Šimon a duby
Marianne Fredriksson
Román o židovském chlapci, který jako adoptované dítě vyrůstá za války v prosté švédské rodině. Šimon, velice citlivý a inteligentní chlapec, prožívá své dospívání složitě a dramaticky díky své povaze, vlivem války i komplikovaným vztahem k milujícím adoptivním rodičům. Nachází si židovského kamaráda, který je poznamenán trýznivým zážitkem z dětství v nacistickém Německu. Přítel Izák se několikrát octne na pokraji duševního zhroucení, vždy jej však zachrání péče Šimonovy pozoruhodné nevlastní matky Karin. To je žena, na níž spoléhá rodina, sousedé a přátelé, je jakýmsi mýtickým obrazem dokonalého ženství. Když se Šimon vyrovná s její smrtí, stává se dospělým.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Simon och ekarna, 1994
více info...
Přidat komentář
Pěkná knížka, která mi ukázala, že v těch nejbližších vztazích může být láska i nenávist a mnoho protikladných emocí... :-)
Moc hezká, čtivá a lidská knížka. Podle mého nejlepší ze všech, které jsem od Marianne Fredrikssonové četl. Doporučuji na dlouhé zimní večery :-)
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno rodinné vztahy Švédsko kamarádi židovství úmrtí v rodině
Autorovy další knížky
1999 | Anna, Hanna a Johanna |
1999 | Šimon a duby |
2003 | Když se Bůh smál |
1998 | Potopa |
1996 | Říman Marcus Scipio: Příběh Ježíšova stínu |
Je řada dobrých autorů, jejichž knížku si ráda přečtu, s vědomím, že někdy v budoucnosti bych si od nich klidně ještě něco přečetla, ale teď chci dát zase prostor někomu jinému. Spisovatelů je mnoho a čas ke čtení omezený přinejmenším délkou života.
Sem tam, ne moc často, se však objeví autor, který zasáhne víc než mou mysl a fantazii. Veškerá slova nahradí "ach" a touha pobývat s ním znovu a znovu v dalších jeho příbězích. Takto osobní autorkou je pro mě Marianne Fredrikssonová.
Román Šimon a duby může být pro každého čtenáře o něčem trochu jiném. Pro někoho je to příběh několika desetiletí života jedné rodiny a jejích přátel odrážející procesy ve švédské společnosti dané doby. Jiného zaujme Šimonova osobnost, jeho vize a mimosmyslové poznání. A další vidí, jak autorka každé ze svých postav přisuzuje řadu nejen pěkných a harmonických pocitů a myšlenek, jako jsou hněv, nenávist, závist, majetnickost nebo všudypřítomná vina, a to vůči nejbližším lidem, aniž by je odsuzovala, ale naopak poukazuje na to, že je přirozené tyto pocity mít a že pro to člověk není špatný.
A přece všechno, co jsem právě napsala, nevypovídá o té knize vůbec nic.