byrona, Shellyho a Keatse, k nim si vybral jisté motivy z jejich básní, a na základě toho všeho vymyslel originální mystifikační příběh. Jen ho měl poněkud zjednodušit. Snad nejlépe to vystihl sám, když v knížce napsal: "Pokoušel se uchovat si dojem, že to všechno dává jakýsi smysl." Tak tohle bych podepsala, přesně tak jsem se cítila i já. Je to divné, je to náročné na pozornost a trpělivost, ale přečtení určitě nelituji. Powers umí udělat atmosféru a to je u knih možná nejdůležitější.
P.S. Na úvod každé kapitoly je tematický citát, nejčastěji z romantických básní. Vzhledem k tomu, že v tiráži není žádná informace o původu překladu, překládal verše zřejmě ten samý překladatel, který přeložil knihu. Aspoň by tomu napovídala úroveň překladu – bylo to většinou opravdu strašné, s takovou by Byron a spol. nikdy světového věhlasu nedosáhl. Mimoto byl slabší i samotný text knihy, který občas zatemňoval např. nevhodně zvolenými slovy smysl napsaného. Další Powersovy knihy mají jiné překladatele a jsou lepší. A navrch k tomu všemu je v tomto vydání (byť jde o stejné nakladatelství) hodně chyb.
Přestože román začíná maličko zmateně, záhy nabyla zápletka konkrétnějšího rázu, a z rýsující se éterické fantasy se proměnila v archaický horor s prokletými básníky v hlavních rolích. To celé podtrženo tvůrčím citem pro charismatické postavy, kterým se těžko nedají držet palce, ať už stojí na straně dobra či zla. Bohužel rozsah mi udělil nemilé překvapení - závěr uprostřed a následné dobrodružství s časovým odstupem. A právě ta druhá půlka, přes některé naprosto fantastické scény, byla už na můj vkus příliš chaotická. Nejde ani tak o to, že bych neměl přehled, ale motivace postav mi jednoduše unikaly. Zbytečně symbolické, zbytečně nejednoznačné. Tim Powers je však vynikající vypravěč a i když jeho rozšafné stylistické kudrlinky mohou působit nadbytečně, vytvářejí atmosféru, která vás nutí pokračovat ve čtení za každou cenu. Tedy samozřejmě v případě, že přistoupíte na jeho hru „poezie v próze“.
PS: Drobná výtka na autora - z perkusní pistole se za hustého deště opravdu střílet nedá.
Mohutný román z první poloviny devatenáctého století je opět ukázkou skvělé autorovy fantasie. Michael Crawford se podruhé ožení, ale při svatební noci kdosi sežere jeho ženu a on je logickým podezřelým a dá se na útěk. Cestou přes Francii, Alpy i Itálii v průběhu let se seznamuje s básníky jako jsou Byron, Shelley, ale i Keats. Mají podobné problémy a jsou pronásledovány neživými bytostmi, upíry, nefily a lamiemi. Autor zakomponoval skutečné události do tohoto příběhu a mimořádně se mu to povedlo, i když si myslím, že se jedná o dost nekomerční příběh, spíše intelektuální, jsou zde prvky z řecké mytologie, ale pro svou délku a někdy trochu pomalejší spád si myslím, že je trochu odsouzen k tomu, že se nestane bestsellerem.
Od tohoto spisovatele jsem četl již tři knihy. Tato je celkem logicky čtvrtá.
Těšil jsem se na ní, ale oproti třeba "Stáčení temného piva", je "Silou svého zraku"
velmi těžká kniha a ve své druhé polovině se stává ponurou a smutnou.
Upírský román o tak trochu jiných upírech jsem málem nedočetl.
Pokud si chcete umění tohoto spisovatele vychutnat doporučuji knihy:
Brány Anubisovy nebo již zmíněné Stáčení temného piva.
Rozhodně nezačínejte tímto románem.
Fascinace anglosaských spisovatelů romantickými hvězdami poezie 19. století je opravdu neuvěřitelná. Kdo by čekal, že scifista jako já se v literatuře hned dvakrát vydá do bydliště Johna Keatse na římských španělských schodech, a přesto se to stalo - prvně v Simmonsově Endymionu a podruhé zde. Pro našince, který nemá osudy těchto básniků v malíku, může výt kniha dosti obtížně čitelná, a přesto je zajímavá a páně Powersovy vize roztáčejí fantazii na plné obrátky.
Knize ovšem chybí silnější příběh, který by čtenáři poskytoval motivaci ji otevřít a vydat potřebnou energii ke čtení, které samo o sobě je zhusta náročnější než běžný denní program, takže klasických pár desítek čtení před spaním opravdu nepřipadá do úvahy. Ke konci mne kniha natolik unavila, že jsem si na pár dní odskočil k jiné a po návratu jsem téměř nevěděl, kde mi hlava a postavy stojí.
Pro mě hodnocení 7/10, ale pokud máte čas se knize věnovat i pár hodin denně, zážitek jistě bude i lepší.
Tim Powers patří jednoznačně k mým nejoblíbenějším autorům, ačkoli jsem od něj četla zatím jen 3 knihy (Stáčení temného piva, Plout na vlnách podivna, Silou svého zraku).
O co v knize jde, jsem začala chápat až po několika kapitolách, což ale neznamená, že by byl děj nějak složitý či vyjadřování autora nejasné. Toto přičítám spíše faktu, že zvyknout si na úplně nové pojetí upírů (ale zárověň je zachovaná jejich touha po krvi) chvilku trvá a pravděpodobně měl tento problém i překladatel, protože na začátku jsem objevila pár nesmyslně položených vět.
Nicméně kniha se mi zatím od Powerse líbila nejvíce a můžu jedině doporučit, rozhodně nebudete litovat :)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1996 |  Brány Anubisovy |
| 2007 |  Plout na vlnách podivna |
| 1999 | Stáčení temného piva |
| 2011 | Silou svého zraku |
| 2011 | Tři dny do nikdy |
Knížka která mi několik let čekala v knihovně na pravou chvíli. A ta konečně přišla. A je to opět jízda . Tim Powers mne vrhnul do děje monumentálního, temného , spletitého upírského eposu.
Děj pádí jako zběsilý, přesně jak to mám u autora rád. Nechybí romantičtí básníci, spousta akce, hororové scény při kterých tuhne krev v žilách, skvěle vykreslené postavy a charaktery a na závěr smutek a smíření.
Je to jiné než Brány Anubisovy, ale rukopis autora se nezapře.
Skvělé...