Sinusoida 26
Josef Pecinovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28032/sinusoida-28032.jpg
4
17
17
Děj románu se odehrává na planetě Perla. Pozemská výprava, která zde přistála, se setkává s různými formami mimozemského života. Nejzajímavějšími bytostmi jsou sinusoidy – „hadi“ klikatící se kolem jezírka. Biolog výpravy se spolu se svým přítelem snaží dokázat, že sinusoidy jsou inteligentní. Na jedné výpravě tento přítel za záhadných okolností zemře. Biolog se musí bránit obvinění ze zavinění smrti svého přítele. Vše navíc zkomplikuje tajemný šílenec, který usiluje o to, aby se výprava nevrátila na Zemi. Situace se stále vyhrocuje a na konci čeká čtenáře překvapivé rozuzlení…... celý text
Přidat komentář
„Kdo jsi, proč jsi tady, co znamenáš?“ … cizí planeta reaguje na vpád!
„Jen oči, neuzpůsobené vidění v této podivné perspektivě, dokázaly vnímat okolí a zaznamenávaly do lidské paměti to, čemu o několik minut později sama nebyla schopna uvěřit a považovala vše za bláznivý sen.“
Lidé kolonizují Perlu, bažinatou planetu se spoustou podivných entit (možná živočišných a rostlinných druhů), kde nejzvláštnější z nich jsou sinusoidy.
Morálka zdejší posádky přitom s délkou pobytu už dávno klesla pod únosnou mez.
A tak vítejte v kosmickém blázinci – na dlouhých meziplanetárních letech a při zkoumání a osidlování cizích planet totiž nemusí vše probíhat zrovna hladce a podle plánu … teď jde ale hlavně o to, jestli už byl překročen Rubikon!
Obyvatelé zdejší základny si totiž začínají dělat, co chtějí, pravidla se začínají porušovat ve velkém – následky na sebe tak nedají dlouho čekat.
A záhadné sinusoidy rozhodně nejsou v terénu téhle cizí planety umístěné jen tak náhodně – navíc, jsou to vážně asi ty nejzáhadnější biologické? organismy, s nimiž se dá v perlanském světě potkat… fakt zvláštní entity…
Nejdřív vás napadne – HAD – možná taky silné LANO – až na to, že tady jde o něco, co je vlastně nekonečné, a přitom tvořící uzavřený kruh, zvlněný podle známého matematického vztahu!
Produkuje TO pohyb přesně podle matematického předpokladu – v přesně stanovených periodách – bez podnětu a navíc, ten pohyb nikdy nekončí! – produkuje TO zvuk – svist – který dokáže pěkně potrápit lidskou psychiku (o vysokém kmitočtu, až se mění v ultrazvuk) – bez drogy se to poslouchat dlouho rozhodně nedá … a tak zdejší lidská základna skutečně připomíná spíš vesmírný blázinec :-).
„Už toho mám dneska dost. Copak se všichni zbláznili? Copak všichni chtějí běhat na téhle zasrané planetě bez skafandrů?“
A tak občas den, který špatně začne, ještě mnohem hůř skončí.
Nesmíš totiž ani na chvilku zapomenout, že žiješ v prostředí vysloveně člověku nepřátelském - tuhle planetu ještě rozhodně neznáš!
Však ona brzy odhalí svou pravou tvář!
„Pryč z téhle zkurvené planety!“ - reakce můžou být různé, od šoku, až po přijetí téhle planety, jako domova, jenže pozor: „Člověk /jako tvor pozemský/ ani jeho technika, tak nikdy nemůžou být zcela dokonalí.“ – a v perlanském světě to pak platí dvojnásob!
Asi jsem objevila nového oblíbeného autora sci-fi … mě tyhle, řekněme „klasické“ příběhy prostě baví! (pan Souček, teď i Pecinovský, z těch světových pak Asimov, Simak, Bradbury, Heinlein, a další a další, jsou mým šálkem kávy – a že mám kávu opravdu ráda!).
Na první pohled jde jen o to takový lehký, dobrodružně laděný příběh o jedné vesmírné výpravě na cizí, pro lidstvo s jistými omezeními obyvatelnou, planetu, jenže zdání klame, příběh, je složitější, než se zdá, dotírá totiž otázkami, které nevyhnutelně přicházejí … jako třeba, jak lidský organismus bude reagovat na cizí entitu, a opačně, co vše se může stát při setkání, a je možná komunikace, je vůbec pravděpodobná nějaká interakce? Jak by se asi lidé zachovali? Kromě autorovy fantazie (představy mimozemského světa) je to právě nejvíc tahle otázka, která příběhem rezonuje. Je totiž vidět, že právě nad tím autor asi nejvíc přemýšlel - jaká by tedy byla skutečná reakce?
Lidi jsou různí a stejné to je i s jejich způsoby vypořádávání se s těžce zátěžovými situacemi (bez ohledu na to, že vesmírní cestovatelé by byli jistě pečlivě vybíraní, aby zátěž zvládli) – na setkání s něčím tak neznámým, jako je mimozemský svět, resp. jeho formy, se prostě připravit tak úplně nemůžeš, zvlášť, když TO něco, ovlivňuje (zdá se nejvíc) právě tvou psychiku, a už vůbec asi nejde připravit se na to, když se s TÍM NĚČÍM (velice těžce definovatelným) fakticky potkáš :-) …
Velmi pěkně napsané sci-fi.
Nejen o jiné planetě, její fauně a floře, ale i technických věcech.
Příjemně mě překvapila i vypracovaná psychologie postav, chování jednotlivých členů posádky bylo uvěřitelné, dopad dlouhého pobytu mimo Zemi působil na každého jinak, jak by asi působil na mě? Chtěla bych se vrátit?
Zajímavé počtení, i když na některé otázky se nedostalo odpovědí.
Určitě si od autora ještě něco přečtu.
Děkuji za možnost legálního stažení zdarma.
Nápad, ze kterého šlo vymačkat víc. Ale slušný čtení, to zase jo. A řešení dilemat, jestli na Perle zůstat a proč, nebo ne a proč, to je zajímavě rozkrývané. A někde jsem četl, že Pecinovský chystá pokračování. To bych bral
Autorovy další knížky
| 1999 |  Házím ti laso, kamaráde |
| 2016 | Areston |
| 1990 | Plástev jedu |
| 2007 |  Vejce s ozvěnou |
| 2009 | Budiž vám Měsíc lehký |
Tak z planety Perla by člověk chytil pořádnou sinusitidu. V zásadě mi nevadí, když se nedozvím všechno. Víc se to pak podobá realitě. Prostě některé nesmírně složité problémy, které v jiných knihách jsou překonány, jako mávnutím kouzelného proutku, zde zůstávají nevyřešeny. Nicméně zde také chybí kvůli tomu nějaká nosná sc-fi myšlenka, proto si myslím, že by určité otázky zodpovězený být měli, i když by odpovědi poté byly asi hodně za vlasy přitažené. Samotnému boji výpravy s planetou a členů mezi sebou, není co vytknout.