Širé Sargasové moře
Jean Rhys
https://www.databazeknih.cz/img/books/93_/93898/mid_sire-sargasove-more-ePF-93898.jpg
3
34
34
Román Širé Sargasové moře patří ke klasickým dílům moderní anglické literatury. Autorka, inspirovaná jedním ze stěžejních děl 19. století, Janou Eyrovou od Charlotty Brontëové i vzpomínkami na karibské prostředí svého dětství, v něm mistrně zpracovává příběh, který „předcházel“ romantickému svazku mezi majitelem thornfieldského panství Rochesterem a chudou vychovatelkou Janou. Mlhavá postava „šílené ženy v podkroví“ ukryté před očima světa zde nabývá podoby půvabné a vášnivé kreolky Antoinette Coswayové, která je okolnostmi donucena ke sňatku s mužem, s nímž má málo společného. Na pozadí podmanivé tropické přírody se zde odvíjí příběh o odcizení pramenícím z nepřekonatelných traumat dětství, o vzájemném nepochopení a citové krutosti, příběh, který současně vypovídá i o střetu kultur na přelomu historických epoch a který nakonec vyúsťuje v tragédii.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , One Woman PressOriginální název:
Wide Sargasso Sea, 1966
více info...
Přidat komentář
No, takto. Na Janu Eyrovú mi nikto nešahajte. To je kniha na piedestále. Čo však veľa ľudí nechápe je to, o čom kniha pojednáva. Autorku totižto zaujala postava "Berthy", Antoinetty z Jany Eyrovej a veľmi zaujímavo sa toho chytila. Kto vlastne je? Aký je jej príbeh? Poznáme iba pohľad pána Rochestera, nie jej. Kniha poukazuje na otroctvo, postkolonializmus, rasizmus (ano, aj vo vlastných kruhoch ale to veľa ľudí nerieši. Skúste žiť v komunite kde sú všetci čierni a vy máte jedneho z rodičov inej farby pleti a tým pádom nie ste rovnako tmavý- odsduzovanie neskutočné). Autorka poukázala aj na to. Rocherster je tu zobrazený veľmi ovplyvniteľný. Bola Antoinettina mama naozaj šialena alebo sa pod jej stav podpísal neskonalý smútok a sklamanie? Bola Antoinetta naozaj šialená už keď prišla na Thornfield alebo to z nej spravilo nešťastné manželstvo a to, že bola zavretá pred svetom? Tieto otázky a témy by som riešila pri čítaní tejto knihy.
(SPOILER)
Knížka mě ze začátku moc nenadchla. Ale musím uznat, že jsem dlouho nenáviděla postavu knížky tak moc jako postavu Rochestera. Rhys ho ztrvárnila perfketně jako zápornou postavu. Rochester je manipulativní, bezcitný, miluje pocit nadřazenosti. Svými činny dovede svou manželku k šílenosti a ještě si to náramně užívá. Oporvrhuje šíleností a zároveň si neuvědomuje, že on sám je šílenější než Antoinette.
Pokud máte rádi Janu Eyrovou a zbožňujete Rochestera, tak to raději nečtětě :D
Knihu jsem četla jako zcela samostatnou, Janu jsem sice kdysi četla, ale už si ji moc nepamatuji. A jako samostatná kniha mi tato přišla skvělá. Jen mi na začátku trochu trvalo se zorientovat, kdo je kdo, kde se vlastně kniha odehrává a jaké jsou politické okolnosti, to mohlo být více popsáno. Příběh je však popsaný dokonale, vtáhne vás a nemůžete knihu odložit.
Trošku zmätená z tejto knihy som teda. Antoinetta mi prišla skôr ako obeť a nie šialenec ako bola opísaná v Jane Eyrovej. Myslím, že táto kniha radšej nemala uzrieť svetlo sveta ;) Pre mňa ale bola povinná jazda na Book Club. AJ
Jana Eyrová je pro mne zcela zásadní knihou, kterou nezměrně miluji. Proto jsem k této publikaci přistupovala s trochou nedůvěry. Knížečka je to útlá, leč děje tolik plná, že je téměř nemožné ji odložit. Nejde o pokus napodobovat styl Charlotte Brontë, autorka má vlastní způsob vyprávění, který je také poutavý a dynamický. Příběh mladé, vášnivé, ženy, která by se od Jany nemohla více lišit, je vyprávěn velmi citlivě a její pomalé propadání šílenství popsáno realisticky. Z pana Rochestra, tak, jak jej vytvořila Brontë, však zůstávají jen úplné základy. Je jasné, že Jean Rhys se rozhodla přikreslit jej temnými barvami, jelikož chtěla naopak očistit postavu šílené manželky. Jistě zajímavý krok, ale nakonec si člověk musí připomenout, že původní postavy si jejich originální autorka vytvořila jinak, a není spravedlivé je přepisovat, jak se jiným líbí. Některé věci jsou od základu jiné. Kupříkladu Antoinette popsaná v Janě Eyrové je vysoká, statná žena se smyslnými rysy. Zde je z ní udělána křehká dívenka připomínající panenku. Rochester se proti ní obrací prakticky od chvíle, kdy se s ní ožení. V původní knize mu celkový obrat trvá skoro čtyři roky. Je mi jasné, že tato "recenze" není příliš koherentní. Shrnu ji tedy následujícím: Širé sargasové moře je pozoruhodné, poutavé literární dílo, po jehož přečtení je ovšem nutné uvědomit si, že původní Jana Eyrová má právo být tou jedinou správnou verzí o panu Rochestrovi a jeho první manželce.
Knížka působila jako pochmurná báseň. Hrdinky mi bylo nesmírně líto. Kdyby jí v životě obklopovali jiní lidé,mohla žít šťastně. V podstatě byla normální, ale životní události by na duševním zdraví nepřidaly nikomu....
Nečetlo se to však nejlépe. Měla jsem z toho zvláštní, dost negativní pocity a byla jsem ráda, když jsem dočetla. Autorčin styl je zajímavý, ale ne pro každého. Rozhodně nejde o laciný románek, kniha by mohla potěšit i náročnější čtenáře.
Po přečtení románu Jana Eyrová jsem byla zvědavá, jak to vlastně všechno bylo s panem Rochesterem ještě předtím, než potkal Janu. Tak jsem sáhla po téhle knize a musím říct, že jsem se opravdu jen silou vůle držela, abych knížku dočetla. Na příběhu bylo určitě něco zajímavého, ale knížka jako taková byla nudná a nezajímavá.
Štítky knihy
19. století zfilmováno manželství Karibik Kreolové
Širé Sargasové moře
Marus13: Ačkoli se autorka nechala inspirovat příběhem Berty Antoinetty Masonove, první manželky Edwarda Rochestera, hlavní mužské postavy me milované Jany Eyrove, obě knihy od sebe jednoduše oddeluji. V "Janě" jsem pana Rochestera nijak nezboznovala : Uzavřeny člověk, který jen obtížně dokázal vidět v lidech to dobré a zahrával si s city druhych. Ať už šlo o samotnou Janu, nebo Blanche Ingramovou, teď nechme stranou její povahové vlastnosti. Ale byl za to po zásluze potrestán.
Edward se nezeni s Antoinettou Coswayovou z čisté lásky, to je zřejmé, ale těžko ho za to soudit, tak to tehdy chodilo. Jinak podle mého názoru jde o výborný román, z jehož stránek čtenář cítí salajici a vlhké teplo karibského ostrova, zoufalství nad sňatkem, z něhož nebylo úniku, i postupnou temnotu zahlcujíci mysl mladé ženy.